Kauza Salm: Amatérský a zbytečný pokus o očistu na ČT1
V regionálním zpravodajství na ČT 1 se 13. července objevil příspěvek revokující již uzavřenou velkou restituční kauzu na Blanensku. Povrchní a jednostranné zaměření vyvolává otázku po smyslu takového dokumentu. Na podrobnosti jsme se zeptali historika Jiřího Jaroše.
V pátek 13. července byla na ČT1 v pořadu Události v regionech (Brno, 18.00) odvysílána tříminutová zpravodajská relace s názvem Archiválie vyvrátily kolaboraci hraběte Salma s nacisty. Autorkou je redaktorka České televize Hedvika Dědková. Hned v úvodu moderátor řekl, že „vzácné archiválie z období protektorátu, které se ztratily z městského úřadu v Rájci-Jestřebí, neobsahují důkazy o spolupráci šlechtického rodu Salmů s nacisty. Takové jsou výsledky bádání historiků, kteří nalezené dokumenty několik měsíců pečlivě zkoumali. Archiválie záhadně zmizely na začátku 90. let. Teprve nedávno se nečekaně znovu objevily. Jeden dokument přišel dokonce anonymně poštou…“
V pořadu pak jinými slovy totéž zopakovala ředitelka Moravského zemského archivu Kateřina Smutná, která řekla, že tam nebyly žádné dokumenty potvrzující, že by pan Salm byl členem nějakého německého spolku nebo organizace. Dále reportáž stručně zrekapitulovala, že hrabě Salm se přihlásil k německému občanství, ale po válce tvrdil, že jednal pod nátlakem, a zažádal si o české občanství.
Na podporu tohoto tvrzení zazněl úryvek z dokumentu, který nalezl historik Antonín Ševčík v roce 1969 a v němž vedoucí zemské úřadovny říšského protektora v Brně psal v roce 1942 Heydrichovi, že „kníže Salm má negativní postoj k nacismu, a ač se pod nátlakem a po zdlouhavých jednáních přiznal k němectví, je mu vnitřně hodně vzdálen“. − Dále byla ocitována Marie Salmová, dcera hraběte Salma, která si je jistá, že nic negativního proti jejímu otci v těch dokumentech být nemůže. Komentátorka relaci uzavřela: „Restituční spory rodiny Salmů o majetek v hodnotě miliard korun (…) tak ani tyto dokumenty nepomůžou vyřešit.“
O „kauze Salm“ jsme přinesli podrobný rozhovor s historikem Jiřím Jarošem v tištěném vydání Kulturních novin 8/2012 . Nyní jsme jej požádali o reakci na televizní reportáž.
Co je to přesně za archiválie? Pocházejí z období protektorátu?
Dvě protokolní knihy zastupitelstva města Rájce, jak název napovídá, jsou státní archiválie uložené dnes v Moravském zemském archivu. Byly ukradeny z úřadu Rájec a posléze na můj zásah vráceny (pozn. red.: tedy žádné „záhadné zmizení a objevení“). Jde o knihy zápisů jednání zastupitelstva města za léta 1929 až 1945 včetně doby okupace i s činností Salmových úředníků, nacistů Augustina a Chwatika-Tugemanna, dosazených zástupců německé části Jestřebí. Ovšem tato jejich činnost v zastupitelstvu – s výjimkou nezapsaného udělení Mutterkreuzu paní kněžně úředníky Tugemannem a Rakovčíkem – do případu zcela nespadá a nebyla ani důvodem jejich vyhledávání. Důvodem hledání protokolních knih byla jiná věc, a to zápisy protokolu vyšetřovací bezpečnostní komise MNV pod komisařem Rašovským z konce roku 1945 a počátku 1946, kdy MNV vedl bouřlivý spor o Salma.
Vyvrátily skutečně archiválie kolaboraci hraběte Salma s nacisty?
Samozřejmě, že ne. Kdo tvrdí opak, nehorázně lže. První protokolní kniha dokládá šetření vyšetřovatele pana Salma, předsedy komise pana Rašovského, který jako výsledek vyšetřování uvádí obsáhlou zprávu, takzvaný vyšetřovací protokol pěti komisařů MNV, jež cituje členství pana Salma v německých organizacích, jeho nevšímavé a odmítavé stanovisko k české věci a zjevné podporování německé věci. Ono je toho tam v tom protokolu, na který kniha odkazuje, samozřejmě daleko více, protokol sám má tři tiskové strany A4.
O protokol se svedl lítý boj mezi odpůrci a zastánci knížete a prošel dvěma hlasováními. V prvním neprošel, kdežto ve druhém byl schválen a zaslán do Boskovic. Po šedesáti letech byl nalezen mimo protokolní knihy ve fondu úřadu v Blansku, kam přešel okres. Nezlobte se, ale když i Městský soud v Praze ve svém právoplatném rozsudku z roku 2006 cituje tento protokol – a tím i protokolní knihu! – jako doklad fašismu a kolaborace knížete, tak není co řešit. A toto historikové neznají… Co to vlastně televize točila???
