Chtěl bych vám vyprávět svůj sen
Brněnská divadelní adaptace Nenápadného půvabu buržoazie nabízí aktuální výklad oscarového filmu.
V závěru sezony 2011/2012 uvedlo divadlo Reduta premiéru inscenace Nenápadný půvab buržoazie v režii Jana Mikuláška. Režisér navázal na stejnojmenný slavný film Luise Buñuela a Jean-Clauda Carrièra jen velmi volně. Mikulášek se nesnažil vytvořit kopii, a na jevišti tak vznikla osobitá adaptace, která si z původní předlohy zachovala pouze stěžejní myšlenku, jíž je výsměch měšťákům a zbohatlíkům žijícím v prohnilé společnosti. Inscenace je tvořena sledem volně propojených scén, v nichž se hlavní téma točí kolem hostiny a stolování. Stejně jako v Buñuelových surrealistických filmech i brněnská jevištní adaptace zcela postrádá logiku, scény postupně gradují do stále absurdnějších situací. Mikulášek nám představuje zvrácený svět, v němž je vše naruby, včetně scény navržené Markem Cpinem, která ukazuje kulisy zezadu, podepřené dřevěnými trámy. Vše se odehrává kolem velkého prostřeného stolu, jehož pečlivé servírování herci postupně destruují. Inscenace je vizuálně velmi působivá, před diváky se odehrávají většinou němé pantomimické výstupy, připomínající expresionistické grotesky dvacátých let. Této evokaci napomáhá i silná vrstva bílého líčidla a černě zvýrazněné oči herců.
Zatímco Buñuelův film kritizoval měšťanskou morálku pomocí jemné ironie, Mikuláškova inscenace sklouzává za pomoci demonstrované vulgarity a zvrácenosti často až k dekadentním výstupům, kdy se společnost s chutí pouští do degustace vlastních výkalů nebo oblečení a bot, které ze sebe elegantně oblečené dámy a pánové začnou strhávat. Mikulášek na jevišti představuje svět zcela zbavený lidských hodnot, svět pokrytectví a pokřivené morálky. Pohřební hostiny se účastní sám pohřbívaný, jenž je proti své vůli vložen silou do rakve, aniž by někoho z přítomných zajímalo, že je ještě naživu. Procházející číšníci okázale ignorují hosty, kteří se snaží objednat si večeři, což končí fyzickým lovem na obsluhu. Mezilidské vztahy tu nefungují, každý si hledí jen sám sebe. Stejně jako Buñuel se i Mikulášek vysmívá nejen konzumu a vyšší společnosti, ale také církvi: zatímco u Buñuela se kněz stává vrahem, u Mikuláška se schází společnost jeptišek a církevních hodnostářů, aby společně zasedla ke stolu plnému kokainu.
Bezprostřední ukázky hnusu a zvrácené společnosti mohou působit provokativně. Někteří diváci nápor nechutných a syrových scén neunesou a odcházejí v průběhu představení. Pokud však publikum přistoupí na Mikuláškovu hru, může se nechat unést bizarními obrazy surreálného světa, který s notnou mírou nadsázky zobrazuje naši společnost.
Luis Buñuel a Jean-Claude Carrière: Nenápadný půvab buržoazie. Divadlo Reduta, ND Brno. Režie Jan Mikulášek, adaptace Jan Mikulášek a Dora Viceníková, dramaturgie Dora Viceníková, scéna a kostýmy Marek Cpin. Premiéra 7. června 2012.