Milan Páleš: Je tu málo lidí, které zajímá kvalitní kultura
Indies Records bylo české vydavatelství alternativní hudby, které založili Milan Páleš a Miloš Gruber. Vzniklo po uvolnění poměrů v rámci sametové revoluce v roce 1990, zpočátku se zaměřovalo na půjčování hudebních nosičů, později je začalo také prodávat. První titul vydali v roce 1991, mezi jejich interprety patřila Iva Bittová, Hradišťan, Traband a další. V roce 2007 se vydavatelství rozdělilo na tři samostatné firmy, a to Indies Scope Records, Indies MG Records a Indies Happy Trails.
Před časem došlo k rozdělení Indies Records na tři samostatná vydavatelství. Co bylo důvodem?
Únava materiálu po sedmnácti letech složitého společného rozhodování o tom co vydáme, do čeho investujeme, co je vlastně priorita nezávislého labelu a potom také moje odstěhování z Brna do Dolních Louček. To dojíždění a hledání parkovacího místa na Štefánikové bylo ubíjející. Fungovali jsme jako sdružení živnostníků, což mělo výhodu jednoho účetnictví, ale nevýhodu společného hlasování o každé investici. Pět lidí, pět názorů, ale také pět platů. Snížení provozních nákladů bylo nutné a nevyhnutelné.
Jsou mezi Vámi, bývalými představiteli Indies Records, napjaté vztahy nebo se stále přátelíte?
Celé rozdělení Indies Records proběhlo v klidu, včetně rozdělení již vydaných titulů i rozdělení zavedené značky Indies na tři další firmy. A proto i dnes velmi úzce spolupracujeme, vzájemně si prodáváme a nabízíme tituly, poskytujeme licence, takže třeba na mých stránkách www.indies.eu najdete všechny tituly vydané i po rozdělení. Všechny tři labely stále i po 12 letech od rozdělení fungují.
Jak je to náročné, v českém prostředí provozovat nezávislé vydavatelství? Myslíte si, že v zahraničí, zejména na Západě, to má alternativní hudba snadnější?
Náročné je to stejně jako v každém oboru (divadlo, film, literatura, výtvarné umění), který něco dělá a pohybuje se mimo střední proud a mainstream. Protože jsme malá země, je i málo lidí, které zajímá kvalitní kultura. Proto jsou některé náklady knih, CD a nyní i LP malé (třeba 300 ks) a tudíž drahé. Myslím, že situace na Západě je stejná, pouze někde mají za ty roky lépe vypracovaný systém podpory kultury, klubů i samotných umělců.
Když vydáte CD, které stojí kolem třista korun, kolik na něm vyděláte jako vydavatelství a kolik si na něm vydělá interpret? Komu jde zbytek peněz?
To jsou jednoduché počty, když CD stojí na pultě 300 Kč, musím ho dodávat do velkoobchodní distribuce za 143,- Kč. Z těchto peněz musím zaplatit autorský honorář OSE 9%, interpretační honoráře od 10 do 25%. Dále musím nejprve ještě před vydáním zaplatit nahrávku v nahrávacím studiu (od 30 000,- do 200 000,- Kč), grafika obalu a pak zaplatit výrobu CD v lisovně. Další náklady, které je potřeba přičíst k vydání CD, jsou na reklamu a nájmy skladů a kanceláře. Proto se lépe vydává v zemích, kde je 5x větší počet obyvatel než u nás.
Co má udělat začínající kapela, které se chce prosadit, aby si jí vydavatelé či dramaturgové hudebních klubů všimli?
Musí hodně hrát po klubech, udělat si takové jméno, aby si jich všimli pořadatelé festivalů, na kterých je uvidí i vydavatelé. Ale existují i alba, která jsem vydal pouze na základě demo nahrávky, aniž bych kapelu předtím slyšel nebo znal.
Pravidelně vydáváte hudební samplery, pro mne je to vždycky cesta k objevení nových kapel, na posledním sampleru mne zaujala Heda Pěňová. Jakou míváte odezvu na tyto samplery od české veřejnosti?
