Masarykovo tajemství

Tomáš Garrigue Masaryk. Foto Jan Nepomuk Langhans

Sedmdesát pět let od smrti Tomáše Garrigua Masaryka 14. září 1937 se stalo autorovi podnětem k zamyšlení nad nejasnými okolnostmi původu prvního československého prezidenta.

Už za mých mladých let mně bylo nepochopitelné, jak se objasňoval původ Tomáše Garrigua Masaryka. Vysvětloval jsem si to tím, že za života jeho příbuzných se ohleduplně nesledovaly faktické skutečnosti. − Tvrzení o místě Masarykova narození v Hodoníně stejně jako tvrzení o jeho rodičích provázejí vážné pochybnosti. Kopčany, o nichž se ví, že je to místo, kde se Masaryk narodil, spadaly v té době pod Hodonín, a tak se dá pochopit, že nadřazená obec byla označena za rodné místo.

Jinak je tomu s rodičovstvím. U některých jiných významných českých osobností, například u Boženy Němcové nebo Maxe Švabinského, se až desetiletí po jejich smrti objasnilo, že udávání rodiče fakticky jimi nebyli a kdo skutečně byl rodičovským párem. Vedle nepochybného mateřství je otcovství teprve v nynější době zjistitelné skrze test DNA. Genetický dar vedoucí k výjimečné osobnosti svědčí přesvědčivě o jiné straně, než je uváděná otcovská linie. V daném případě je dnes na využití DNA pozdě.

Tvrzení autorů Masarykových biografií o jeho původu je těžko přijatelné. Jak v první − napsané Zdeňkem Nejedlým a vydané v Melantrichu v třicátých letech 20. století, ještě dříve, než se Nejedlý jako předseda československé akademie věd stal Masarykovým odpůrcem -, tak i v poslední vydané biografii francouzského autora Alaina Soubigoua (Paseka 2004) jsou svorně za rodiče uváděni Josef a Tereza Masarykovi (i když Soubigou se jako o fámě zmiňuje i o Nathanu Redlichovi jako možném otci).

Jak o místě jeho narození, tak i o otci prvního československého prezidenta lze úspěšně pochybovat. Kopčany, kde žila matka Masarykova, patřily pod správu majetku statkáře Nathana Redlicha, který žil v Holíči. Kopčany a Holíč leží nedaleko sebe a jen kousek od Hodonína, ale už za hranicemi, na slovenské straně. Matka Masarykova počala v polovině roku 1854. Skutečný otec nelenil a krátce na to zajistil těhotné služebné jako ženicha svého kočího Josefa Masaryka, byť byl o deset let mladší než nevěsta. Když se Tomáš narodil, obdržel příjmení získané matkou po nedávné svatbě.

Tato tvrzení jsou převzata z publikace židovského lékaře v mládí žijícího v Holíči.

H. J. Tauber se ve svých 24 letech v roce 1941 dostal do české zahraniční vojenské jednotky u britského vojska. Po válce dokončil studia medicíny na Karlově univerzitě a 21 let působil jako lékař v Čechách. Na jaře 1968 odešel do Izraele. Tam také česky napsal knihu Atlantida holíčských Židů, která vyšla roku 2003, ještě za života autora, v pražském židovském nakladatelství Sefer. Jak autor zdůrazňuje, jeho kronika se opírá jen o vzpomínky. Žádné historické doklady a prameny nepoužil. Pozorný čtenář ovšem uzná, že paměť autorova je nezpochybnitelná.

Tak je tu například vzpomínka na příjezd téměř osmdesátiletého Masaryka do rodné obce, tedy do Kopčan. Ve chvíli před projevy v naprostém tichu předseda místního pohřebního bratrstva vykřikl: "Celej starej Redlich!" V Kopčanech se nedal prezidentův původ ututlat. Rodný dům Masarykův v Kopčanech navštívil Tauber několikrát jako chlapec, když doprovázel otce do domu, který byl tehdy v držení Masarykova bratrance Križana.

A ještě to není všechno, nač upozorňuje doktor Tauber. Panu Redlichovi se z řádného židovského manželství narodil po 19 letech od narození Tomáše syn Josef, který se stal ve Vídni vysokoškolským profesorem (národního hospodářství) v 35 letech. Konečně jako jeho starší nevlastní bratr, který profesuru získal dokonce ve dvaatřiceti. Masaryk se profesorem sociologie a filosofie stal po studiích, které mu byly vzhledem k výrazné inteligenci umožněny jistě nikoli přičiněním rodičů, když se napřed učil kovářem. Oba nevlastní bratři se znali a Josef Redlich navštěvoval Tomáše Garrigua Masaryka dle Tauberova svědectví jako prezidenta v Praze na Hradčanech a také v Lánech. Zemřel o rok dříve než Masaryk.

Tak se dostáváme ke konstatování, že nejen výjimečná inteligence, ale i skutečnost výrazného uplatnění občana s židovskou krví v českém národě nemůže být pokládána za zvláštní.