Vznik družstev na dnešní Kubě
Decentralizace
V těchto dnech, s tím, jak se kubánská revoluce vzdaluje od centrálně řízeného státního socialismu minulého století, se její předáci snaží zespolečenštit své instituce novým způsobem. Ačkoli v 60. letech (minulého století) nová kubánská vláda získala společenské zdroje od kapitalistů zpět, nezespolečenštila je úplně. Autoritářský stát poskytl všeobecnou bezplatnou zdravotní péči a vzdělání a spolu s tím i jistotu zaměstnání, a na oplátku lidé dali státu loajalitu. Ale zůstali pasivními účastníky spíše než protagonisty v účastnické demokracii, s formováním vlastního osudu. Výsledkem bylo, že od konce 20. století hrozilo oslabování spíše občanské společnosti než státu.
Nyní kubánský stát přenáší moc dolů, na úroveň místních samospráv a do družstev. Ačkoli většina majetku zůstává v rukou státu, tam, kde je to možné, je jeho správa přesouvána na ty, kdo jej mají aktuálně v držení. S řízením takto odděleným od vlastnictví je provozování malých podniků vkládáno do rukou pracovních kolektivů. V souladu s principem subsidiarity má být každodenní rozhodování činěno na nižších úrovních, s podporou nebo dozorem z vyšší úrovně tam, kde je to nutné. (Pozn red. Takto fungoval model jugoslávského průmyslu za SFRJ.) Těmito reformami kubánský stát obnovuje demokracii zdola nahoru.
Jestli výstavba socialismu představuje postupné znovunabývání zdrojů, jež po právu patří společenství, zpět od kapitálu, v případě Kuby jsou tyto zdroje získávány zpět od státu s jeho aktivní pomocí. Nejostřeji to lze vidět v přetváření státních podniků jako restaurací, továren, dopravních služeb a stavebních firem na družstva. Podniky, jež od roku 1968 provozovala vláda, jsou teď předávány jejich bývalým státním zaměstnancům a jsou řízeny zaměstnaneckými vlastníky těchto podniků. Jako takové už nejsou kontrolovány státem přes některé ministerstvo, ačkoli ta si mohou svá zařízení od státu pronajmout. Místo toho, coby nezávislé společenské podniky, samy zodpovídají za své zisky a ztráty. Po zaplacení nákladů a daní a vkladu do rezervního fondu jsou zisky rozdělovány mezi členy družstva. Počáteční studie ukázaly, že průměrné příjmy lidem pracujícím v družstvech vzrostly troj- až sedminásobně.
Družstvo na státní způsob
Družstvo lze chápat jako druh pracovního společenství, které rovnoměrně rozděluje práci mezi skupinu pracovníků, již poté vědomě směrují své úsilí na statky a cíle, jež společně sdílejí mezi sebe i širší komunitu. Družstva živí společenskou osobnost: každodenní pracovní život jednotlivce je založen na kolegiálních společenských vztazích a na etice solidarity. Spoluúčast při kolektivním rozhodování podporuje praxi společenské zodpovědnosti. Zájem jednotlivce je spjatý se společným. Tím rozvíjí společenské bytí, nebo, jak napsal Marx, „rodová bytost“ jedince. Družstva zespolečenšťují nejen práci, ale i pracujícího, a jsou malými školami socialismu.
Ale ke společenskému zapojení pracujících do samosprávných družstev nedochází automaticky. Je to postupný proces poučování se, zvlášť když se družstvo přemění ze státního podniku, předtím charakterizovaného hierarchickými vztahy mezi pracujícími a vedením. Opakované vzdělávání je potřebné k oproštění se od dlouhotrvajících zvyků. Například když jsem navštívil dříve státem provozovanou dílnu uprostřed Havany, kde šili karibské košile guayabera a šaty, volená šéfka nazvala své spolupracovníky „moji dělníci“, i přesto, že se jim na pravidelných měsíčních schůzích fakticky zodpovídá. Staré zvyky jsou hluboce zakořeněné a ukázalo se, že pro ni bylo hlavní změnou, spojenou s novým modelem, to, že už nemusela svá rozhodnutí objasňovat nadřízeným a teď má určitou samostatnost. Z tohoto důvodu vede kubánský Filozofický institut pravidelná školení pro nová družstva, kde učí členy i vedoucí pracovníky praxi demokratické samosprávy.
Příznivější je situace v nových družstvech, jež se organizují sama od sebe. Od začátku se tu snáze utvářejí společenské vztahy, pochopení, že pracovníci jsou tu sjednoceni ve společné snaze. Jedním z takových družstev, jež se sama zorganizovala, je restaurace El Biky. Úředně schválena v únoru 2014, byla zorganizována malou partou, jež si pronajala od státu budovu v centrální Havaně nedaleko univerzity. Během renovace zařízení (zaplacené státem podporovanou půjčkou) se k nim brzy přidali další coby vědomí členové samosprávného podniku. Byla otevřena v listopadu 2015. Nyní má dvě stovky členů, kteří společně pracují v dobře obsluhované restauraci, baru a obchodě s pečivem, kde členové odpracují polovinu času a přesto přinesou domů více peněz, než mají ti, kteří pracují pro stát.
Zdola se volá
V posledních dvou letech jsem vedl delegace z Center for Global Justice, jež navštívily devět z těchto nových městských družstev, která byla na Kubě založena. Zkoumali jsme dopravní družstvo, jež provozuje flotilu autobusů, nábytkářské družstvo, stavební družstvo a několik restaurací. Byly otevřeny stovky dalších takových městských družstev a vytvořily životaschopnou část nastupujícího nestátního ekonomického sektoru. Navíc tu existují malé soukromé podniky v osobních službách (např. salony krásy) a v pohostinství, sloužící turistům (restaurace a nájemní pokoje). Družstva nabízejí socialistickou alternativu oběma skupinám, státním zaměstnancům i těm, kteří pracují pod šéfem v soukromém podniku.
Na družstvech dlouho záviselo kubánské zemědělství, ale teprve v prosinci 2012 Národní shromáždění povolilo městská družstva na pokusném základě. Kubánské vedení, vnitřně rozdělené kvůli těmto i dalším reformám, bylo při rozšiřování družstevnického experimentu opatrné. Mnoha pracovníkům bývá řečeno, že mají být připraveni na založení družstva, ale musí čekat na to, až k nim dorazí úředníci.
Přeložil Vladimír Sedláček. Redakčně kráceno a opatřeno mezititulky.
Originál najdete zde.