Rakousko: odpor vůči církevní hierarchii roste
Na jaře vznikla v Praze iniciativa Za církev sociálnější, jež se vtělila 6. října do podoby občanského sdružení. Je součástí kritického nazírání na roli církví v současné společnosti. Rakousko nabízí v této souvislosti pokročilejší stadium téhož procesu.
K celoročnímu setkání kněží z rakouské Farářské iniciativy se 22. října letošního roku sešlo více než sto kněží z jejích 427 členů, kteří na závěr vydali společné komuniké. V něm její předseda Helmut Schüller kromě jiného píše: "Farářská iniciativa je pastorační hnutí: naším nejvyšším cílem je co nejlepší duchovní služba lidem. Neposlušnost pro nás není něco, čím chceme úmyslně někoho provokovat či zesměšňovat, ale je to především neposlušnost plynoucí z naší lásky k církvi a k lidem. Víra a reforma nejsou pro nás žádným protimluvem, naopak. Každý zákazník v supermarketu má více práv než pokřtěný člověk ve své církvi. Zákazník může zboží přinejmenším reklamovat, zatímco věřící musí mlčky přijímat rozhodnutí hierarchie. Teprve až se v církvi začnou respektovat základní práva, stane se neposlušnost zbytečnou."
Ve zprávě je rovněž možné najít vyjádření faráře Hanse Bensdorpha z farnosti sv. Jana Křtitele v pátém vídeňském okresu: "Nejdříve jsem poslušný Bohu, pak svému svědomí a teprve potom jakékoliv lidské autoritě. V takovém případě se může lehce stát, že je občas nutné být vůči lidské autoritě neposlušným." − Na adresu biskupů pak tito kněží píší: "Povolání kněze máme rádi a chceme i nadále vést dobrou duchovní službu. Prosím, nechte nás ji konat. To, co hlásáme, nejsou naše myšlenky, my jsme jen takovou hlásnou troubou v prostředí našich farních společenství, kde se nacházíme uprostřed samotného života." (Vyňato ze zprávy Generalversammlung und Vorstandswahl der Pfarrer-Initiave, generální shromáždění a volba předsedajícího výboru, Linec, 22. října 2012, str. 1.)
Zmíněné myšlenky silně korespondují s tím, co v St. Pöltenu přednesl v předvečer 50. výročí započetí II. vatikánského koncilu německý emeritní teolog prof. Dr. Hermann Häring, který dlouhá léta přednášel na univerzitě v holandském Nijmegenu, kde byl také děkanem teologické fakulty.
Z jeho přednášky vybírám následující myšlenky: "Vedení církve odmítá jakýkoliv dialog, vycházejíc z toho, že jenom ono samo má patent na pravdu. Kritika je vnímána jako podvratná činnost a tomu, kdo smýšlí jinak, bývá nezřídka odepřeno právo na víru. Tato situace, která s sebou nese katastrofální pastorační následky, vyžaduje rozhodné samostatné jednání, přestože jej hierarchie označuje výrazem "neposlušnost". Ve svém proslovu také řekl: "V reakci na odmítání reforem církevní hierarchií je však již pomalu znát stále rostoucí kvalitativní přelom zdola. Společenství, která si již nenechají diktovat nařízení shora, z Vatikánu, přibývá."
Vize budoucnosti: Evangelium a demokratizace
Dále se dotkl tématu tolik diskutované demokratizace církve a promluvil o vizi sesterské, jakýchkoli represí zbavené a na mezilidské vztahy orientované církve budoucnosti, která bude charakterizovaná pluralitními, otevřenými, ekumenickými společenstvími, citlivými k potřebám dnešních lidí. Dary a charisma jednotlivců budou využity pro dobro společenství bez ohledu na jejich pohlaví, stav či věk. Jako hlavní rysy církve budoucnosti jmenuje Häring vedle principu sesterství a participace církve na společenské solidaritě otevřenou spiritualitu a, podle vzoru prvotních křesťanských komunit, také demokratickou volbu představených, když říká: "Demokracie je znakem pra-katolicismu. Tato vzpoura, nebo lépe řečeno krok vpřed, není v žádném případě namířena proti hierarchii. Je to vize církve budoucnosti, která se opírá o Evangelium a praktiky prvních křesťanů."
Häring vnímá tuto vizi jako prorocký program církve budoucnosti, která by tak měla v podmínkách současnosti realizovat koncilové aggiornamento, "zdnešnění" víry. Biskupové jsou stejně jako všichni věřící k realizaci této vize pozvaní. Je to možná vznešený a vzdálený cíl, ale pro jeho dosažení stojí za to obětovat veškerou námahu a strasti, které jsou s reformou církve spojené. (Týdeník JA, č. 43, str. 1. a 3, 21. října 2012) − A do třetice doplňuji tyto myšlenky slovy dvou rakouských biskupů. Emeritní biskup Dr. Reinhold Stecher z Innsbrucku kdysi řekl: "Řím už dávno ztratil nimbus milosrdné církve." (Süddeutsche Zeitung 13. prosince 1997) Stecher byl ještě jako biskup známý tím, že na pravidelná zasedání kněží své diecéze zval také ty, kteří byli suspendováni z důvodu sňatku a museli se vzdát oficiální kněžské služby. Vždy je považoval za své spolubratry.
Biskup Erwin Kräutler, působící od roku 1965 v Brazílii, v relaci rakouské televize ORF 2 Kreuz und Quer při příležitosti 50. výročí začátku II. vatikánského koncilu 30. října kromě jiného řekl, že Vatikán zabetonoval sám sebe ve strukturách, které neodpovídají ani Evangeliu, ani duchu II. vatikánského koncilu. "Je potřebné se ptát, jestli mají tyto struktury ještě dnes smysl a jestli máme odvahu vydat se na nové cesty. Tyto žhavé uhlíky, kterým se hierarchie vyhýbá, musíme vzít do vlastních rukou a začít něco dělat, i kdybychom se měli u toho popálit."
Abych nepůsobil jen jako zprostředkovatel těchto informací, dovolím si poznámku na závěr. Letos na jaře vznikla v Čechách iniciativa Za církev sociálnější, kterou podepsalo kolem třiceti aktivních křesťanů. Je to tedy iniciativa "zdola". Vnímám to jako navazující součást onoho obrovského celosvětového řetězce, trendu, který již nelze zastavit, přerušit či přetrhnout. Jsme svědky zažehnutí nových a nových ohnisek všude na světě. Hierarchie se natolik vzdálila od lidu Božího, že sama sebe zdiskreditovala, diskvalifikovala a zpochybnila důvody pro svou existenci. Podobnou náboženskou hierarchii kdysi tak vehementně kritizoval sám Ježíš Kristus.
Tento text nepíši jako někdo, kdo je mimo církev, komu je lhostejné, co se v církvi děje. Členem církve jsem odmalička a od útlého mládí jsem si ji zamiloval. Na pomoc mi nyní přicházejí slova Helmuta Schüllera, který řekl v relaci rakouské televize ORF 2, nazvané Helmut Schüller International: "Mnozí mi říkají, že když mám takové kritické názory, mám z církve odejít anebo přestoupit k protestantům. Nevím, proč bych to měl dělat. V této církvi jsem se narodil, zamiloval si ji už jako malý ministrant, celý dosavadní život jsem pro ni v různých pozicích pracoval, na této církvi mi záleží, pro ni žiji a chci jen, aby se vrátila k onomu poslání, pro které kdysi vznikla: přinášet lidem Radostnou zvěst."