Grafické listy Karla Demela

Karel Demel, Lotos, kombinované hlubotiskové grafické techniky, vročení neuvedeno. Foto: Jan Dočekal Karel Demel, Flétna I, kombinované hlubotiskové grafické techniky, vročení neuvedeno. Foto: Jan Dočekal Karel Demel, Scéna, kombinované hlubotiskové grafické techniky, vročení neuvedeno. Foto: Jan Dočekal

Galerie 12 v Náměšti nad Oslavou má pestrý výstavní program. Objevují se v něm i přední autorská jména našeho současného výtvarného umění z různých tvůrčích disciplín.

O letních prázdninách uvádí Galerie 12 kolekci grafických listů Karla Demela (1942). Autor, někdejší žák profesora Zdeňka Sklenáře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a člen prestižního Sdružení českých umělců grafiků Hollar, stojí po desetiletí v čelní linii tvůrců české grafiky a dosud uskutečnil na dvě stovky autorských výstav, například v letech 1986 a 2007 se představil v Třebíči.

Ze čtyř možných druhů grafických technik (tisk z výšky, z plochy, z hloubky, sítotisk) je Demelovou volbou tisk z hloubky, zkráceně hlubotisk, a z jeho možností lept, tedy technika, jejíž součástí je leptaná čára. Ke konečné podobě grafického listu však Demel dospívá technicky nikoliv snadnými kombinacemi různých hlubotiskových metod. Připomínám to proto, že i pro dobře „zavedeného“ návštěvníka výstavy je obtížné odhalit pro své zadostiučinění všechny složky postupu Demelovy grafické práce, od rytí po tisk.

Mezi hudbou a výtvarnem

Předtím, než nastoupil na cestu profesionálního výtvarného umělce, Demel vystudoval na Konzervatoři v Praze a věnoval se orchestrální hře na dechové nástroje. Tato skutečnost rozhodla o tematice velké části jeho práce. Aktuální výstava obsahuje listy připsané osobnostem a dílu Hectora Berlioze, Gustava Mahlera a dalších skladatelů. Východisko Demelovy tvorby je ve věcnosti. Vše, co zobrazuje, figury a předměty, je pro diváka v jednotlivostech zúplna poznatelné. Nakládání s oněmi jednotlivostmi v poli stylizačního posunu a v kompozičním rozvrhu je však plodem vyhraněné autorovy individuality. Na základě precizní kresby, která je prvotním znakem autora, jsou děje až hraničně dramatické, hybné, zrcadlí pomyslné procesy osobité varianty theatra mundi.

Demel před časem napsal: „Často dávám přednost snění před realitou. Představivost mě nutí hledat způsob, jak ji uchopit. Vzniká tak obraz, kterým mohu komunikovat s lidmi. Takže vystavené dílo může žít vlastním životem.“

Se značným uspokojením z grafikem dosaženého nivó náročné grafické práce i ze sdělení, jež plynou z jejích obsahů, dodávám, že Demelovy grafické listy jsou zdrojem dvojí krásy – esenční i základní. První živě působí na emoce, druhá proniká hlouběji, ukládá se (snad) do schránky vědomí, z níž ji lze později vyjímat pro potřeby všední existence.

Karel Demel: Grafika. Galerie 12, Náměšť nad Oslavou, 8. července - 24. srpna 2012, www.galerie12.cz.