Mobilní pozdvižení
Označení čínských mobilů za bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku přirozeně vyvolalo všeobecné pozdvižení. Experti na kybernetickou bezpečnost potvrdili temné podezření, že Číňané jsou v mobilech nejlepší. A bude hůř, protože se Čína stává místo USA lídrem globalizace. Patří-li globalizaci budoucnost, patří budoucnost Číně. Takže strach z Huawei je strachem z budoucnosti?
V kauze, kdy nás naši špioni na přání amerických špiónů varují před čínskou špionáží, se pod bezpečnostní hrozbou nerozumí samotný vpád do našeho soukromí nebo strach ze sabotáže. Toho je schopen i Američan, jenže v jeho případě prý šmírování nevadí, neboť je na rozdíl od Číňana spojenec. Máme ale akceptovat takovou povrchnost?
Strach z příliš chytrých (čili vychytralých) mobilů, je moudré sdílet bez ohledu na to, kdo z nich krade data anebo s daty manipuluje. Mobil není synonymem civilizace. Pokud hrozí, že se člověk stane mobilní aplikací, otázka nestojí „který mobil?“, nýbrž zda mobil ovládne člověka, anebo zda člověk zvítězí nad mobilem.
Vedle hrozby, že budeme ovládáni mobilem z Číny, existuje řada dalších mobilních hrozeb. Třeba že budeme ovládáni z Ameriky či z Ruska. Anebo z Bruselu. Anebo dokonce z Prahy. Naštěstí existuje velice jednoduchý kulturní způsob, jak se s touto moderní bezpečnostní hrozbou vypořádat: Nehledat štěstí v mobilu. A nebýt v mobilu k dohledání.
Jde o životní styl, životní orientaci. Čínský mobil budiž konfrontován s čínskou poezií (konkrétně s Mathesiovou parafrází ze Zpěvů staré Číny):
Staří blázni
Stejně let a stejně běd,
stejně nouze, veselí:
my dva jsme se, kamaráde,
přec jen najít uměli.
Oko ještě leccos zhlédne,
ucho leccos zaslechne,
když se do něčeho dáme,
ať to svedou mladší – ne?!
Jarní den když k pití vyzve,
kdopak se nám vyrovná?
Když si švandu uděláme –
hned je vzhůru dědina.
Vypůjčit si koně cizí,
člun si vzít od pana Ce –
ten, kdo zasel, ať si sklízí! –
my jezdíme na loďce.
Sousedy to strašně trápí,
staří že jsme, veselí,
říkají nám staří blázni,
staří blázni: Po a Li.