Co je to za text, z něhož zazněla v pořadu citace? Myslím dokument nalezený historikem Antonínem Ševčíkem v roce 1969 (v relaci není nic bližšího), kde údajně vedoucí zemské úřadovny říšského protektora v Brně psal v roce 1942 Heydrichovi, že „kníže Salm má negativní postoj k nacismu, a ač se pod nátlakem a po zdlouhavých jednáních přiznal k němectví, je mu vnitřně hodně vzdálen“.
K té listině archiváře Ševčíka z roku 1969: Má to být jedna listina NSDAP, kde se ručně poznamenává k textu neznámým pisatelem, že Salm se nechce přihlásit; není patrně myšleno k němectví, nýbrž k NSDAP! Byl přemlouván ke vstupu do strany a s němectvím to dle mne nesouvisí. To je ale můj názor, výklady se mohou lišit. Faktem ovšem je, že Salm vstoupil do říšských organizací přidružených k NSDAP, a to prokazuje jak první protokolní kniha na straně 231 (členství v německých organizacích), tak následný protokol, jež spolu tvoří jediný archivní celek, což relace trestuhodně zamlčela. To bylo provinění proti dekretům! Ti, kdož tvrdí opak, se buďto nevědomě mýlí – nebo vědomě lžou. Navíc se dnes prokázalo, že Salm nosil odznak s hákovým křížem, což tvrdí očitý svědek, jenž své svědectví vlastnoručně zapsal a podepsal. Odznaky říše se nesměly nosit nepatřičnými osobami, na to byl trest vězení. Je to odznak určité říšské korporace, což potvrzuje Salmovo říšské němectví.
Ví se něco bližšího o jediném v pořadu ukázaném archivním pramenu? Existují i další dokumenty a svědectví o hraběti Salmovi z období protektorátu?
Ano, ví se. Je to druhá, nestránkovaná protokolní kniha rady města, vrácená až roku 2011. V té jsme nehledali pana Salma, ale členku rodiny Salmovy. A našli jsme skutečně zápis o tom, že pro nevynětí z opatření vůči Němcům nemůže nastoupit vysokou školu. To dokládá, že tato dcera nebyla persekvována z třídních důvodu pro šlechtictví, ale z dekretálních důvodů pro cizí příslušnost, protože podle dekretů nabyla občanství až někdy po roce 1953! Tehdy podle právníků končily sankce dekretů. Kdo tvrdí, že jsme u druhé knihy „spekulovali o panu Salmovi“, opět nehorázně lže a snad by to mohl být i předmět žaloby na nactiutrhání.
V reportáži zaznělo konstatování, že ani tyto dokumenty nepomůžou restituční spor vyřešit…
Kdybych chtěl být úzkoprse slušný, řeknu – absolutní nesmysl. Ti, kdo tvrdí opak, buďto nestudovali dekrety, nebo neznají vůbec situaci poválečného období. Dekrety jasně stanovují, že i ten, kdo byl členem jakýchkoli německých organizací, vyjmenovaných ve směrnicích dekretů, nemá nárok na nabytí československého občanství. Tak je tomu například u ústavního dekretu 33, i u dekretu 108 a dalších, takže protokolní knihy tvořící s protokolem komisařů jeden archivní celek naprosto jednoznačně dokládají nesplnění dekretálních podmínek pro občanství u pana Salma. Ten, kdo byl členem nacistických odboček, jak praví protokol i první protokolní kniha (ta hovoří o německých organizacích), prostě nesměl nabýt naše občanství. Tak o co se to tu autoři relace úporně a nesmyslně snaží?
V závěru reportáže zaznělo i vaše jméno jako odpůrce hraběte Salma, který hledá dokumenty svědčící v jeho neprospěch. Byly tam i záběry ze soudní pře, kterou s Vámi vedly Salmovy dcery a po níž jste se musel omluvit za tvrzení, že Hugo Salm byl ve spojení s nacistickým udavačem. Mně není úplně jasná souvislost té poslední části s předmětem reportáže. Co bylo jádrem vašeho sporu?
Ano, jsem morální odpůrce pana knížete a starohraběte Salma z principiálních důvodů jako člen legionářské a odbojářské obce a též jako pozůstalý po oběti jeho služebníka, což právě byla podstata sporu o pamětní desku (pozn. red.: šlo o použitou formulaci na pamětní desce, nikoli o faktickou situaci), která skončila omluvou mrtvému, nikoli hraběnkám, jak tisk nepravdivě tvrdil. Pro legionáře vzato se pan Salm jako bývalý důstojník československé armády spojil s paravojenským spolkem nepřítele státu Kriegerkameradschaftem, držel jeho prapor a wehrmachtu dal dar čtyřicet tisíc korun. Myslím, že kdyby nezesnul, měl jako důstojník stanout před vojenským soudem. Levárna poválečného vyšetřování to pominula, nebo nenastala příležitost?
