Počteníčko: Převrat z 28. října 1918
Vzpomínky Aloise Rašína na to, jak probíhalo vyhlášení československé nezávislosti.
Dne 27. října (v neděli) večer o 8. hodině telefonoval mi z Vídně Tusar toto sdělení: ostavil se ke mně plukovník generálního štábu Ronge s plnou mocí a prohlásil, že jeho poslání děje se s vědomím císařovým. Vznesl na mne žádost, aby češti poslanci odebrali se na frontu a působili na vojáky, aby ještě několik dní udrželi frontu, by se mohl materiál válečný, representující miliardy, dostati do bezpečí a nepadl do rukou Itálie jako kořist. Situace na frontě je taková, že vojáci odcházejí z bojiště, protiví se rozkazům a je jediná naděje v tom, že poslanci čeští dodají jim morální sílu, aby vytrvali. Válka je prohrána, mír musí býti uzavřen, jen o několik dní se jedná.
Odpověděl jsem mu dle našeho ujednání, že by musilo Rakousko kapitulovat a teprve potom že by se dalo jednat o to, abychom pomáhali udržeti pořádek při ústupu vojsk.
Plukovník Ronge odpověděl, že by musil vše přednésti císaři.
Mezí jednáním dostavil se důstojník, vyslaný chefem generálního štábu baronem Arzem, se vzkazem, že by opatření musilo býti provedeno ihned, poněvadž jde již o hodiny, nikoli o dny, rozvrat v armádě úžasně se šíří.
Řekl jsem Tusaroví, že tak je to dobře a že můžeme čekati kapitulaci v několika hodinách. Plukovníka Ronge znám, byl v našem procesu „militärwissenschaftlicher Sachverständiger“, přednosta vyzvědačského oddělení, vášnivý náš nepřítel, úplná stvůra Bedřichova. Jde-li tento člověk k českým poslancům s takovým posláním, pak to praskne za chvíli.
Poněvadž Ronge šel k císaři a Tusar čekal, že ještě přijde, smluvili jsme, že budu další zprávy doma vyčkávati.
Po rozmluvě bylo mi jasno, že nutno udělati všecky přípravy. Telefonoval jsem Scheinerovi, že dle zpráv z Vídně lze čekati kapitulaci v několika hodinách, aby všecko a všude připravil a kdyby potřeboval něco, že čekám doma na další zprávy. Dr. Scheiner řekl: Rozumím, dobře, hned to zařídím.
Čekali jsme se ženou v nezapomenutelném vzrušení. O 11. hodině telefonoval mi Tusar, že zprávy nové nemá, že myslí, že ucpali zase tu díru. Nesouhlasil jsem s ním, spíše vidím marnost tohoto počinu, aby jen uvážil, kdy by se ti poslanci doslali na frontu. Řekl jsem mu, že jsem dal udělati přípravy, poněvadž jsem přesvědčen, že to zítra praskne: Na spaní není ani pomyšlení, kdyby něco měl, ať jen telefonuje.
Seděli jsme se ženou do rána, přehlížel jsem všecky plány, které jsme dělali, aby se nezapomnělo na nic. Noc utekla rychle.
V šest hodin ozval se telefon. Dr. Scheiner: „Všecko je připraveno, co je nového?“ „Za noc nic, ale dle mého úsudku to přijde. V devět hodin v Národních Listech.“
O půl sedmé zavolal jsem na Soukupa, který poslal pro Stříbrného a šli jsme k Švehlovi.
Šel jsem k museu přes městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr Sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptem: „Bude to?“ „Bude.“ Vidím jasně, stráž.
U Švehly usneseno, přijde-li kapitulace, že převezme Národní výbor vládu a prohlásí samostatný český stát.
V devět hodin měl dle sobotního usnesení být převzat Obilní ústav. Smluvili jsme, že Švehla se Soukupem převezmou Obilní ústav, já že půjdu do Národních Listů sjednati vše se Scheinerem a že o půl jedenácté sejdeme se v místnostech Národního výboru v Obecním domě.
Dr. Scheiner v Národních Listech sdělil se mnou, že stráže sokolské jsou rozestaveny, vojáci, policie a četnictvo zpraveni. Ve čtvrt na deset telefonovala vídeňská redakce, že Rakousko kapitulovalo. Telefonoval jsem to nejprve ženě, pak Švehlovi do Obilního ústavu.
