KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Zakládající člen a kmenový režisér Divadla Husa na provázku Peter Scherhaufer by 31. července oslavil své sedmdesáté narozeniny. Scherhauferova tvorba ovlivnila mnoho pozdějších režisérů a jeho působení v tomto divadle v době normalizace patřilo k světlým výjimkám v každodenní šedivé realitě.

Peter Scherhaufer pocházel z Bratislavy a vystudoval činoherní režii u Evžena Sokolovského na Janáčkově akademii múzických umění, kde absolvoval v roce 1968. Jeho tvorbu ovlivnili také další pedagogové, především Ludvík Kundera a Bořivoj Srba. Scherhaufer debutoval v Satirickém divadle Večerní Brno, odkud ale musel brzy odejít a vystřídal poté několik zaměstnání, než v roce 1972 založil společně s dalšími spolužáky z JAMU Evou Tálskou a Zdeňkem Pospíšilem Divadlo Husa na provázku (záhy přejmenováno na Divadlo na provázku, ke svému původnímu názvu se divadlo vrátilo až po revoluci).

„Provázek“ se od počátků vyznačoval nepravidelnou dramaturgií, experimenty, improvizacemi, autorskými scénáři a akcemi blížícími se k happeningu. Scherhaufer zde nastudoval asi sedmdesát inscenací. Zaměřoval se především na grotesku a na dramatické adaptace starších předloh, v mnoha projektech se tematicky dotýkal neutěšené situace normalizačních let, kterou ironizoval s jasným nadhledem. Využíval netradičního scénického prostoru Procházkovy síně v Domě umění, ale soustředil se i na uliční divadlo nebo inscenace v jiných nedivadelních prostorech.

K nezapomenutelným inscenacím patří především Prodaný a Prodaná, adaptace Dostojevského románu Karamazovci, Brechtova Svatba nebo pantomima s Bolkem Polívkou Commedia dell'arte, s níž Divadlo na provázku objelo množství zahraničních festivalů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zrealizoval Scherhaufer společně s dramaturgem Petrem Oslzlým třídílný cyklus Shakespearománie, v němž tematizoval odpovědnost mocných za své činy. Tím inspiroval například současného režiséra Divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka k vytvoření cyklů Čechovových her nebo Dostojevského románů.

V Divadle na provázku se až do osmdesátých let střídali po sezonách ve vedení jednotliví režiséři. Scherhaufer byl nekompromisní vůdčí osobnost, v divadle se snažil zavést přísný řád. Spolupráce s ním nemusela být vždy lehká, jak potvrdila herečka Gabriela Štefanová-Ježková v jednom z rozhovorů: „Byl hodně tvrdý režisér. Říkal pravdivé věci, ale nevybíravým způsobem, a navíc hodně křičel… Řval a mezi tím řekl něco strašně důležitého.“

Také díky Scherhauferovi se Divadlo na provázku proslavilo v mezinárodním kontextu. V roce 1975 se účastnilo festivalu ve francouzském městě Nancy, kde čeští divadelníci zjistili, že se jejich nepravidelná dramaturgie, iniciovaná především Scherhauferem, na západě setkává s velkým ohlasem. Scherhaufer s Oslzlým zde vytvořili inscenaci Červený smích, která měla velmi blízko k happeningu.

Později se divadlo podílelo na festivalu Naděje ve Wrocłavi a vytvořilo projekt Vesna národů v Lodži, kde navázalo úzkou spolupráci s dalšími zahraničními alternativními divadly. V roce 1983 pro dánský festival Together nastudoval Scherhaufer inscenaci podle scénáře Ludvíka Kundery Labyrint světa a lusthauz srdce. Toto představení se odehrávalo jako site-specific akce v chátrající továrně, která se pro diváky stala skutečným labyrintem. V roce 1988 odjel Scherhaufer do Moskvy, kde se podílel na přípravě mezinárodního putovního festivalu Mir Caravane, jenž směřoval z Moskvy do Paříže a kde byly uvedeny Scherhauferovy Svatby. V roce 1994 inscenoval Scherhaufer na výstavě Evropa, Evropa v Bonnu scénickou kompozici Omyly slečny smrti, která se zde stala hlavním programem.

Kromě svého působení v Divadle Husa na provázku se Scherhaufer angažoval v dalších divadlech u nás i na Slovensku. Věnoval se také pedagogické činnosti, učil na brněnské konzervatoři a později na JAMU, kde se stal i prorektorem. O mezinárodních projektech, pouličním divadle nebo o inscenování her v nepravidelném prostoru napsal několik knih. Jako poslední inscenaci nastudoval v Divadle Husa na provázku v roce 1999 Ghelderodovu Školu šašků. V tomto roce také obnovilo Divadlo Husa na provázku inscenaci jeho Svateb podle Brechta, s kterou vyjelo na festival do Jihoafrické republiky. Peter Scherhaufer se této akce už nemohl zúčastnit, zemřel po těžké nemoci den před odletem. Jeho inscenace dnes už v divadle neuvidíme, ale i z divadelních záznamů můžeme vyčíst genialitu této osobnosti.