Wanda Heinrichová

Jan Vermeer: Dívka čte dopis u otevřeného okna, 1659, olej na plátně, 83x64 cm. Repro www.essentialvermeer.com

severní nádraží

pusta se vlévá do studených moří

železniční násep vratký vor

v srpnu trsy suché trávy mávaly

vyjížďkám k městečkům na Labi

teď nic jen peron okraj všeho

skokanský můstek

třeba do fousaté anekdoty

s Kohnem pendlovat

mezi Vídní a Berlínem

chybí víc než sto let

k rozhodnosti Tolstého Anny

po schodech sestup do haly

na zdech kachlíky

a na lavičkách tlejí

homole v kabátech od Armády spásy

neminu kráter opodál

budoucnost vykotlaný zub


ovzduší imituje

daleké duchny nebe

oblak zapruží

když k sobě

nachýlíme hlavy

smích světélkuje

zdobí hladiny

v hloubi zřítelnic

tiše se třou ryby


Zámek

bludiště chodeb schodů

průrvy

vpáčené slunce

tu a tam zbytky sněhu chodidla záda

chtivá loužiček piva v šeru čpavé

vůně zkrásnělých hladkých zvířat

chřípí se chvějí důvěrnou

dálkou cizotou cestou nikam

známo jen písmeno K.


Holandskem

vlhké neomítnuté cihly

zašle červené

zdi hluboké samety uvnitř

měknou na malbách

v oleji

svazky světla

putují po hladinách

v rytmu pražců

melou větrné lopaty

mraky za čely

pozdních donkichotů


Wanda Heinrichová (narozena 16. prosince 1968 v Žilině) je redaktorka časopisu Tvar a překladatelka z němčiny (Durs Grünbein: Lekce lební báze, Opus 2008). Básně pocházejí ze sbírky Nalomenou (Literární salon 2011).