Nikdy jsem však netvrdil, že pan kníže Salm byl kriminální zločinec. I soud nakonec po drahných neplodných debatách naznal, že prý v textu šlo o pouhé vyvolávání dojmu, které spravil osobní dopis hraběnkám jakožto zástupkyním zesnulého, a jen jemu patřila omluva. Jinak jsem všechny ostatní věci žaloby včetně půlmilionové pokuty vyhrál. Ty průtahy soudu pak nakonec přinesly i odškodnění. To však už nikdo nikde nenapsal, stejně jako to, že jsem dostal stříbrnou medaili za záchranu státního majetku (pozn.: ukradené archiválie). Jen krátká zpráva v místním tisku Zrcadlo Blanenska je čestnou výjimkou. Určitý tisk mne stále nepravdivě ostouzel z přičítání nacistických složek panu Salmovi – což se prokázalo jako pravda! – a jakousi recidivu spatřuji i v této relaci.
Ostatně soudím, že relace byla naprosto zbytečná. Ústavní soud definitivně ukončil státoobčanské řízení pana Salma, a to v jeho neprospěch. (pozn. red.: Soud ve Štrasburku může jen konstatovat pochybení obecných soudů států. Nemá pravomoc rušit a měnit jejich rozsudky. Může jen nařídit České republice v případě pochybení výplatu odškodňovací částky a nic jiného. To byl případ Kinského). Restituce nebude – i když paní právnička Salmů obsesivně tvrdí opak. Není tudíž jasné, co autoři sledovali: Očištění pana knížete z kolaborace, které není možné, anebo amatérskou dehonestaci jeho odpůrců? To snad ukáže čas.
~~~
Poznámka k ukázce z protokolu pěti komisařů: První protokolní kniha odkazuje na protokol MNV Rájec o členství Hugo Salma v říšskoněmeckých organizacích a jeho podpoře němectví. Členství výslovně uvádí. Zápis v protokolní knize a samotný protokol, jenž byl výsledkem šetření, tvoří nedílný celek. Jde o přímý důkaz kolaborace, tedy prohřešku proti dekretům. Protokol byl po válce z Rájce poslán na ONV Boskovice. Tam odložen a po zrušení okresu Boskovice předán jako fond zaniklého ONV Boskovice na ONV Blansko,kde ležel víc jak 60 let až do restitucí.
Příloha
Prohlášení Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Boskovicích
Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu zaslal ministru vnitra České republiky stížnost na zpravodajství brněnského Jihomoravského večerníku ČT v programu Události dne 13. července 2012 v 19 hodin o údajných spekulacích o protokolních knihách města Rájce-Jestřebí. Tyto knihy podle zjištění Policie ČR byly ukradeny z pancéřové skříně úřadu a byly nedostupné pro státoobčanské řízení velkostatkáře Hugo Salma zesnulého 1946, i pro obecné soudy v letech 2003 až 2011. Po trestním oznámení ČSBS a nařízení žaloby na úřad Rájec ministerstvem byly knihy postupně anonymně vráceny na úřad. Byl tak zachráněn majetek státu za 340.000 korun a předseda OV dr. Jaroš obdržel za tuto záchranu stříbrnou medaili ČSBS. Reportáž tvrdila nepravdivé informace o tom, že prý knihy neobsahují relevantní údaje o knížeti a rodině ve vztahu k okupaci a k německé říši. Opak je pravdou. I. protokolní kniha města za léta 1929−1946 tyto údaje obsahuje. Je to především zápis na str. 228−231 o tom, že Hugo Salm byl členem německých organizaci a jeho chování k české věci bylo nevšímavé a odmítavé a zjevně podporoval německou věc. Tato informace je relevantní pro státoobčanské řízení, a osoby tvrdící opak tvrdí nepravdu. Toto zohlednil např. Městský soud v Praze ve svém právoplatném rozsudku o Hugo Salmovi z r. 2006, na str. 11, kde cituje hlášení MNV Rájec o něm, totiž že H. Salm byl považován za fašistu a kolaboranta, který unikl odsunu jen z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Toto hlášení − protokol pak cituje uvedená protokolní kniha na str. 231, kde předseda komise Rašovský uvádí odmítavé a nevšímavé chování Salmovo k české věci a zjevnou podporu německé věci a uvádí jeho členství a příslušnost k německým organizacím, které rozvádí protokol jako DAF, BDO a NSRKB a cituje, že platil příspěvky a držel prapor rakouských, tj. říšských veteránů a daroval na Winterhilfe 40.000 korun, což byla pomoc wehrmachtu. Citovaný protokol měl být vlepen do protokolní knihy, což však MNV nesplnil a protokol byl nalezen mimo knihy 60 let po válce. Předseda ČSBS obdržel protokol i knihy již jako odsouzený, nemohl je uplatnit u soudů. Údaje I. protokolní knihy tak vyvracejí celou reportáž. Ve druhé knize pak reportáž utajila údaj o člence rodiny Salmovy, jež nebyla vyňata z opatření vůči Němcům. ČSBS zaslal tuto stížnost v první řadě ministerstvu vnitra, protože reportáž de facto popírá výsledek státoobčanského řízení o Hugo Salmovi, jež nyní neodvolatelně potvrdil Ústavní soud. Stížnost bude zaslána i Radě ČT v Praze. ČSBS Boskovice odsuzuje hrubé manipulace a nepravdy v odvysílané reportáži.