Lesy v ohrožení: Ziskuchtivost je smrtící pro nás všechny, potřebujeme změnit kulturu hospodaření

Foto Tomáš Koloc

Nedávno byla v našem tisku publikována zpráva o nejmasívnějším kácení deštných pralesů v Amazonii za poslední dekádu. Tento obrovský lesní komplex je nazýván „plícemi planety“ a jeho likvidace může mít fatální celosvětové důsledky na kvalitu ovzduší. V článku je citován klimatolog z univerzity v São Paulo: „Pokud se 60 procent pralesa přemění na savanu, mohlo by to vést k tomu, že se uvolní do ovzduší množství emisí odpovídající jejich světové produkci z fosilních paliv za pět až šest let.“

Stav brazilských lesů se tedy dotýká i nás. Na druhé straně naše lesy, jež jsou jistě menších rozměrů, nejsou o nic méně plícemi naší krajiny a plní celou řadu dalších funkcí. Už biolog a průkpník vědecké ekologie Vladimír Úlehla pojmenoval cyklus svých přednášek ve 40. letech názvem Napojme prameny – o utrpení našich lesů. Ideální stav pro něj byly zalesněné hory bez holin, které představují nenahraditelnou zásobárnu vody.

Les ovlivňuje celkové klima a i to, jak se cítíme i my, lidé. Holé pláně, lány, krajina bez stromů a lesních porostů, to je účinný výparník zbytků vody v půdě a sušička všeho živého. V poslední době se stává hitem „ozeleňování“ velkých měst, protože lidem konečně dochází, že se mezi cihlami a betonem hůře žije v době narůstajících letních teplot, než když je žár tlumen zelení. Totéž ještě v podstatnější míře platí pro krajinu jako celek.

Ekologický význam lesa, zvláště pak, když má pestrou skladbu, je dalším důležitým rozměrem jeho existence – umožňuje život bohatých různorodých společenství živých organismů. A neméně důležitý je i kulturní rozměr lesa, pro člověka jen stěží docenitelný. Pobyt v lese, turistika, poznávání či pouhá relaxace, to vše má blahodárný vliv na lidský život.

Kalamita obnažila hlubokou krizi

Opakoval jsem tyto všeobecně známé skutečnosti nikoli jen z publicistické rutiny, ale především proto, abych je postavil do kontrastu k dlouhodobému přístupu naší společnosti právě k lesům, jedné z nejcennějších složek našeho životního prostředí. V posledních letech čelíme narůstání kůrovcové hrozby, která nabyla dramatických rozměrů a na jejím pozadí se ukazuje, jak bezzubé a nekoncepční jsou opatření zodpovědných institucí. Na zoufalou situaci při (ne)zvládání kůrovcové kalamity upozornila v Parlamentu ČR Pirátská strana. Ta vyšla ze zprávy České inspekce životního prostředí (ČIŽP), jež prováděla na sklonku roku 2017 v kůrovcem zasažených lesích na severní Moravě kontrolu protikalamitních opatření podniku Lesy České republiky.

Přišlo se na to, že Lesy ČR neměly vypracovanou žádnou strategii na řešení kalamitních situací, přestože jim to bylo uloženo už roku 2005. V reálu se ukázala obrovská nepružnost systému kácení zasažených stromů externími subjekty a současně vyšlo najevo nepochopitelné nevyužití vlastních podnikových kapacit, které i v době kalamity kácely zdravé porosty. Lesy ČR sice dostaly velkou pokutu a byl vyměněn generální ředitel, ale zastavení obrovského procesu degradace a devastace našich lesů není jen otázkou výměny manažerů. Tady se vyjevuje hlubší systémová nedostatečnost.

Abychom si uvědomili společenskou závažnost problému, připomeňme si, v jakých dimenzích tu uvažujeme. V roce 2014 byla ukončena druhá Národní inventarizace lesů (NIL), které jsou v České republice z většiny ve veřejném vlastnictví (je jich 77 %). To by mohlo být při zodpovědném hospodaření jistou strategickou výhodou, v případě nezvládnutého hospodaření naopak se může zadělávat na katastrofu. A to katastrofu dvojí: Ekologickou a ekonomickou (pochopitelně z hlediska celé společnosti, nikoli dílčích podnikatelských subjektů).

Podezřelý obchodní model

Zatímco údaje státních lesních podniků o těžbě jsou v podobě tvrdých dat ze zákona dostupné veřejně, v případě soukromých vlastníků jsou dostupné pouze v podobě nepřesné statistiky ČSÚ. Porovnáním oficiálně zveřejněných údajů se stavem zjištěným inventarizací vyšla najevo závažná zjištění, která vzbuzují podezření o rozsáhlé šedé ekonomické zóně založené na ilegální těžbě ve státních lesích. Ta je umožněna obchodním modelem Lesů ČR, který byl už před lety podroben tvrdé kritice.

