Evropa po roce 1945
Americká učebnice nedávných evropských dějin nepřináší (a nepřinesla ani v roce vydání českého překladu, 2002) nic bůhvíjak nového, ale užitečně hutný přehled viděný z jistého odstupu ano.
Nakladatel inzeruje „živě a čtivě“ napsaný „nezkreslený přehled“ subrecentního vývoje našeho kontinentu, což je třeba brát s jistou rezervou. Přeci jen je to vysokoškolská učebnice (a na učebnici to poměrně čtivé je, nutno uznat). Nezkreslený přehled pak je čirá iluze, vždyť i jakýkoliv výběr dat nebo událostí je výrazem autorova hlediska.
Nicméně hledisko autorů je uměřeně liberální, a to v evropském i americkém smyslu. Takto sestavený přehled našich nedávných dějin je pak užitečný nejen nám dříve narozeným.
Nemalý důraz je kladen na ekonomický vývoj. Logickou součástí je tedy vysvětlení samotného pojmu sociální stát, jeho praktického zrodu a proměn v různých evropských státech. Ortodoxní klausovec zastydlý v devadesátých letech minulého století by snad mohl implicitně obsažené hodnocení sociálního státu (samozřejmě hodnocení z pohledu Američanů a pro Američany) označit prostě jako jeho oslavu. I takto tedy může být užitečný „pohled zvenku“.
Drobným a do značné míry nevyhnutelným nedostatkem je přehled dějů seskupených převážně po národních státech (a jejich srovnání) a tedy z praktických důvodů zejména po těch velkých. Doplňují je ovšem pokusy, vesměs úspěšné, o postižení společných a obecnějších trendů a tendencí, a to průběžně v celém textu i v několika „průřezových“ tematických kapitolách. Například ta věnovaná kultuře je ale velmi stručná a hutná (to je eufemismus), z jakéhosi pokusu o stanovení kánonu ale vyšel jen jakýsi fragmentární až komický katalog.
Poznámky odborného recenzenta českého překladu Břetislava Daňka uvádějí na pravou míru několik (málo) desítek nepřesností týkajících se zejména ČR a východního bloku.
Obzvláštní význam pro tuzemské čtenáře mohou mít vskutku přehledné dějiny či, chcete-li, peripetie vývoje ESUO/EHS/ES/EU, a to například i pro lepší pochopení brexitu, jeho okolností i recepce. Obdobně lze ocenit, zejména asi pro nás nehistoriky, šestistránkový přehled dramatického vývoje ve Francii v roce 1968. Je to totiž důležitý kontext či pandán jednak Pražského jara v osmašedesátém, jednak zcela současného hnutí „žlutých vest“.
Z historie se nejspíš doopravdy poučit nedá, ale k pochopení současnosti je jistě dobré ji znát.
Robert J. Wegs a Robert Ladrech: Evropa po roce 1945. Přeložila Radka Edererová, recenzoval a poznámky doplnil Břetislav Daněk, Vyšehrad, Praha, 2002.