Účastníci zájezdu
Hlavním hrdinou románu All Inclusive je stárnoucí spisovatel označovaný výhradně iniciálami C. G. Je poměrně úspěšný, co se počtu vydaných titulů týká, na slušné materiální zajištění to však zdaleka nestačí a motivace k tvorbě podle toho vypadá: „Od samého počátku byla autorská křeč jeho věrnou společnicí, jeho brzdou i motorem, prokletím a zároveň postojem.“ Proto samozřejmě přijde vhod, když mu uměnímilovný milionář Roffe nabídne, aby strávil na jeho účet několik týdnů v Karibiku a napsal o své cestě knihu, jejíž úspěch bude pro tamní prázdninový resort originální reklamou. Proč ne, dobře načasovaný bestseller opravdu může někdy pomoci lokálnímu turistickému ruchu (kdo z vás například před deseti lety věděl o tom, že existuje nějaká Žítková?). Teprve na místě však C. G. začne tušit, že věci se možná mají ve skutečnosti přesně naopak: o ostrov mají zájem developeři, kteří z něj chtějí vystrnadit řadové rekreanty, a spisovatelovým úkolem je tedy napsat knihu tak depresivní, aby čtenáře od návštěvy odradila („Osamělost a zánik, (…) tvoje nejsilnější literární téma,“ říká mu mecenáš, který zjevně není tak velkorysý, jak se zprvu jevil).
K dnešnímu světu zřejmě patří přemíra spisovatelů, kteří dokážou napsat cokoliv o čemkoliv, ale nic z toho není natolik výrazné, aby to někoho opravdu zaujalo: pro odborníky je to příliš triviální a pro masového čtenáře zase příliš nesrozumitelné. Současná beletrie jako by tak existovala už jen sama pro sebe a čtou ji pouze profesionální kritici, kteří se pak jízlivými glosami mstí za čas promarněný nad vzájemně zaměnitelnými texty. A pokud svět velkého byznysu projeví o kulturu nějaký zájem, pak jen proto, aby ji využil jako „bílého koně“.
Skupina lidí, kteří se z ponurého zimního Švédska vydávají na karibský ostrov, je dosti nesourodá – převažují penzisté nebo manželské páry ve středním věku. Rekreanti pocházejí ze středních vrstev, proto sice mají na návštěvu exotické destinace, ale už si nemohou dovolit trávit dovolenou ve skutečném soukromí, takže si navzájem překážejí a lezou na nervy ještě víc než doma. Navzdory všem těm koktejlovým barům, golfovým hřištím, fakultativním výletům, a dokonce i utajeným návštěvám místních prostitutek se místo jeví mimořádně bezútěšně. Postupně vyplavou na povrch různá temná tajemství a v novém prostředí konflikty eskalují. Když už se člověk ocitne v tropickém ráji, chce si to přirozeně co nejvíc užít – jenže právě ta nereálná očekávání exotických dobrodružství ještě dále prohlubují všeobecný pocit zklamání.
Autor rafinovaně propojuje příběhy jednotlivých postav, které však bohužel většinou nejsou natolik silné, aby nezačaly splývat. V podstatě zde najdeme celkem předvídatelné osudy, jako je nevěrný manžel, vyléčený alkoholik, omezený zapšklý rasista, žena vyrovnávající se s lesbickou orientací a podobně. Pokud se objeví zajímavý motiv, například muž posedlý zkoumáním duševního života rostlin, ukáže se to zase jen jako další zoufalý pokus, jak uniknout životnímu stereotypu. Polyfonní struktura knihy vede k tomu, že postavy jsou nasvěcovány z různých úhlů, přičemž, jak už to bývá, samy sobě se jeví mnohem sympatičtěji než svému okolí.
Kniha využívá postupy detektivky, horroru i thrilleru, objevují se v ní aktuální témata jako eutanazie, pornografie či konspirační teorie. Dá se brát i jako sebeironická úvaha o spisovatelském řemesle: jaký má smysl psát o lidech a místech, které jsme poznali jen povrchně? (Dnes nezaujmete ani konstatováním, že pravda je relativní, knih na toto téma už vyšlo mnoho.) C. G. se ocitá na stopě záhadných zmizení a prapodivných kšeftů, jeho amatérské pátrání však vede jen k rostoucí frustraci z vlastní neschopnosti zorientovat se v labyrintu všudypřítomné přetvářky. Nakonec se tedy pochopitelně rozhoduje nechat vše koňovi, ať už se stal obětí rafinovaného spiknutí, nebo jen neuvěřitelné shody náhod. (Nabízí se ovšem otázka, zda je za touto neukončeností autorský záměr, nebo spíše z nouze ctnost…)
Černý humor ani satira, inzerované na obálce, se popravdě řečeno příliš nekonají (je pravda, že se v knize mluví dosti vulgárně a sexuální či defekační tématika se probírá skoro na každé stránce, ale to ještě samo o sobě smích nevyvolá). Převládajícím dojmem z Gunnarssonovy knihy je spíše melancholie ze světa, v němž na sebe lidé neustále narážejí, ale nevědí, jak a proč by mezi sebou mohli komunikovat. Jednotlivé lidské příběhy se podivně svíjejí a zaplétají, aniž by směřovaly k nějaké katarzi. A možná si Gunnarsson svojí knihou také svérázně vyřizuje účty s veleúspěšným proudem tzv. severské krimi, který se přes slibné začátky postupně zvrhl v samoúčelné vršení mrtvol a v očích řadového čtenáře bohužel převrstvil úctyhodnější tradice švédské literatury. Kniha se dá brát také jako podobenství o světě velkých finančních spekulací, do něhož není obyčejným smrtelníkům dáno proniknout a kde jsou psychopatické sklony nutnou podmínkou úspěchu. Někdejší pilíře evropské civilizace jako kultura a podnikání ztratily svůj étos a staly se jen vyprázdněným rituálem. S tím se proměňuje také detektivní žánr, v němž už přestává jít o oslavu lidského rozumu a schopnosti obnovit narušený řád. Převládá pocit nepoznatelnosti skutečného stavu věcí, skepse a únava z neustálého pachtění za něčím, co za to vlastně vůbec nestojí, a nejasné tušení, že každý z nás ve světě hraje zcela odlišnou a podstatně méně důstojnou roli, než jakou si sám přisuzuje.
Hans Gunnarsson: All Inclusive. Přeložil Radovan Zítko. Garamond, Praha, 2016.