Koho pobuřuje obraz lidské nahoty
Dost často na sebe prozrazujeme neupřímnost k tomu, jak myslíme, a hlavně co děláme. Když si zajdeme do muzea na výstavu moderního umění a sledujeme výmluvná plátna či jasnozřivé fotografie ztvárňující ženskou nahotu, obyčejně pokyvujeme hlavou. Stejně tak jsme si dávno zvykli, že v různých publikacích včetně učebnic dějepisu se nabízejí obrázky často zaznamenávající antickou sošnou krásu nejen ženského těla. A mlčíme. Krása ukovaná do studeného kamene nikomu příliš nevadí. Stačí se jen znovu podívat na symbol dokonalosti lidského těla, jak ji svou vzrostlou mramorovou sochou stvořil Michelangelo Buonarroti na prahu 16. století. Jeho biblický David se zvolna chystá k nerovnému souboji s Goliášem. To ještě vůbec netušil jako představitel jednoho z nejlepších vyobrazení mužského těla v renesančním stylu, že generace o staletí později budou svádět jiný nerovný souboj. S pozůstatky povrchní měšťácké morálky a s tajně skrývanou neúctou k sobě samému.
Když se ve vedení soukromého vídeňského Leopoldova muzea před časem rozhodovali, s jakým tematickým zaměřením připraví následující výstavu, ticho prolomil odvážný názor: "Už dost bylo ženské nahoty…!" Proto spontánně padlo rozhodnutí o expozici, která uvede v historickém ohlédnutí, zejména od roku 1800 do současnosti, obraz mužské nahoty. Jejím organizátorům se podařilo sestavit kolekci tří stovek výtvarných děl. S pocitem dobře odvedené práce se těšili na její ohlášené říjnové zahájení. Ještě však stačili připravit "pozvánku" ve formě barevného plakátu z vystavované fotografie tří fotbalistů. Pár dnů před vernisáží ho vylepili na sto osmdesáti rušných místech ospalé Vídně. Když někdo zve na výstavu mužské nahoty v umění, sotva umístí na plakátovací plochu tři sportovce v kožichu, huňatých čepicích a rukavicích. "Dostali jsme mnoho stížností," prohlásil mluvčí muzea Klaus Pokorny. "Neuvědomili jsme si, že hodně lidí bude skutečně pobouřeno…"
Jeden Vídeňan dokonce varoval, že urážející mužské partie vlastnoručně přemaluje. Nejvíce stížnosti prý doputovalo, světe, div se!, od samotných žen. Za vše může na první pohled nevinná fotografie s názvem Vive la France z roku 2006 od francouzského uměleckého dua Pierre et Gilles. Fotbalisté, navíc odlišné barvy kůže, nejsou úplně nazí. Mají na sobě slušivé barevné podkolenky a kopačky, mezi nimi schoulený míč. Přesto se přehnal přes jinak mírumilovnou a počestnou Vídeň zběsilý hurikán jménem Počestná morálka. Nedalo se nic jiného dělat než všechny billboardy přes noc přelepit červenou cenzurní páskou. Přesně v místech, kde muž není žena. Aniž by si to možná organizátoři výstavy přáli, pozvánka probudila nejen mravokárce po celé Vídni. Ti ostatní se rozhodli, že mají o kulturní zážitek postaráno. A taky že ano. Denně proudí do Leopoldova muzea davy zvědavých návštěvníků. Už nyní jich je mnohem více než těch, kteří nedávno obdivovali dílo oblíbeného rakouského malíře Gustava Klimta. "Neočekávali jsme to, protože Klimt je ikonou Vídně. Lidé jsou zvláštní," s pokrčenými rameny reagoval mluvčí muzea Klaus Pokorny.
Kromě fotbalového plakátu, který způsobil nečekaný poprask, použilo muzeum jako reklamu obří skulpturu naháče s názvem Mr. Big (Pan Veliký). Ta je umístěna přímo u vstupu do budovy muzea. Mr. Big ale žádné vášně kupodivu nevyvolal. Naopak. Oblíbily si ho děti, které ho prý využívají jako prolézačku. Ostatní se s ním rádi fotografují.
Vídeňská expozice Nazí muži znovu upozornila na staletí přežívané tabu o lidské nahotě. Co na tom, že jsme se všichni v její přítomnosti narodili a spolu s ní odcházíme z toho světa. Co na tom, že právě dnes jsme na každém rohu ulice zahlcováni a pronásledováni nikoli nahotou, ale pornografií hrubého zrna. Vadí nám umělecká fotografie mladých sportovců, kteří se nestydí za svou nahotu, ale vedle ve stánku nabízejí tlusté pornografické časopisy. V domácí televizi přepínáme z jednoho erotického programu, spíš kanálu, na druhý. Ženskou nahotu smíme vnímat i veřejně. Mužská nahota však vyvolává mravní, ba přímo pekelné pohoršení. Odzbrojující pocit z nahoty se kdysi stával důsledkem spáchaného hříchu, narušení uznávaných mezilidských vztahů a tolik potřebné vzájemné důvěry. Přitom i malé dítě dobře ví, že nahota je pouze jediná, lidská. Jedno jestli ženská, či mužská. Připadá mi to jako v Andersenově pohádce o císařových nových šatech. Jsou a nejsou. Vidíme, nevidíme. Neslyšíme…!
À propos − v hebrejském jazyku Bible znamená slovo beged (oděv) pokrýt, ale stejně tak být licoměrný, nevěrný a pokrytecký. Je aspoň z čeho vybírat.