Tanky se valí Prahou aneb „Byl ruský básník. Zdrcen ruskými tanky v Praze.“
Tanky se valí Prahou
a v krvi rozbřesk raší.
Tanky se valí Pravdou,
nikoli však tou naší.
Tanky jdou taky po snech
o světě bez diktátu.
Tanky jdou po tankistech
sedících uvnitř tanků.
Ach, bože, jaká hrůza!
Jdou i na Jana Husa,
Puškina, Petöfiho.
Kdo prsty má v té smlouvě
s motory nadosmrti?
Naivní Manilove,
už víš, jak Nozdrev škrtí?
Strach volá svinstvo na start
a pochopy zde k bálu.
Strach Nozdrevův je bastard
s člověkem ve futrálu.
Svědomí se ctí, s pravdou
je v chřtánu sebejistém.
Jde v rakvích tanků Prahou
strach, obrněný svinstvem.
Pod tanky jsou i hrobky,
ti, co se nezrodili.
Byrokratické svorky
do pásů jim se vryly.
Nepřítel Ruska což jsem?
Jiné své tanky z dálek
jsem hladil šťastným nosem,
tenkrát jak usmrkánek.
Co zmůžu v příštím ději?
Jak hoblíky, jak šráky
jdou tanky po naději,
a jsou to – naše tanky.
Já (ještě dřív než pojdu,
naději v sobě zmarním)
k potomkům svého rodu
promluvím zbožným přáním.
Ať nade mnou jen srdcem
napíšou stroze, naze:
„Byl ruský básník. Zdrcen
ruskými tanky v Praze.“
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (1932–2017) byl sovětský ruský básník. Kromě básně, v níž v alegorií sentimentálního statkáře Manilova a denunciátorského statkáře Nozdreva z Gogolových Mrtvých duší ztvárnil Alexandera Dubčeka a Leonida Brežněva, na protest proti okupaci napsal Brežněvovi i protestní dopis. Na rozdíl od neviditelných „Osmi statečných“ protestujících na Rudém náměstí 25. srpna 1968 (mezi které patřila i básnířka N. J. Gorbaněvská, která proti okupaci též protestovala básní, a vnuk Stalinova ministra zahraničí Pavel Litvinov) se mu však nic nestalo. Jeho upřímně míněná báseň však nebyla intelektuálně přijata v tehdejším Československu (kde bylo okupací zaděláno na dnešní primitivní rusofobii), ani ve světě, kde ji zparodoval Charles Bukowski. Básník J. A. Brodskij, kterého Brežněv odsoudil na nucené práce, zas s Jevtušenkem (ačkoliv ho Brežněv i na Jevtušenkovo naléhání v roce 1972 propustil a nechal emigrovat do USA) polemizoval slovy: „Házíte kamenem jen tam, kde je to úředně schválené a dovolené“. Je ale zajímavé, že báseň byla takřka okamžitě převedena do češtiny - nicméně autor jejího překladu, který koloval mezi lidmi, zůstal anonymní a dodnes se ke svému dílu nepřihlásil...