Věc se zvláštní přihodila
Koleda z XV. století
Věc se zvláštní přihodila,
Panna Syna porodila
přese vší bolest tělesnou.
Slyšte novinu velikou,
Izajáš to prorokoval,
Anděl Gabriel zvěstoval:
Zdrávas buď, Panno milosti,
jež porodíš v bolesti.
Radujme se, veselme se,
že v Betlémě, malém městě,
Bůh narodil se.
Pastýřům se anděl zjevil,
tu novinu jim vyjevil,
že se narodilo Dítě,
Dítě slavné v celém světě,
kdo kdy viděl div takový,
tři králové by přijeli
od východu slunce k němu
a dávali dary jemu
Stvořiteli svému.
Radujme se, veselme se,
že v Betlémě, malém městě,
Bůh narodil se.
Popros za nás, Matko, syna,
aby byla naše vina
milostivě odpuštěna,
daruj nám mír a pokoj
a odpuštění všech hříchů,
Marie jediný Synu
nad námi se smiluj.
Radujme se, veselme se,
že v Betlémě, malém městě,
Bůh narodil se.
Ze zpěvníku bosých karmelitánek z r. 1796
Mám já
poklad, mám,
a ten
neprodám!
Našel jsem ho v stáji, mezi hovádkami,
doznávám se vám.
Ležel
v jesličkách,
ležel
a plakal.
Poznala má duše, je to hlas Ježíše,
co s ním udělám?
Za nic
ho nedám,
za nic
neprodám.
Kdyby mně svět dali, hnáty zpřelámali,
já ho uchovám.
Nechce
srdce mé,
nechce
víc už ne.
Za nic já nedám, za nic neprodám,
to co nyní mám.
Michał Marcin Mioduszewski(1787 – 1868)
Tři králové jedou
S královskou nádherou
Jedou velkou dálku
K Děťátku
Myrhu vzali v Sábě
Kadidlo v Bagdádě
A v Číně korále
Pro Krále
Pryč od stáje
Pastuškové!
Skopců ovcí
Jste strážcové!
Sem králové jedou
Králi dary vezou
Nemluvňátku Bohu
Děťátku
A když dovnitř vešli
Na kolena klesli
Koruny si sňali
Ve stáji
A dávali dary
Až se Josef starý
Podivil velice
Nadílce
Dosti dosti
milí hosti
Běžte radši
To už stačí
Očkama ručkama
Však Dítě rozkaz dá
Že dary přijímá
Tak být má
Pak ti tři králové
K poctě Ježíškově
Salvy pálit dali
Bouchali
A třásla se celá
Stáj v dvoře dřevěná
Jak tam hřměla děla
Z Betléma
Praští střecha
Vůl se leká
Osel hýká
Josef vzdychá
Josef sotva stojí
Jak se těch salv bojí
„Umřu z toho hluku
Za chvilku“
Josefa když slyší
Ti králové říší
Střílet zakazují
Litují
Pak začlo troubení
a bubnů víření
Hlas trubačů se vznes
Do nebes
Josef chválí
Ty co hráli
„Raděj hrejte
Nestřílejte“
Pak se poklonili
Pak se rozloučili
Na koně nasedli
Odjeli
Jan Kasprowicz (1860 – 1926)
***
U vánočního stolu
lámajíce chléb svatý,
vzpomeňte, že ten radostný den
milostí byl počatý.
A že, jak říká nám všem
poselství staré,
když první hvězda vyjde,
Bůh u vrat našeho domu stane.
Přijměte ho horoucím srdcem,
dokořán otevřete vrata,
a to co učiníte, ať činí
milost, ctnost nejvíce svatá.
Waclaw Rolicz-Lieder (1866 – 1912)
Pro Stefana Georga, posílaje mu svatý chléb
Je v mé zemi zvyk, žena vánoční svátky,
když se na obloze první hvězda rozsvítí,
rodina láme posvěcený chléb z ošatky
a svěřuje mu svoje nejvroucnější city.
Když otec z ošatky pozdvihne ten chléb bílý
na ten němý rozkaz my všichni povstaneme,
velcí i malí se pozdvihneme v tu chvíli
a všichni slzu v koutku oka zamáčkneme.
Neboť v té chvíli patriarchální a slavné,
vzpomínáme na dávné věci, které byly,
na ty, kteří už nejsou, na ty ovšem hlavně,
po nichž, jak po dětství našem, jen hroby zbyly.
Posílám ti kus toho rodinného chleba,
tobě, který jsi mi bratrem, ano, víc než jím.
V tom chlebu je citů, právě kolik je třeba,
aby se člověk pozdvihl k výším nebeským.
Obroučím tě, pěvče! za hvězdného večera
až budeš ten chléb jíst, obrať hlavu mým směrem
a snad dostihne tě mého hlasu ozvěna
přelétající k tobě přes hor strmých hřeben.
Volání mé duše tam v té chvíli uslyšíš,
a jestli budou šplíchat na Rýnu vesla,
nechť zdá se ti, že mé mysli smutek, aniž spíš,
ti do uší tklivou vánoční píseň seslal.