Dušičky
Hřbitov máme na kopci. Zatímco ve městě se převaluje kouř a mlha, tady je větrno, ale na listopad až nezvykle vlaho. Na nebi svítí hvězdy, na zemi svítí stovky svíček. Mezi nimi tiše a opatrně procházejí lidé. Co je zajímavé, každý rok tady potkám někoho, s kým jsem se léta neviděl.
Tohle ještě funguje, ani to nemusí nikdo organizovat. Na přelomu října a listopadu se lidé masově vydávají na hroby svých blízkých. Zavzpomínat, připomenout si známá místa a lidi. Uvědomit si alespoň jednou za čas minulost, bez které by nebyla současnost. Ukazuje to nesmyslnost sociálněinženýrských představ o ráji mobilních a flexibilních lidí, kteří sebou nechají smýkat podle momentální ekonomické potřeby. Přesadit americkou mentalitu do střední Evropy, to se nemohlo podařit. Stále máme potřebu někam patřit. Zdobíme hroby, ačkoli je to čím dál nákladnější, a nezapomínáme ani posvítit druhým, především padlým vojákům. Třeba Rumunům z pětačtyřicátého roku, kteří z rozmaru velmocí nalezli smrt na jihu Moravy a na které se oficiálně stále zapomíná, protože Rumunsko nebylo "in" před sametem ani po něm.
Naše dušičky nejsou tak bujaré jako třeba ty mexické. Ale to kalné a sychravé počasí jim sluší, stejně jako hrnek grogu po návratu za hřbitova. Je to i praktické - zakládat takové množství ohýnků v srpnovém suchopáru by nemuselo dopadnout dobře. Památka zesnulých patří k podzimu stejně jako hody: oboje nám připomíná, že člověk má jak tělo, tak duši a že ani jedno se nedá vymazat. Aby měl život smysl, musí do něj patřit vzpomínky i sny, stejně jako tradice a rituály.
Dušičkový čas je také výročím založení našeho státu. Nechci z toho vyvozovat žádné laciné podobnosti, ale je nápadné, že tento svátek si připomíná stále méně lidí. Zřejmě jsme už od přírody nastaveni tak, že soukromé záležitosti vnímáme daleko intenzivněji. K vytvoření sounáležitosti s větším celkem je třeba více času. A samozřejmě také pozitivních zkušeností, kterých s naším státem bohužel moc nemáme. Doufejme, že se to časem změní a že budeme mít jednou důvod kromě návštěvy hřbitova také spontánně slavit vznik Československé republiky.