Wanda Heinrichová
severní nádraží
pusta se vlévá do studených moří
železniční násep vratký vor
v srpnu trsy suché trávy mávaly
vyjížďkám k městečkům na Labi
teď nic jen peron okraj všeho
skokanský můstek
třeba do fousaté anekdoty
s Kohnem pendlovat
mezi Vídní a Berlínem
chybí víc než sto let
k rozhodnosti Tolstého Anny
po schodech sestup do haly
na zdech kachlíky
a na lavičkách tlejí
homole v kabátech od Armády spásy
neminu kráter opodál
budoucnost vykotlaný zub
ovzduší imituje
daleké duchny nebe
oblak zapruží
když k sobě
nachýlíme hlavy
smích světélkuje
zdobí hladiny
v hloubi zřítelnic
tiše se třou ryby
Zámek
bludiště chodeb schodů
průrvy
vpáčené slunce
tu a tam zbytky sněhu chodidla záda
chtivá loužiček piva v šeru čpavé
vůně zkrásnělých hladkých zvířat
chřípí se chvějí důvěrnou
dálkou cizotou cestou nikam
známo jen písmeno K.
Holandskem
vlhké neomítnuté cihly
zašle červené
zdi hluboké samety uvnitř
měknou na malbách
v oleji
svazky světla
putují po hladinách
v rytmu pražců
melou větrné lopaty
mraky za čely
pozdních donkichotů
Wanda Heinrichová (narozena 16. prosince 1968 v Žilině) je redaktorka časopisu Tvar a překladatelka z němčiny (Durs Grünbein: Lekce lební báze, Opus 2008). Básně pocházejí ze sbírky Nalomenou (Literární salon 2011).