O půl dvanácté sešel se Národní výbor.
Bylo usneseno převzíti správu samostatného československého státu do rukou Národního výboru. V automobilových drožkách zajeli jsme na místodržitelství, kde jsme toto usnesení oznámili v nepřítomnosti místodržitele Coudenhoveho — který byl právě ve Vídni — vicepresidentovi Kosinovi se žádostí, aby místodržitelství nadále řídil jménem Národního výboru. Z místodržitelství odebrali jsme se k hraběti Schoenbornovi a oznámili jsme mu totéž. Nemohl leknutím ze sebe slova dostati a nemohl dlouho pochopiti, že má vésti správu země ve jménu Národního výboru. Konečně pochopil a podrobil se. Prohlédli jsme hned zasedací sněmovní síň jako přípravu pro Národní shromáždění. V zasedací síni starodávného sněmu království Českého bylo skladiště aprovisace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky, vzduch byl nasycen zápachem bramborů a vůní moučných výrobků. Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami. Nařídili jsme, aby zasedací síň byla ihned dána do pořádku, což přítomní sluhové s radostí slíbili.
Když jsme přijeli z Malé Strany na Václavské náměstí, byla celá Praha vzhůru, všude vlály prapory, policejní strážníci měli již své čapky ozdobeny slovanskou trikolorou, vojáci si strhovali růžičky s čepic a ozdobovali je barvami českými nebo slovanskými. Všichni jásali, zpívali, ale současně bylo viděti, že lidé začínají zamazávati německé nápisy a rozbíjeti německé vývěsní skleněné tabule. Řekl jsem, že musíme jíti na hořejší Václavské námětí, abychom tam působili, by nedošlo k žádným výtržnostem, ani protiněmeckým, ani protižidovským, aby byl při této velkodějné chvíli zachován klid. Projeli jsme Panskou ulicí a Městskými sady k pomníku sv. Václava, kde mezi tím už mluvil k zástupům dr. Zahradník. Tam jsme prohlásili samostatný československý stát a současně varovali před jakoukoliv výtržností. Ohromnými zástupy lidu jeli jsme po Václavském náměstí dolů, poskytujícím obraz úplné národní svornosti. Po této cestě jsme se usnesli, že musíme za všech okolnosti sehnati kapely, které by procházely městem, aby nadšení lidu bylo svedeno do normálních kolejí a lid se vybouřil zpěvem vlasteneckých písní. Z Obecního domu jsme telefonovali na radnici, aby byly zaopatřeny kapely. K jedné hodině hrály již kapely po městě.
V té době byly již také sokolské stráže z předměstí staženy do Prahy, takže Sokolové dělali pořádek, a byli připraveni na převzetí stráže na vojenském velitelství.
S dělnickými organisacemi bylo hned ráno vyjednáno, že dělnictvo práci nezastaví a že oslavu české samostatnosti provede následujícího dne.
Večer se konala plenární schůze Národního výboru, na které byl přijat první základní zákon československého státu, který jsem v noci z 27. na 28. říjen napsal a jehož podstata spočívala v tom, že všechny zákony a nařízení platí dále a že vládní formu samostatného státu ustanoví Národní shromáždění. Toto ustanovení bylo proto nutné, poněvadž – jak shora uvádím – bylo mezi všemi stranami smluveno, že našim zástupcům za hranicemi ponechává se úplná volnost co do formy vládní. V té době neměli jsme zde ještě zpráv od našich delegátů ze Ženevy o jejich jednání s drem. Benešem. Zákon tento byl jednomyslně přijat a tím vlastně převrat dokončen. Základním tímto zákonem mělo býti zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jakoby revoluce vůbec nebylo. Toho bylo skvěle dosaženo a vzbudilo obdiv u cizinců nad vyspělostí našeho národa.
Večer po rozmluvě mezi Národním výborem a velitelem Kostřánkem a Zanantonim upraven byl poměr mezi vojenským velitelstvím a Národním výborem a na vojenském velitelství v Praze převzali stráž Sokolové ozbrojení puškami, které jim dodalo vojenské velitelství.
Národní listy, 28. 10. 1919