Kozma Prutkov
Vzpomínka na minulost
(Jakoby Heine)
Bylas mi ty ale děcko!…
Už to bude čtyřicet;
mělas zástěrku jak ze skla,
posteskla sis na korzet.
Škrtil určitě až hrůza!
Pošeptlas mi: „Máš-li cit,
povol mi tu šněrovačku,
chci se kapku proskočit!“
Strašně se mi chvěly ruce…
Ten korzet jsem rozvázal…
Zasmála ses, utekla jsi,
a já v zamyšlení stál.
Pastýř, mléko a čtenář
(Bajka)
Jednou šel pastýř někam s konví na mléko,
ale tak strašně daleko,
že už se zpátky nenavracel.
Čtenáři! Neviděls ho, když se vracel?
Čelem k moři života vezdejšího
Pevně stojím dosud –
do moře však musím…
Co mi schystal osud?
Co rád? Co si hnusím?
Možná – nerozpláče…
Možná – do zad vpadne…
Cvrček taky skáče,
nevida – kam spadne.
***
S trojím je těžko přestat, když jsi začal:
s dobrým jídlem a pitím,
s rozprávkou s přítelem,
který se právě vrátil z války,
a s drbáním, kde svrbí.
Fiktivní spisovatel Kozma Petrovič Prutkov (1803–1863), civilním povoláním ředitel Nejvyššího cejchovního úřadu, byl literární mystifikací, kterou vytvořil hrabě Alexej Konstantinovič Tolstoj, bratři Žemčužnikovové a další autoři okolo petrohradského časopisu Sovremennik. Kozmovy básně, aforismy, historické anekdoty a divadelní hry, vyznačující se kontrastem mezi vyumělkovanou formou a nicotným až směšným obsahem, parodovaly jak soudobé ruské básnické koryfeje, neinvenčně rozmělňující podněty importovaného romantismu, tak i bohorovnost, s níž vysocí funkcionáři carského režimu vynášeli své omezené soudy o čemkoliv.
Z knihy Vybraná díla Kozmy Prutkova. Lidové nakladatelství, Praha, 1976. Přeložil Bohumil Franěk.