PAVEL ZAJÍC: projdeme to společně ještě jednou
les ti byl králem, / dnes je prázdnější než psi
Projdeme to společně ještě jednou, jak to s námi vypadá v tomhle světě – dalo by se dokončit tuto úvodní větu básně Pavla Zajíce, abychom vystihli charakter jeho současné poesie. Básně, které se hrnou vpřed v tempu řeči vyslovené na terapeutickém sezení či v nechtěné bdělosti nad nočním stolkem, v tempu překotného monologu či dialogu, v kterém se hlasy střídají jen v okamžicích, kdy musí, kdy potřebují pauzu, aby se nadechly. Básně reflektující svět kolem nás se všemi atributy, které se na první pohled mohou jevit jako básnicky „nepoužitelné“. Básně s nečekanými prostřihy, expresivními spojeními nešetřícími abstrakty, které lze brát stejně vážně jako ironicky, které je třeba brát stejně vážně jako ironicky. Takhle mluvíš, bolí tě uši, / a text není o nikom / ani o tobě. Takhle Pavel Zajíc mluví a je to o něm, o mně i o tobě.
Petr Čermáček
Dobře, projdeme to společně ještě jednou
Ukryl si zbytek své poctivosti v kancléřově sadu,
přesunul si vykradené hroby,
vytrhal sis měděné žilky, vlásečnice.
Směsné, bílé, barevné.
Do teď ses tu producíroval jak trhan,
nemáš na pivo, chápu,
ale
na slušný kroj sis našetřit mohl,
opakuj po mě, nahlas:
Crownfounding každodennosti, trh moudrosti!
Skutečný názor na drcení kamenů v lidské duši
však nemáš.
Nedávno si poznal, že nemluvíš jako jiní
z lebky ti do prostoru ční mamutí kly,
praktické hledisko překonává odpor spolucestujících,
někdy někdo přinese
oběť, zapláče.
Ostatně mohl by sis teď sednout a konečně
mi dlouze vyprávět o tvém povolání,
pojďme diskutovat o těch každodenních situacích….
počkej, pojďme do hloubky…. řekni mi co si dělal o
víkendu a co Brno? Jak se daří Brnu? Co si mi přivezl?
Budeme ještě zítra existovat?
Tvoje zbraně zrezly v jiným století,
barikády máš zatavený v nočním stolku,
hřebenu už se raději nedotýkáš,
myslíš si, že přespíš tuhle vojničku,
a ráno bude nakonec moudřejší,
tak jak si mi o tom vyprávěl…
Ještě ti zbývají modelářské potřeby,
zbytky moduritu. Přiložil sis k hlavě tavící pistoli,
seš digitální voser, nedokázali ti zavázat tkaničku,
nedokážeš stvořit nadčlověka, jakým byl tvůj otec.
Možná ses teď moudře zahleděl a pohráváš si
s myšlenkou psaní o minulosti, vytahuješ
každodennost, naivně se rozepíšeš
o studii snů, ale tvůj divák dobře ví, že sis dávno
vyoperoval zažívací trakt, při pohledu
na domy tě nenapadá nic, les ti byl králem,
dnes je prázdnější než psi.
Ale co naplat, musíme jít houštím,
obout vysoký boty, musíme prožít
budoucnost našich dětí, zabíjet
správně, moudře.
Taky se ti někdy stalo, že si přemýšlel o stromech
ale pocit samoty byl silnější než bouře, než
jaro? Skutečně si se obul do své nové postavy,
napsal si facebookovou epopej,
jsi oblíbenější než kouzelníci.
Víš, já teď nemám mysl, nemůžu
moudře hovořit jak ty, nemohu docházet
do zaměstnání, řídit, vyzvedávat děti
ze školky, docházet na kroužek
automatického lhaní.
Ano, právě toto jsou
chvilky co si vryješ do paměti,
co si vlastně za svůj prázdný život
vytvořil? Byl si snad reklamním
textem a co později? Nevím, kreativní
agentura splaskla, tvoje oblíbená
elektronická měna dosáhla maxima,
vyprávěl si o tom nedávno vnoučatům.
Nic jsem nedokázal, koupil jsem si vůz,
koupil jsem si televizor, koupil
jsem si knihy, koupil jsem si
lyže, kolo. Počkej, zase bude přestupnej
volnej víkend, místo pro vlastní invenci,
dosáhneš další mety, které neznamenají nic.
Chtěl by si být nad textem? Ale ty to musíš nějak zakončit,
zamyslel ses nad sny? Právě si něco prožil,
kousky kýče padají z hvězdné oblohy,
nad ní je měsíc, o kterém jsi napsal
báseň, pak si ji smazal, když si ji četl nahlas
měl si pocit, že si uskutečnil něco výjimečného.
Takhle mluvíš, bolí tě uši,
a text není o nikom
ani o tobě.
Zítra zmizíš jako signál.
Ponížíš gravitaci.
Vytrhal sis ze zápěstí měděné žilky, vlásečnice.
Směsné, bílé, barevné.
Pavel Zajíc se narodil v roce 1988 v Dačicích. Vystudoval uměnovědná studia FF MUNI v Brně. Vydal sbírku /ona místa/ (2013), je redaktorem literární revue Weles. Publikoval ve většině českých literárních časopisů a v ročence Nejlepší české básně 2015. Zpívá bas v mužském sboru Láska opravdivá. Nakladatelství Větrné mlýny brzy vydá jeho druhou sbírku peníze.