V přírodě
Jarní báseň Vítězslava Hálka (1835–1874).
Ty ubohý, kdo v oku knížat
na přízně číháš výlevy!
Mně jeden jarní den má lesku
za všechněch králův úsměvy.
Král? kníže? Zda-li může dát mi,
co sám bych neměl s dostatek:
do duše tepla víc a jasna
a myšlenkových poupátek?
Zda může dát mi, co v den jarní
na každém keři natrhám:
slast oddechu a tolik písní,
že víc než král jich promrhám?
Pod každou větví, pod travičkou
rej číhavých těch radostí,
že celé jaro nestačí mi,
než každá zvlášť mě pohostí?
A což pak teprv, až se večer
k slavíkům skryju do lesa:
kde jest ten král, jenž dá ti více?
Já dám ti zem i nebesa!