Schwarzenbergova veřejná lež dekrety nezruší
Pan Schwarzenberg před miliony diváků tvrdil veřejnou nepravdu, že dekrety prý údajně "neplatí od momentu přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod od roku 1993" (!) (citováno podle Práva ze dne 18. ledna 2013). Dále se pan kandidát Schwarzenberg dopustil podle odbojářů velké urážky prezidenta Beneše a jeho vlády výrokem "Vždycky jsem říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, ocitla v Haagu." Pan Karel Schwarzenberg dále vyčetl našim předkům, že uplatnili "princip kolektivní viny, neohlíželi se, jestli byl někdo k republice loajální, nebo se proti ní provinil".
Kompetentní ministr?
Nelze předpokládat, že by tak vzdělaný a sečtělý muž jako pan Schwarzenberg říkal tak nehoráznou lež bez důvodu. Sám musí - a jeho bývalá funkce kancléře a nynější funkce ministra zahraničí to přímo vyžadovaly - být dobře zpraven o tom, že výsledek druhé světové války předurčil jak dekrety, tak odsun. Musí vědět, že odsun nevymyslil ani doktor Beneš, ani jeho exilová vláda, ale spojenecké velmoci, především Velká Británie, jež dokonce uvažovala i o trvalém rozdělení Německa a o jeho zbavení průmyslové základny navždy. Dále musí vědět, že dekrety byly obrazem závěrů dohody z Postupimi, zejména článku 13 této dohody velmocí o transferu německých menšin z okupovaných zemí - z Polska, Československa, Rumunska, Maďarska, Ukrajiny, Jugoslávie a z baltských zemí. Musí vědět, že velmoci nikdy pro tento akt nepoužily jiný termín než "transfer" (odsun), nikoli etnické vyhánění - zde pan Schwarzenberg buďto nevědomě mluví nepravdu, a pak je nekvalifikovaný ministr zahraničí (!), anebo záměrně veřejnosti lže.
Místo vyčítání kolektivní viny Čechům by si měl prostudovat závěry Postupimské dohody, dále tzv. Pařížské reparační dohody, která stanoví, že žádný konfiskovaný německý majetek nesmí být navrácen zpět do německých rukou - u nás majetek zrádců, kolaborantů a sudetských Němců provinilých proti ČSR (!) - a rovněž československou žalobu proti sudetské menšině uplatněnou na norimberském soudu! Tato žaloba byla norimberským soudem nejen projednána, ale i přijata - a zasloužil se o to též generál justiční služby Bohuslav Ečer, jediný zástupce malých států spojenecké koalice na norimberském soudu! Pan Swarzenberg svou lží smetl ze stolu dějin i závěry norimberského soudu o drtivé většině sudetských Němců - lze si o nich přečíst v knihách doktora Ečera Jak jsem je stíhal a Norimberský soud. Tam je celá stať o československé žalobě proti sudetským Němcům. A to cituji jen českou literaturu. O Norimberku existují tisíce dalších titulů a mnoho kilogramů dokumentace jen ke zločinům sudetských Němců proti ČSR. A za toto by pan Schwarzenberg posílal symbolicky doktora Beneše s vládou do Haagu?
Dále bych mu doporučil knihu Rostislava Kocourka Svět žaluje v Norimberku, veškeré kapitoly o zločinech sudetských Němců. Norimberk přijal kolektivní vinu nejen sudetských Němců, ale i dalších skupin v nacistické Říši prohlášených za zločinecké - představitelé anglické justice se tomu sice bránili, byli však v té věci přehlasováni spojeneckými právníky USA, Francie i SSSR. V Říši pak byl vyhlášen spojenecký kontrolní zákon o kolektivních zakázaných nacistických organizacích č. 2, podepsaný sovětským generálem Sokolovským.
Listina práv nemohla zrušit dekrety
Konečně pan kandidát Schwarzenberg pronesl naprosto historicky - a domnívám se i právnicky - nemožnou nepravdu, ne-li lež, o rušení dekretů přijetím Listiny práv od roku 1993. Toto je pyramidální blud, který může poděsit jen neinformované. V evropském právu je vyloučena tzv. retroaktivita nových zákonů vůči staršímu právnímu stavu. To znamená neplatnost nového zákona vůči zákonům starším (pokud je přijata nová ústava nebo zákon vyšší právní síly, např. ústavní zákon, neruší). Listina práv vyhlášená roku 1993 z principu nemohla vyrušit nebo zneplatnit dekrety z let 1940-1946!
Tyto dekrety se v otevřených kauzách stále užívají, zkoumá-li se právní stav tzv. rozhodné doby pro kauzy z let okupace a poválečného období. Toto vše speciálně vzato však již nespadá do perimetru historického zkoumání, nýbrž do oblasti právní. Historik ovšem může - a dokonce je povinen - na tyto aspekty otázky dekretů poukázat. Zvláště, když někdo v zápalu politického boje tyto věci nepravdivě podává - anebo dokonce selhává.
Historikové takovým výkladům říkají "falšované modernizace dějin". Pan Schwarzenberg se dopustil nepřípustného zjednodušování dějin vytržením jednoho faktu - odsunu, který navíc nepravdivě nazývá "hrubým porušením lidských práv" - z dobových souvislostí.