V současné digitální době již tyto samplery nelisujeme na CD, vydáváme je pouze digitálně, každý kdo chce si na internetu najde svého umělce a poslechne si jeho produkci a rozhodne se, zdali chce mít doma kapelu, třeba i LP. Samplery jsme vydávali jako ochutnávku z naší roční vydavatelské produkce, proto tyto CD byly pro mnoho lidí neposlouchatelnou směskou písní od folkloru po hardcore. My jsme tyto CD přidávali k objednávkám na našem webu a spousta vnímavých posluchačů tam objevila nové pro ně neznámé alba a interprety.
Na začátku jste působili jako půjčovna hudebních CD. Bylo to v roce 1990, krátce po sametové revoluci, chci se proto zeptat, zda Vás nějak sametová revoluce ovlivnila?
To je slabé slovo ovlivnila, úplně změnila můj život, povolání a vnímání svobody. Proto mně strašně mrzí, že po 30 letech si opět komunisti diktují svoje podmínky v parlamentu a zdaňují něco, co kdysi ukradli. A polovina národa včetně premiéra a prezidenta jim k tomu přitakává. To nechápu!
Nevzpomínáte nostalgicky na tuto dobu, kdy lidé měli zájem o alternativní, předtím neoficiální hudbu? Tehdy rádia byla nezávislá, dnes až na pár výjimek hrají převážně komerční hudbu…
Nevzpomínám nostalgicky, samozřejmě si tu dobu dobře pamatuji, kdy jsme v jednom obchodě prodali stovky CD a LP Nevermind kapely Nirvana. I já jsem mohl třeba pouštět na radiu Hády svoje oblíbené kapely, což je dnes již nemyslitelné. Ale irituje mně ta vlna retro, ve které se rychle zapomíná a vzpomíná se pouze na to dobré, protože jinak ten život v totalitním státě byl velmi smutný a těžký.
Byla lepší doba předešlá, kdy byly kvalitní záznamy, ale člověk se těžko dostával ke kapelám, nebo dnešní, kdy člověk na internetu najde cokoliv, ale kvalita zvuku není tak dobrá?
Vždy jsem dával při poslechu přednost hudební kvalitě před kvalitou technickou. Znám pár hifistů, kteří sice poslouchají hudbu na kvalitní aparatuře, ale vůbec jim nevadí, že to jsou kraviny. Hlavně, že to má dobrý basy. Ale v současné době lze i na internetu stahovat hudbu ve formátech wav ve vyšším rozlišení, my třeba na našem webu nabízíme některá nová alba ve vyšším rozlišení wav 48/24, což je více než na CD. Já osobně momentálně v práci poslouchám hudbu ze Spotifi přes zařízení NAIM Mu-So, takže mám oboje, kvalitu zvuku i široký výběr hudby a novinek.
Máte sen slyšet ještě nějakou zahraniční kapelu, kterou jste ještě neslyšel?
Můj největší sen se již splnil, zažil jsem pražské koncerty Toma Waitse a King Crimson, které mám rád, ale ještě nemám mnoho kapel v pomyslném deníčku odškrtnuto, třeba bych rád viděl americkou kapelu Counting Crows nebo kapelu Yes. V létě se chystám na Alice in Chains, The Cure a Smashing Pumkins. A kdybych si mohl z hudebního nebe někoho vrátit na jeden koncert na zemi, určitě bych chtěl zažít koncert Nirvany nebo Led Zeppelin.
Milan Páleš se narodil 28.6.1961 v Bojnicích na Slovensku, ale celý život žije na Moravě v okolí Brna. Vyučil se v oboru montér akustických zařízení, ve kterém pracoval až do tzv. sametové revoluce. V prosinci 1989 dal výpověď a s kamarády založil první soukromou prodejnu a půjčovnu CD v Brně, která již od roku 1991 nepravidelně vydávala CD a LP svým kamarádům. Posléze se věnoval pouze vydavatelské činnosti v Indies Records. Po rozdělení Indies Records vede vydavatelství Indies Scope. Má čtyři dcery a žije v Dolních Loučkách. Rád hraje volejbal, jezdí na kole a na běžkách, jezdí na vodu a vyřezává dřevěný betlém.