Tanky se valí Prahou aneb „Byl ruský básník. Zdrcen ruskými tanky v Praze.“

Foto Tomáš Koloc

Tanky se valí Prahou

a v krvi rozbřesk raší.

Tanky se valí Pravdou,

nikoli však tou naší.

Tanky jdou taky po snech

o světě bez diktátu.

Tanky jdou po tankistech

sedících uvnitř tanků.

Ach, bože, jaká hrůza!

Jdou i na Jana Husa,

Puškina, Petöfiho.

Kdo prsty má v té smlouvě

s motory nadosmrti?

Naivní Manilove,

už víš, jak Nozdrev škrtí?

Strach volá svinstvo na start

a pochopy zde k bálu.

Strach Nozdrevův je bastard

s člověkem ve futrálu.

Svědomí se ctí, s pravdou

je v chřtánu sebejistém.

Jde v rakvích tanků Prahou

strach, obrněný svinstvem.

Pod tanky jsou i hrobky,

ti, co se nezrodili.

Byrokratické svorky

do pásů jim se vryly.

Nepřítel Ruska což jsem?

Jiné své tanky z dálek

jsem hladil šťastným nosem,

tenkrát jak usmrkánek.

Co zmůžu v příštím ději?

Jak hoblíky, jak šráky

jdou tanky po naději,

a jsou to – naše tanky.

Já (ještě dřív než pojdu,

naději v sobě zmarním)

k potomkům svého rodu

promluvím zbožným přáním.

Ať nade mnou jen srdcem

napíšou stroze, naze:

„Byl ruský básník. Zdrcen

ruskými tanky v Praze.“


Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (1932–2017) byl sovětský ruský básník. Kromě básně, v níž v alegorií sentimentálního statkáře Manilova a denunciátorského statkáře Nozdreva z Gogolových Mrtvých duší ztvárnil Alexandera Dubčeka a Leonida Brežněva, na protest proti okupaci napsal Brežněvovi i protestní dopis. Na rozdíl od neviditelných „Osmi statečných“ protestujících na Rudém náměstí 25. srpna 1968 (mezi které patřila i básnířka N. J. Gorbaněvská, která proti okupaci též protestovala básní, a vnuk Stalinova ministra zahraničí Pavel Litvinov) se mu však nic nestalo. Jeho upřímně míněná báseň však nebyla intelektuálně přijata v tehdejším Československu (kde bylo okupací zaděláno na dnešní primitivní rusofobii), ani ve světě, kde ji zparodoval Charles Bukowski. Básník J. A. Brodskij, kterého Brežněv odsoudil na nucené práce, zas s Jevtušenkem (ačkoliv ho Brežněv i na Jevtušenkovo naléhání v roce 1972 propustil a nechal emigrovat do USA) polemizoval slovy: „Házíte kamenem jen tam, kde je to úředně schválené a dovolené“. Je ale zajímavé, že báseň byla takřka okamžitě převedena do češtiny - nicméně autor jejího překladu, který koloval mezi lidmi, zůstal anonymní a dodnes se ke svému dílu nepřihlásil...