Tiché adventní slavnosti
Začátek adventu - první neděle adventní připadla letos na 2. prosince - znamená pro většinu českých domácností začátek nejhektičtějšího období roku. Dárky nakupují prakticky všichni, s pečením cukroví a předvánočním úklidem už to sice není tak žhavé jako před dvaceti lety, zato přibylo "finišování" ve firmách a na úřadech a ovšem také předvánočních večírků.
První zmínky o adventu se objevují v šestém století našeho letopočtu. Tato liturgická doba je církví pojímána jako doba kajícné přípravy na slavení Kristova narození - nevylučuje však tichou radost z příchodu Pána. Advent "tiše slaví" katolíci, pravoslavní i evangelíci. Ve středověku byl advent dobou postní, což bylo prosazováno především irsko-skotskými mnichy. V katolické církvi byl však adventní půst zrušen už ve 12. století. V pravoslavné církvi trvá podnes. Střídmost je v tomto období ovšem doporučována i u nás nejrozšířenější církví katolickou. Z obecně křesťanského pohledu stále jde především o dobu ztišení a stranění se světských zábav, dobu očekávání narození Spasitele.
Máme tu tedy dva protikladné přístupy. Ten křesťanský je ale už dávno na dalekosáhlém ústupu, a to nejen ve většinově ateistické České republice. Vánoce dnes znamenají především dárky a nejvýznamnější Svátek Nákupů liturgie konzumního roku.
Nikdy to určitě v Čechách ani na Moravě nevypadalo tak, že by se po celý advent v ladovských chaloupkách postili jiráskovští písmáci, ani tak, že by se v adventu vinaři z jižní Moravy vína ani nedotkli a předčítali si navzájem z Písma. Nicméně u bratří Mrštíků zazní ještě jak kajícná, tak světská podoba adventu:
Rok na vsi - Prosinec
A přece brzy ráno stařenka vstala a o berličce brala se ke kostelu na roráty.
Vstupuje do chrámu Páně.
Záře svící obešla slabé její oči... a jen jako ve snách vidí, jak osadníci sedí v lavicích, před sebou rozvírají knihy a zpívají zbožné žalmy. Usedla i stařenka a jako by se ztratit chtěla i před samým Bohem, přitlačila se v lavici ke studené zdi.
"Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním," opakuje šeptem žalm a ruce spíná, na kolena padajíc, teprv oči své obrací k nebeskému trůnu. Ta krása ozářeného chrámu - svíce, zpěvy, chorál! Mysl její celá se nese nad světy, a aniž sama ví, růženec jí zachrastil v prstech, drží před sebou první jeho kuličku. Rty šeptají: Věřím v Boha všemohoucího.
Hustý tabákový dým ležel jako příkrov na hranatých postavách ve skupinách i o sobě stojících mužů, těžkými mraky přiléhaje i na schýlené, ke stolu nahnuté hlavy v karty hrajících chlapců. Okolo nálevny ani projít nebylo možno, jak hustě obsazena byla dřevěná její ohrada.
To, co čeká na konci adventu: radostné setkání s narozeným Dítětem, se u nás už za socialismu proměnilo v setkání nad prostřeným stolem. Kteréžto setkání se po roce 1989 rozprostřelo na celý advent v podobě celé řady předvánočních žranic a pijatyk. Kajícnost zmizela, zbyla souprava oslav, jejichž vrcholem je tradičně podnikový večírek. Jsou tu ale také kamarádi a kamarádky, se kterými je třeba se před Vánocemi sejít. Jsou tu - kde ještě zůstaly sousedské vztahy - sousedé. Je rovněž třeba počítat se školními předvánočními večírky. Jsou tu studenti mateřských školek a základních škol (večírky za účasti rodičů), studenti škol středních, vysokých, pomocných a odborných (účast rodičů na večírcích se nedoporučuje). A také jsou tu žáci studující při zaměstnání, jakými bývali, než obdrželi titul, třeba ti z plzeňské právnické fakulty. I oni si jistě chtěli se spolužáky užít - a užívali - předvánočního večírku jako každý jiný demokraticky smýšlející občan.
V duchu ideje, že v době předvánoční by se lidé měli spolu setkávat, vyprazdňují společně nádoby s alkoholem bezdomovci, básníci s komplikovaným vztahem k realitě i lidé obchodující s realitami. Zaměstnanci hřbitovní správy i správy státní. Přehrady mezi společenskými vrstvami ovšem nepadají ani před Vánocemi, padají jen někteří představitelé společenských vrstev při návratu z večírků, což je způsobeno namrzlostí asfaltu či dlažby, klimatickým jevem v tomto období běžným.
Nakonec ale každý předvánoční večírek dobře dopadne. A když ne, tak ten příští určitě. Nuže, nechť s touto nadějí vstoupíme do letošního adventu. Do doby, kdy plni pokory očekáváme, že do ticha nad světem zazní trouby andělské a oznámí, že se ve stáji na seně v městě Betlémě narodilo Jezulátko.