Počteníčko: Muž z lidu

Foto Future Atlas

Odborář Joe mi pak vylíčil, jak se to sběhlo. Průzkum naší strany Maxovi sdělil, že vynalézavá manželka náčelníka Koka, která vede ženskou sekci Strany lidové organizace, provádí akci, kterou lze označit jako kojení uren. Dělají to tak, že si do podprsenek poschovávají volební lístky a potom je tajně vpašovávají do volebních místností, kde jimi nacpávají urny. Max se okamžitě za věcí pustil, ale ve chvíli, kdy si na to chtěl posvítit z auta, najel na něj jeden z džípů náčelníka Koka tak prudce, že Max byl na místě mrtev.

Policie, v níž převládali převlečení zabijáci strany, polovičatě nadhodila možnost zatčení řidiče džípu, ale náčelník S. I. Koko za nimi zašel a řekl jim, aby se o to nestarali, že se o všechno postará sám. Když do Maxe najeli, stála Eunice jen o kousíček dál a vyvázla jen o vlásek. Řekli mi, že stála jako socha z kamene. Potom otevřela kabelku, jako by si chtěla vzít kapesník, ale místo toho vytáhla pistoli a vpálila náčelníku Kokovi do prsou dvě kulky. Až potom padla na Maxovu mrtvolu a začala žensky naříkat. Policisté ji hned popadli a odvlekli pryč. To je moc zvláštní holka, říkali lidé.

Boje, které začaly tu noc mezi Maxovou tělesnou ochranou a zabijáky náčelníka Koka v Abaze, byly jako zápalka, která roznítila troud nespokojenosti v zemi. V nedaleké Anatě byl zvolen bez protikandidáta náčelník Nanga a pokusil se rozpustit svou soukromou armádu, zřejmě proto, aby ji nemusil vydržovat. Ale někteří z nich se proti tomu postavili a vyvolali šarvátku, v níž jednooký tělesný strážce Dogo ztratil ucho. Potom se rozzuřili a začali po celém okrese vylupovat jedno tržiště za druhým, brali prodavačkám zboží a mlátili obyvatele. Nejmladší žena mého otce tak přišla o celý sklad sušených ryb na našem vesnickém tržišti. Náhradou za něj přišla během jednoho z jejich nájezdů k opuchlé tváři. Když jiní zabijáci v ostatních krajích slyšeli o úspěších tlupy náčelníka Nangy, začali rychle formovat vlastní lupičské hordy. A tak zavládla menší hrůzovláda.

Mezitím ministerský předseda jmenoval do vlády náčelníka Nangu i ostatní staré členy vlády a v rozhlasovém projevu oznámil, že zamýšlí energicky vládnout a bez milosti a slitování potlačit rozvrat a zločinnost. Zahraniční investory ujistil, že jejich peníze jsou u nás v bezpečí a že jeho vláda stojí „pevně jako gibraltarská skála“ na principu ekonomické politiky otevřených dveří. „Tato země,“ pravil, nebyla nikdy jednotnější a pevnější než dnes.“ Do senátu jmenoval vdovu po náčelníku Kokovi a potom z ní udělal ministryni pro ženské záležitosti. Tím chtěl uklidnit mocný cech trhovkyň, které se už nějakou dobu bouřily.

Někteří političtí komentátoři říkali, že právě vrcholný cynismus těchto opatření podnítil hněv lidu a vedl ke svržení vlády. To je čirá pitomost. Jak jsme již viděli, lid sám se stal ještě cyničtějším než jeho vůdci a vůči loupení byl apatický a říkal: „Ať se najedí, koneckonců když tu u všech koryt byli běloši, spáchali jsme kvůli tomu sebevraždu?“ Samozřejmě nespáchali. A kde je ten všemocný běloch dnes? Přišel, najedl se a zase šel. A my jsme tu pořád. Je tedy důležité zůstat naživu; když se vám to povede, tak ty nynější nepříjemnosti přečkáte. Staří lidé nám říkávali, že hlavní věc je uchovávat věci ve vzpomínkách, a to se podaří jen těm, kdo přežijí. Kromě toho, kdo ví, když přežijete, můžete zítra přijít na řadu a najíte se taky. A ten kousek, co vám patří, vám domů přinese syn.

Ne, lid neměl s pádem vlády nic společného. Došlo k tomu jednoduše tak, že vzpurné hordy a soukromé armády během voleb okusily, jak chutná krev a moc, a potom se vymkly z rukou a způsobily zkázu svým pánům a zaměstnavatelům. Nevedl je k tomu žádný veřejný zájem. V tom bychom měli mít jasno.


Chinua Achebe: Muž z lidu. Přeložil Vladimír Klíma. Práce, Praha, 1979, s. 142–143