Jeho podstata tkví v tom, že se prodává takzvaně „od pařezu“ místo z „odvozního místa“. Druhá metoda funguje tak, že vlastník (či správce) lesa dřevo pokácí, naveze je na jedno místo a v definovaném množství prodá. První způsob je založen na tom, že se do lesa pustí externí těžařská firma, která vytěžené dřevo dále prodá sama. Pochopitelně, cena takto vytěženého dřeva je pro jeho vlastníka (správce) podstatně nižší – to zaprvé – a zadruhé, je snížena i možnost důsledné kontroly množství vytěženého dřeva. Tento přístup, v Evropě raritní, přináší nižší zisky z prodeje a v případě Lesů ČR byl kompenzován rozprodejem technického zázemí a zmenšováním jeho vlastních kapacit, což nebylo po nějako dobu zjevné. Peníze, které odtékaly z takto vytvořených obchodních příležitostí pro externí subjekty, s velkou pravděpodobností zčásti směřovaly i do politických sfér.

Nyní ale nastala v souvislosti s kalamitní situací krizová situace ve státním podniku Lesy ČR, na níž upozornil už v průběhu října pirátský poslanec Radek Holomčík. Jeho sdělení je alarmující: „V návrhu rozpočtu na příští rok se počítá s odvodem ze státního podniku Lesy ČR (pozn.: který spravuje 48 % všech lesů) v celkové výši 1 miliardy korun. Podnik je již nyní v provozní ztrátě (…). Navíc se již několik týdnů hovoří o plánovaném miliardovém úvěru pro podnik a také o obřím tendru na IT zakázky. To je smrtící koktejl, který vzhledem k současným, a hlavně budoucím problémům způsobeným kůrovcovou kalamitou může znamenat ekonomickou likvidaci podniku a otevřít dveře privatizaci státních lesů.“ Dle odhadu Pirátů jdou škody způsobené kalamitou spolu s náklady na nápravu do stovek miliard korun. Tato strana se chce také zaměřit na rozkrytí podezřelých obchodních vztahů v lesním hospodářství.

Nedávno byla publikována analýza, jejíž výsledky nejsou ani tak překvapující, jako spíše symptomatické: Dominantním partnerem Lesů ČR pro rok 2018 jsou společnosti koncernu Agrofert, které získaly pětinu všech zakázek. S nadsázkou lze říci, že největším těžařem je v naší republice je premiér Babiš. Co k tomu dodat.

Lesní monokultury jsou chybnou cestou

Přestože už přinejmenším od 60. let se na základě vědeckých výzkumů vědělo, že pro zdravý rozvoj lesů a jejich odolnost vůči kalamitám způsobenými škůdci je nutno zakládat pestrou skladbu dřevin, tlak na rychlou produkci dřeva vedl k rozšíření smrkových monokultur, které jsou v kombinaci s déle trvajícím suchem příčinou současné kůrovcové kalamity. Tento trend nebyl bohužel zastaven a je otázkou času, jak dlouho potrvá, než se jej podaří zvrátit, pokud budou lesy spravovány s čistě ekonomickou (či dokonce i eticky nižší) motivací.

V této souvislosti doporučuji přečíst si rozbor situace z pohledu lesnického praktika z Boskovicka, který prorokuje zánik části lesů a rozebírá lesní hospodářství z různých úhlů – ekologickým počínaje, hospodářským konče. Není to radostné čtení. – V návaznosti na celou komplikovanou situaci hrozí, že rozprodáním lesů a roztříštěním jejich správy hrozí další riziko, že nebudou moci být účinně uplatňována nutná strategická opatření.

Jsou nutné radikální změny

Je nutno se k této bez nadsázky alarmující situaci postavit radikálně. Selhává zde management Lesů ČR, jeho dozorové orgány, zejména ministerstvo zemědělství. Do jaké míry je to nekompetence a do jaké míry úmysl, to zůstává otázkou. Ale pro společnost je další pokračování tohoto přístupu k lesnímu hospodářství velkou hrozbou.

Radek Holomčík na svém facebookovém profilu nastínil nutná klíčová opatření. Jsou dle výše uvedených skutečností logická a nezbytná. Je třeba je podpořit.

„Je potřeba:

- změnit obchodní model společnosti Lesy ČR (podnik by měl dřevo prodávat sám a z odvozního místa)

- zajistit, aby Lesy ČR měly výraznější část těžby realizovanou vlastními kapacitami a aby revírníci neměli revíry reálně nezvládnutelné velikosti

- legislativně vyloučit privatizaci státních lesů - oddělit lesnický a dřevařský sektor tak, aby lesnická politika státu zohledňovala zejména „zájmy lesa“

- upravit tzv. Myslivecký zákon, aby byla situace přemnožené spárkaté zvěře snadněji zvládnutelná (okus spárkatou zvěří je momentálně jednou z největších bariér obnovy lesa)

- zrovnoprávnit pasečný a nepasečné způsoby hospodaření a tvary lesa – střední a nízký s lesem vysokým

- v legislativě usnadnit přírodě blízké způsoby obnovy lesa - zajistit dodržování zákonů (zejména tzv. Lesního zákona)“