Off record
Jednu dobu jsem se znal s většinou politiků a se všemi, kteří byli důležití. Je zvláštní, že si nevzpomínám na nic důležitého, co mi řekli. Buď jsem nedával pozor, anebo o ničem důležitém nebyla řeč. Myslím si, že se význam politiků přeceňuje. Protože se ale přeceňuje, politici si připadají významní a podle toho se i chovají. Jako by měli vliv na víc než jen na běžnou agendu, jako by na bedrech nesli osud společnosti a světa.
Po mnoho let jsem s nimi dlouhé hodiny trávil u mikrofonu v nekonečných diskusích Radiofóra. Když pak ve studiu zhaslo červené světlo a octli jsme se off-line, měl jsem příležitost také jim něco říct. Nacvičil jsem si tento projev pro ministry, zákonodárce a ústavní činitele: „Trápí mne, že vás, politiky, lidé vnímají velice negativně. Myslím, že když se k vám veřejnost chová nepřátelsky, logicky se pak přátelíte s lobbyisty a byznysmeny, kteří jsou k vám na rozdíl od nás přátelští a milí. V našem zájmu ale je přetáhnout vás na naši stranu, potřebujeme, abyste nedělali politiku výhodnou pro spřátelené lobbyisty, ale takovou, ze které bychom prospěch měli my, vaši voliči…“
Na tuto osvětovou práci jsem měl několik minut, než jsem svého hosta vyprovodil od studia k vrátnici. Někoho jsem tou úvahou překvapil, někoho vylekal, nejčastěji ale bylo na politicích vidět, že to neberou osobně, že nemají pocit, že hovořím o nich. V politice působí hodně nepolitiků, lidí, kteří v politice pouze hostují. Na nich není co kultivovat. Přesto jsem ten hrách na zeď vytrvale házel. Přišlo mi, že jsem k tomu povolán, že tím prospívám demokracii.
Off-record, tedy mimo záznam, toho zkušený politik neřekne o moc víc než na mikrofon. Nemyslím, že je to kvůli obezřetnosti. Spíše se politik vžívá a noří do role, takže i mimo záznam autenticky předvádí stejný kus jako před mikrofonem. Tím se právě politik od člověka, který pouze hostuje v politice, odlišuje. Tvrdím, že aby si člověk udělal názor na politika, nemusí ho osobně znát a vést s ním řeč mezi čtyřma očima. Co řekne veřejně do mikrofonu, úplně stačí.
V politice přežívají tradiční straníci, kteří setrvale nudí nacvičenými frázemi, ale objevují se i noví lidé, kteří působí kompetentně, a je na nich znát, že nejsou odtrženi od reality, že chodí mezi lidi. Někdy mne napadne, že by bylo fajn se s těmito novými politiky potkat a hovořit s nimi off-record. Cosi mi říká, že by byli stejně zajímaví, jak se mi jeví v rádiu, či v televizi. Má to ale háček: nevím, co takového bych jim řekl já. Momentálně nemám pro politiky žádné doporučení. Nic od nich nečekám, v ničem na ně nespoléhám. Nic proti nim nemám, ale současně mi jsou k ničemu. Vlastně bych se některých z těch nových politiků rád zeptal, proč dělají politiku, když jsou od poslechu a od pohledu normální a tím pádem to nemají zapotřebí.