Světu svědčí pestrost
Přinášíme text projevu advokáta Vítězslava Dohnala na veřejném shromáždění v Táboře v pondělí 29. dubna. Kromě titulní pestrosti se věnuje i stavu „justice“, rovnosti před zákonem a (ztracené) důvěře ve státní instituce.
Děkuji organizátorkám za možnost promluvit na této akci.
Působím v Táboře 11 let jako advokát a předtím jsem se v neziskových organizacích věnoval dalších 10 let právu životního prostředí. Za tuto svou praxi jsem zažil jistě stovky a možná dokonce tisíce soudních a správních řízení, a to včetně těch trestních.
O účelovkách a rovnosti před zákonem
Bohužel musím sdělit pro někoho šokující informaci: soudci dělají chyby, státní zástupci dělají chyby a chyb se stejně tak dopouštějí i advokáti. A abych dodržel požadavek genderové neutrality, konstatuji, že ve všech profesích dochází k chybám bez ohledu na to, zda je vykonávají muži či ženy.
Vinou těchto chyb někdy dochází k velkým nespravedlnostem. Otázka zní, jaké je množství takových chyb, jaká je motivace chybujících a jak se ke svým chybám stavějí.
Na základě vlastní praxe bych řekl, že v oblasti trestního práva jsou naprostou většinou souzení ti, co souzení být mají. To je moje přímá osobní, jistě však z povahy věci omezená zkušenost. Ne všichni souzení jsou vinni, a ne všichni jsou odsouzeni způsobem, který navrhuje obžaloba.
Jestliže vzniká vinou chyb soudců, státních zástupců a advokátů nespravedlnost, jde tedy v drtivé většině nikoliv o následek účelovky a kampaně, ale o konkrétní špatná rozhodnutí. Vznikají tím, že konkrétní soudce, státní zástupce nebo advokát se zmýlili, nepochopili, málo se věnovali, nebyli dost pečliví, podlehli svým či skupinovým předsudkům…
Řešením ale není a rozhodně nechci, aby o tom, jestli bude někdo stíhaný, kým bude stíhaný, kým bude souzený nebo dokonce o tom, jaký má být rozsudek, rozhodovali politici. Nechcete to ani vy. A nechtějí to ani lidé, kteří z různých důvodů volí Andreje Babiše. Ale mnozí z nich si to možná uvědomí až v okamžiku, kdy budou muset něco u soudu řešit. Budou pak chtít, aby se jejich věcí zabýval konkrétní člověk a aby tento člověk byl, pokud možno, nestranný a nezávislý. I s rizikem, že rozhodne špatně. Nebudou chtít, aby o tom, jestli se jejich problémem bude někdo zabývat a kdo to bude, rozhodovala vláda. Nebo krajský sněm či okresní výbor nějaké strany. Nebudou ani chtít, aby o výsledku rozhodl selský rozum, referendum nebo anketa na Facebooku.
Špatných rozhodnutí není málo, a proto není ani málo lidí, jejichž životů se taková rozhodnutí nespravedlivě dotknou. Někdy velmi zásadním způsobem Každý takový případ stojí za kritiku, každému bychom měli věnovat pozornost a snažit se jejich množství a dopady omezovat. To jsme nedělali a neděláme dostatečně. Oslabili jsme tak důvěru ve fungování státních institucí.
Proč mi vadí výměna ministra spravedlnosti
Ve své trestní praxi jsem jednou dostal soudem ex-offo přidělený případ údajného dotačního podvodu. Policie si myslela, že můj klient podvod spáchal, a proto jej několik let stíhala. Myslel si to i státní zástupce, a proto podal obžalobu. Mysleli si to i novináři a v tomto duchu vyznívaly jejich články. Já jsem od počátku byl přesvědčený, že se žádný trestný čin nestal. A takto rozhodl nakonec i soud. Ne tak, že pro odsouzení mého klienta není dost důkazů, ale že se čin vůbec nestal. Systém zafungoval správně.
Já opravdu nevím, co je ve spise Čapí hnízdo, a proto si vůbec netroufnu říct, jestli má být pan premiér odsouzen.
Vím ale zcela jistě, že má jít k soudu. Stejně jako neměl můj tehdejší klient možnost zajistit si výměnou ministra spravedlnosti to, že nebude podána obžaloba, nemá tuto možnost mít ani premiér. Říká se tomu rovnost před zákonem. Tu chci já, tu chcete vy a tu chtějí i lidé, kteří Andreje Babiše volili. Jenom si pod nánosem řečí o účelovkách a v zápalu boje proti sluníčkářům, human rightistům a zkorumpovaným minulým politikům možná nevšimli, že právě o tu rovnost tu jde. A že je to rovnost pro všechny voliče všech stran, taky pro nevoliče, pro tlusté a hubené, černé i bílé, chudé i bohaté.
Proč je situace vážnější
Aby nevznikla nějaká mýlka – se snahou o ovládnutí či alespoň ovlivnění justice nezačal Andrej Babiš. Pokoušely se o ně všechny strany, které byly delší dobu u vlády. To je v přirozenosti snahy o udržení moci. Nejsem tu proto, abych obhajoval vlády ODS a ČSSD nebo Miroslava Kalouska. Byli to oni (a s nimi KDU i další), kdo společnými silami vypěstovali Andreje Babiše i jeho dnešní voliče.
Dnes je ale situace vážnější. Pan premiér má moc politickou, ekonomickou i mediální. To není zdravé. Stejně jako pro zemědělství a krajinu není zdravé, pokud je všude řepka a pro lesy, pokud jsou všude smrkové monokultury. Pro demokracii a výkon státní moci není zdravé, aby o všem rozhodovali politici. Tomu zase říkáme princip dělby moci. Proto nemají soudci a státní zástupci podléhat politikům. Proto máme mít také nezávislá média a neziskové organizace.
Aby různí lidé mohli posoudit věci z různých úhlů, aby zazníval i hlas slabších, aby nevyhrávali jen bohatší, aby nevítězil jeden jediný správný pohled na svět. Protože světu svědčí pestrost a s pestrostí funguje lépe i společnost.
Je zodpovědností každého z nás, jak budeme schopni potřebu pestrosti vysvětlit i těm, kteří důvěru ve fungování justice ztratili. Nezapomínejme přitom, že důvěra se nebuduje deklamováním pouček z ústavního práva a politologie. Bez toho, že bychom něco dělali pro řešení konkrétních problémů konkrétních lidí, ji obnovíme jen těžko.
V Táboře dne 29. a 30. dubna 2019
Vítězslav Dohnal