Imigrantská politika v praxi
Je květen, počasí jak malované. Chlapi u nás na ulici opravují havárii odpadu u protějšího domu. Je to malá firma, práce dobře zorganizovaná, to musím říct. Vlastně tu vídám tři chlapy, z nichž jeden, silnější postavy, tak mezi 50–60, je Ukrajinec. Dělá povětšinou výkopové práce. Pak tu je jeden mladší Čech, asi šéf party. Ten umí všechno, od házení lopatou po bravurní zacházení s malým bagrem. No a nakonec jeden, tak k šedesátce, hubenější, delší šedivé vlasy, zastydlý tramp, řekl bych, a hlavně – hlas hospodského překřikovače. Takový ten mudrlant, u něhož poměr slov a hodů lopatou kolísá mezi 1 : 10 až 1 : 50. V podstatě zní ulicí pouze jeho rozčilený hlas, občas přerušený emotivními výlevy Ukrajince, který se snaží oponovat – ale bez šance.
Čecha zjevně trápí množství zahraničních dělníků u nás: „A to jako sem nakonec přijdete všichni nebo co?“ huláká na Ukrajince, který zrovna o pauze sedí a pokuřuje cigáro. „Chápej, nás je deset mega, ale vás je šedesát miliónů! Tady je to moc malý, běžte dál na Západ. Vždyť sem se ani nevejdete. Na Západě je místa dost. Akorát se tam musí makat jinak.“ A plácá rukama o sebe. „To není takový leháro jak tady. Tady je ve všem bordel.“
Druzí dva se jeho výlevům smějí. Ukrajinec se pak snaží nějak oponovat. Není mu rozumět.
Český mudrlant odpovídá: „Já za to nemůžu, že je u vás bordel. Ale u nás je ještě větší. Kdyby tady byl pořádek, tak tu nejste ani jeden, to ti říkám. Vždyť se na to podívej, tři měsíce po volbách a ještě nemáme pořádnou vládu! Ten bordel tady nemá obdoby.“
Přivezli beton. Je asi zapotřebí zpevnit nově položené potrubí. Ukrajinec vlezl do výkopu, druzí dva mu tam vhazují betonovou směs, on ji pěchuje na správné místo. Nakonec hulákající Čech hodí poslední dvě lopaty z dálky do té díry, odkud se ozvou nadávky a vyleze Ukrajinec, oklepávaje ze sebe beton. Hudruje jako krocan.
Druzí dva se smějí, šichta končí.