Etnografické okénko: Senoseč
Občas jdu posíct kousek louky za tatínkovou chalupou. Taky je potřeba trošku prohrábnout potůček, který tam protéká. Když se korýtko nezprůchodní, voda proniká do okolí, podmáčí je a roste tam krom trávy kdeco. Nemaje moc času, dostávám se k této práci obvykle, když už je to zelenisko pěkně přerostlé.
Kosím kosou a jako vždy, i tentokrát to byla pěkná šichta: Připadlo mi místy, že podtínám lesní školku, a ne travní stonky. Sena byla z toho kousku celá fůra, ale dobytku bych to nedal – myslím, že žvýkat dřevo by se mu moc nelíbilo.
Když jsem hráběmi kopil výsledek kosení, vzpomněl jsem si na svou první brigádu ve státním statku. Bylo mi tuším patnáct let, legálně to bylo právě možné. Chtěl jsem si přivydělat nějakou korunu. Babičce jsem sice pomáhal s krmením krav, prasete, králíků a slepic, ale to bylo honorováno pouze naturáliemi.
Nastoupil jsem brzy ráno před kancelář statku a se mnou asi deset žen ve věku šedesát a výš. Přijel traktor s vlečkou, vylezli jsme na ni a vyrazili. Hrabací komando. Jezdilo se vyhrabovat louky, které byly podmáčené či špatně přístupné a nebylo žádoucí, aby se tam příliš motala těžká mechanizace. Jedna taková louka byla na dně údolí pod cestou ze Studené ke Skrejchovu.
Když jsme dorazili na místo, říkám si, teda, jestli tohle pohrabeme… – ale nedám se! Chopil jsem se na nafasovaných hrábí a jal se shrabovat seno. Vyhraboval jsem důkladně každý stvol pomalu až z hlíny. Po půl hodině mě začaly bolet ruce a říkám si, toto nemůžu vydržet celý den. Dívám se kolem: babky jely přede mnou jako mašinky bez náznaku únavy. Divné. Začal jsem je pozorovat. A teď mi to pomalu docházelo: Ony vůbec nedrásaly povrch louky, jako když se vyhrabává podzimní listí z trávníku. Ony tu uschlou trávu jen jakoby podebíraly krátkými tahy, lehce a stejně účinně jako já svým snaživým stylem. K tomu si ještě podle potřeby přehazovaly hrábě v rukách, aniž by udělaly krok navíc. Já, protože jsem hrabal jen jedním držením, musel jsem o to víc poskakovat kolem.
Zkrátka, představte si, že hrajete tenis a umíte jenom forhend. Ty panímámy hrály i bekhendem. Ze mě pod pálícím sluncem tekl pot, šel jsem do trenek, a ony v těch svých plátěných šatech a šátcích byly úplně v klidu. Léta praxe na vlastním nebo dříve u sedláků holt udělaly své. Tahle brigáda měla pro mne velký užitek: Pochopil jsem, že pracovat neznamená dřít za každou cenu, ale najít grif. A ještě jsem se dozvěděl od ženských spoustu zajímavých věcí… Škoda, že jsem si tehdy nevedl zápisky.
Příští rok jsem ve statku poskočil výš: Rozvážel jsem jako závozník krmení, házel balíky slámy na valník a kopal staré plevy. Ale o tom třeba až jindy.