KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

V souvislosti s plánem amerického prezidenta Trumpa na odchod amerických jednotek ze Sýrie se část západní veřejnosti obává, že Kurdy obydlený a nyní samosprávný sever Sýrie (alias Rojavský Kurdistán) plně převezme turecká armáda, která v minulosti jak na území Sýrie, tak i Iráku pod rouškou boje s terorismem rozšířila svou vnitrostátní genocidu Kurdů a křesťanských menšin. Proti jednostrannému ponechání Rojavy napospas tureckým vojskům a spolupráci západních zemí s nimi v souvislosti s peticí „Nedopusťte, aby se Rojava stala druhým Jemenem“ (narážka na genocidu, kterou nyní spojenec NATO, Saúdská Arábie, provádí v Jemenu) 22. prosince protestovali demonstranti v několika evropských městech včetně Prahy.

V pátek 28. prosince členka nizozemské vládní koalice, strana křesťanských odborů, ústy svého poslance Joëla Voordewinda navrhla, aby vláda vyslala do Sýrie nizozemské vojáky, aby se zde připojili k "koalici ochotných" a v zemi stižené válkou pomohli francouzskému a britskému vojsku. Voordewind ocenil kurdské partnery, kteří „obrovským úsilím přispěli boji proti Islámskému státu v Sýrii.“ Dále řekl: „Kdybychom nyní všichni odešli, Bašár Asad nebo Turecko by mohli obsadit kurdské oblasti. Podle Trumpa může Turecko převzít boj proti IS. Ale to je zbožné přání, protože Turecko bylo základem IS. Pokud Kurdové budou muset využít veškerou svou vojenskou sílu k boji proti turecké invazi, pozůstatky IS budou znovu moci vytvořit své skupiny.“ Voordewind pak poznamenal, že riziko pro nizozemské vojáky je poměrně nízké a že by tam byly jen jako odrazující prostředek k zastavení Turecka v útoku na kurdské oblasti.

Většina opozičních i vládních stran je nicméně k tomuto návrhu skeptická. Jak informoval deník Volkskrant (Lidové noviny) André Bosman, mluvčí vládní lidové strany pro svobodu a demokracii pro rezort obrany, byl návrhem „zneklidněn“. Podle Bosmana musí nizozemská vláda v případě takového rozhodnutí předem informovat parlament, jak je uvedeno v článku 100 nizozemské ústavy. Dodal, že není jasné, zda je nizozemská armáda vojensky na tuto snahu připravena.

Strana křesťansko-demokratické akce se staví proti plánu vyslat jednotky, ale podporuje řešení v podobě bezletové zóny. Poslanec CDA Martijn van Helvert poznamenal, že by nebylo dobré poslat holandské vojáky bez koordinace s jinými evropskými zeměmi. "Dobrým nápadem by byla bezletová zóna nad kurdskou oblastí. Ale Nizozemsko to nemůže udělat samo," uvedl van Helvert. „Proto nebudu pro vyslání nizozemských vojáků. Bylo by lepší, kdyby to ministr zahraniční Stef Blok prohovořil se svými kolegy z dalších zemí."

Členka opoziční socialistické strany Sadet Karabulut, která je kurdského původu, vysvětlila, že vojenská mise nepřispívá ke stabilitě a míru: „Sýrie nepotřebuje více vojenské účasti. Proto je nová nezákonná vojenská invaze Turecka v severní Sýrii zcela nepřijatelná. Kurdský experiment v severní Sýrii potřebuje namísto turecké agrese ochranu. To by se mělo Turecku jako členovi NATO objasnit. "

Jednoznačně pozitivní vztah k návrhu má zatím z ostatních stran jen politická strana reformovaných křesťanů. Její poslanec Chris Stoffer řekl, že předtím, než se zváží vojenské možnosti, chce znát soud kabinetu o diplomatickém kontextu: „Podporuji záměr pomoci kurdské oblasti. Také, protože tam žije mnoho křesťanů, to cítím jako svou zvláštní odpovědnost, " řekl Stoffer. Johannes de Jong, jinak šéf think-tanku EU Sallux, uvedl, že strana křesťanských odborů si je vědoma rizik tureckého útoku „nejen pro křesťany v tomto regionu, ale pro region jako celek. Chaos v regionu přinese Evropě velké problémy.“ To je důvod, proč chce strana vyslat vážný signál holandské vládě.

Čtyřicetimilionový kurdský národ, jeden z nejpočetnějších nestátních národů světa, který je svým územím nyní rozdělen mezi Turecko, Sýrii, Írán, Irák a kavkazské země, ač sám většinově islámský, nesl v Sýrii většinu tíhy boje proti teroristickému Islámskému státu. K jeho dobrovolnickým Lidovým obranným jednotkám (YPG) se přidaly nejen tisíce Kurdů žijících (a často už narozených) v západních zemích, ale také mnoho etnických Evropanů. Ty do boje v Sýrii přivedly stejné myšlenky, jaké ve 30. letech 20. století přiměly interbrigadisty bojovat proti fašistickému Francovu režimu ve Španělsku. Podobně jako tito bojovníci byli po porážce interbrigád vězněni pétainovským režimem fašistické Vichistické Francie, je dnes řada evropských dobrovolníků YPG, včetně Čechů, vězněna na území Turecka, jehož vztah vůči jakékoli kurdské aktivitě je obecně známý (viz odkaz za článkem). Podobně se ke Kurdům a jejich spojencům chová režim prezidenta Asada či vláda současného Íránu, a boj mezi Turky a dalšími státními národy Blízkého východu na jedné a Kurdy na druhé straně se přenáší do Evropy. To staví islámské Kurdy do opozice i vůči současné imigrační politice evropských států vůči zemím islámskéhé světa. Když 24. listopadu 2018 starosta Stuttgartu Werner Wölfle (Strana zelených) na kongresu Kurdů, žijících v Německu 24. listopadu řekl: „Uprchlický status nemůže být důvodem diskriminace, ale ani privilegiem trestní imunity“ - následoval potlesk kurdského publika.

Hlavní zdrojový článek najdete zde.

Autorův článek shrnující novodobé dějiny tureckého nacionalismu najdete zde.