KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Dnes bylo otevřeno v ulici Tá. Dé. Vé. číslo 7 Muzeum velkého spisovatele Tá. Dé. Vé. Procházíme prostrannými síněmi a kocháme se pohledem na sbírku plnicích per, kávovarů a stranických legitimací tohoto velkého realisty. Ve vitrínách vidíme i knihy, jež věnoval svým přátelům a láskám. Nejlepší dedikace zde zveřejňujeme.

1.

Mamičce a tatíčkovi

jejich oddaný syn

2.

Elle

3.

Belle

4.

Karolině

5.

Lině

6.

Cucušce

7.

Mucušce

8.

Min. radovi Kristofu Hamarovi s vlasteneckou úctou bratr Tá. Dé. Vé.

9.

Velkému humanistovi Mórici Blumfeldovi z Batorbágye, generálnímu řediteli Prvních gumáren Hungaria, štědrému mecenáši spisovatelů

Tá. Deutsch Vé.

10.

Paní Noře Hamarové, patronce mise pro střední Rhodesii na spasení čekající

Tá. Dé. Vé.

11.

Skvělému kritikovi Kornélu Ostorovitsovi, autoru eseje Göbbelsova próza!

Tá. Dé. Vé.

12.

Etel Gróové

S úctou její Tá. Dé. Vé.

Etel

Tá.

Etušce, s vroucí vzpomínkou

Déček-Véček

Zajíčku! Podruhé nekousej!

Zajoch

(tato je vygumována, místo ní je inkoustem vepsáno):

13.

Dr. Aladáru Berényovi za geniální rozvodový proces.

14.

Panu generálmajorovi Tivadaru Trenkovi, veliteli divize. Z velké dáli, s těžkým vředem na slepém střevu, zdravím důstojnický a poddůstojnický sbor divize i mužstvo, kteréžto již buší na brány Moskvy.

Tá. Dé. Vé., rotmistr v záloze

15.

Soudružce Noře Hamarové

Ověřovací komise VI. obvodu

Čest! Tá. Dé. Vé.

16.

Kornélu Ostorovitsovi, autoru Známky úchylek v raných pracích Kautského.

17.

Panu Mórici Blumfeldovi (Zoologická zahrada) za krásná štěňata ohařů – Tá. Dé. Vé.

18.

Kristofu Hamarovi, redakce časopisu „Maďarský národní strážce v Kanadě“

Zdar! Tá. Dé. Vé.

19.

Paní Noře Hamarové

Centrální psí lázně

Jménem svého ohaře Tá. Dé. Vé.

20.

Kornélu Ostorovitsovi,

odvážnému autorovi díla Nesprávné použití některých předpon v Stalinově próze.

21.

Zajíčku, ty jsi ta pravá! Můžeš odpustit svému Zajochovi?

22.

Velkému urologovi dr. Péteru Hajmásimu jeho vděčný pacient.

23.

Velkému kardiologovi dr. Pálu Hajmásimu jeho vděčný pacient.

24.

Kornélu Ostorovitsovi.

Manželovu knihu vydanou posthumně věnuji Vám, jenž jste v řeči na rozloučenou tak krásně vyzdvihl jeho nesmlouvavý charakter a těžká pronásledování, jimž byl proto vystaven.

Etel Tá.-ová, roz. Gróová

(Tato sbírka není zdaleka úplná. Ve veřejných knihovnách i u soukromých osob se skrývá ještě mnoho dedikací Tá. Dé. Vé. Prosím čtenáře, kdyby některou nalezli, aby informovali Muzeum Tá. Dé. Vé.)

István Örkény se narodil v Budapešti roku 1912. Pracoval jako farmaceut, v roce 1941 vydal svoji první povídkovou sbírku Mořský tanec. Za druhé světové války sloužil u pracovního oddílu a upadl do ruského zajetí, své zážitky vylíčil v knize Lidé z lágrů. Angažoval se v maďarském povstání roku 1956, po jeho potlačení měl sedm let zakázáno publikovat. Jeho nejznámějšími díly jsou Kočičí hra a Rodina Tótova, obě jsou známé i z divadelního a filmového zpracování. Zemřel v roce 1979, v Budapešti je po něm pojmenováno Örkényho divadlo. Více na http://orkenyistvan.hu/english