Politická ulice
Politika se provozuje buďto v parlamentu, anebo na ulici. Výjimečně se stane, že politická ulice má navrch a demonstranti pootočí kormidlem historie. Naprostá většina pouličních protestů má ale u nás charakter volnočasové aktivity politických nadšenců, co to přehánějí se sledováním televize a nově prý také s pobytem v jakýchsi fejsbukových bublinách.
Když někteří političtí komentátoři míchají profesionální politiku s politickou ulicí, tedy jablka s hruškami, výsledkem je vytváření alternativní reality, snění, při kterém přání je otcem myšlenky. Argumentace vůlí ulice, respektive vůlí uvědomělé občanské společnosti, je průhlednou manipulací, kdy legitimitu provolávaných hesel nezakládá demokratický konsenzus, čili volby, nýbrž vkus komentátorů a editorů. Jde tedy o subjektivní, neobjektivní přístup ke společenské realitě. Budiž i mně dovoleno učinit k fenoménu politické ulice několik osobních, neobjektivních poznámek.
Zatímco, jsem byl pět dní mimo republiku, v Praze se uskutečnila údajně mohutná demonstrace proti jmenování nové ministryně spravedlnosti. Přečetl jsem k tomu laudácio na moudrost občanské společnosti od vyhlášeného mainstreamového komentátora. Několikadenní odstup, ze kterého se celý problém jeví jako exemplárně žabo-myší, způsobil, že jsem místo rutinního pozvednutí obočí a smutného povzdechu nad prohlubující se bídou propagandistické publicistiky jaksi prozřel a položil si řadu zásadních otázek:
Musím číst autory, u kterých opakovaně zjišťuji, že jsou trapní? Čte je vůbec někdo? A pokud ano, jaké asi může být jejich publikum? Má mne zajímat co ve svých bublinách sdílejí angažovaní editoři a komentátoři se svými čtenáři? A jsem povinen se k tomu vyjadřovat jako k relevantnímu tématu či trendu?
O politické ulici či pouliční politice se tvrdí, že je součástí demokracie. Není ale přesnější konstatovat, že demokracie má bohužel i tuto svou pokleslou pouliční formu? Není nejrozumnější tento přízemní politický level prostě ignorovat jako nešvar, jako trapas, který se ovšem stává i v lepších rodinách? Nedopřávat reklamu něčemu, co si reklamu nezaslouží? Nesnižovat se na úroveň kolegů, co se snižují na úroveň ulice, jež se stylizuje do ochránce demokracie?
Hodně otázek, u kterých si předběžně odpovídám, že zabývat se politickou ulicí budu až tehdy, když ti pořvávající prorežimní demokraté budou představovat reálnou společenskou hrozbu. Zatím mám dojem, že nemají program ani cíl a smyslem jejich protestů je zaprotestovat si. Přijde mi, že jsou jako děti a lze je odbýt tím, že kdo protestuje, nezlobí.