Magni: sítotisková dílna

Milan Magni, Kruh I, sítotisk, 2011-2012 Milan Magni, Kruh II, sítotisk, 2011-2012 Milan Magni, Kruh III, sítotisk, 2011-2012
Jméno Milana Magni není ve světě výtvarného umění zdaleka neznámé. Jeden z představitelů generace umělců, která se na brněnské výtvarné scéně začala prosazovat v 80. letech minulého století, studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a poté na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Miroslava Štolfy a Leonida Ochrymčuka. Ačkoli si i Milan Magni vyzkoušel některé konceptuální polohy umění (například jakožto spoluzakladatel Skupiny mlhy a skotu - Florián), v centru jeho zájmu vždy stála malba. A to malba poučená důkladnými znalostmi dějin umění a malířských technik i technologií, která přímo vychází z geometrické a lyrické abstrakce. Jiří Valoch řadí Milana Magni mezi konstruktivně orientované malíře vycházející z takzvané radikální malby. V současnosti se někdejší člen skupiny Měkkohlaví kromě malby zabývá také kresbou a prací se dřevem a grafikou.

Se sítotiskem se Milan Magni setkal už v 60. letech, kdy jeho otec vybudoval sítotiskovou dílnu v Blansku. Později, v 80. letech, vystavil v brněnské galerii Studánka pod názvem Fake art zkušební tisky, které jeho žena Martina přinesla z tehdejší brněnské Drutěvy. Všechny nepovedené tisky z Drutěvy Milan signoval a očísloval a většinu z nich se mu podařilo za značného ohlasu prodat či darovat milovníkům umění. Tehdy šlo o akci konceptuálního charakteru na pomezí recese a provokace. Na počátku Magniho vážného zájmu o grafiku pak stála až skutečnost, že si jeho dcera Anna dlouhodobě zapůjčila sítotiskový stroj od Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, na níž sama působí jako doktorandka oboru Zahradní a krajinářské architektury.

Na jaře roku 2011 se stroj na sítotisk ocitl u Magniho doma ve Svatoslavi a experimentům s touto grafickou technikou nestálo nic v cestě. Byla to výzva nejen pro malíře, ale i pro jeho dceru Annu, iniciátorku celé akce, a ženu Martinu, absolventku grafiky na Škole uměleckých řemesel v Brně a dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně. Anna i Martina mají vzhledem ke svému profesionálnímu zaměření k výtvarnému umění velmi blízko, a ačkoli pravidelně nevystavují, jsou obě rovněž výtvarně aktivní.

Proti účelu

Anna převedla do sítotisků některé své florální kompozice, které nezapřou inspiraci Andy Warholem ani souvislost s autorčinou profesí zahradní architektky. Martina vytvořila nepočetné, ale velmi originální série grafických listů Kaligrafie a v Kuřimi vystavené Stránky ze sešitu. A Milan Magni rozpracoval v grafickém médiu některá klíčová témata své tvorby. Na kuřimské výstavě jsou zastoupeny Milanovy grafické listy ze série Gaia, připomínající jeho kosmologické inspirace i vzpomínky na milované verneovky.

Společným jmenovatelem grafické tvorby všech tří autorů je především volný, experimentální způsob zacházení se sítotiskem, který tuto techniku zásadně přehodnocuje. Přímo odporuje původnímu účelu sítotisku, jímž bylo sériové zmnožování obrazů. Magni při přenosu vyobrazení na síto nevyužívají fotocestu. Pracují s emulzí nanášenou štětcem přímo na síto, kde barvy často teprve míchají, mnohdy bez vylepených zarážek a šablon. Jednotlivé tisky následně ještě několikrát přetiskují, kladou vrstvy barev či lazur jednu na druhou a využívají tak vlastně podobného způsobu vrstvení, s nímž pracuje Milan v médiu malířském. Jedním z důsledků experimentálního přístupu všech tří autorů k sítotisku je, že většinou vznikají tisky autorské (označené zkratkou EA), nikoli série totožných listů.

Přeťaté kosmické sloupy

Grafiku tedy Magni pojímají jako otevřený, neukončený proces, který se významně přibližuje volné malbě - do hotového tisku dále zasahují výraznými autorskými intervencemi, jako jsou přetisky barev, záměrné přiznávání spodních vrstev mírným vychýlením nové vrstvy, dodatečná kresba do nezaschlého obrazu, vytírání či vytrhávání barev z nezaschlé spodní vrstvy, proškrabávání a podobně. Nejdůsledněji v tomto smyslu postupuje Martina Magni, která využívá svérázného gesta, akční metody drippingu, tedy lití barvy přes síto, ale i přímo na finální obraz.

Výstavu sítotisků doplňují trojrozměrné dřevěné objekty Milana Magni, takzvané Špalky-Hlavy. Jde o hlavy či tváře abstrahované až do podoby základního znaku, "přeťaté kosmické sloupy", v jejichž struktuře autor hledá nové tvary a kompozice.

Kuřimská výstava je výjimečná nejen tím, že ukazuje Milanova díla v dialogu s díly jemu nejbližších osob, ženy Martiny a dcery Anny. Je zřejmé, že i přes úzkou spolupráci a vzájemné souvislosti po stránce experimentální, technické či technologické si všichni tři autoři uchovávají své vlastní inspirační zdroje, tematické zaměření i specifický způsob vyjádření a konstrukce obrazové plochy, které jsou pro ně typické, a jimiž se zcela zřetelně vymezují, ale současně také navzájem inspirují. Výstava v Kuřimi poukazuje především na zajímavý posun umělce, jenž se dosud vyjadřoval čistě malířskými prostředky, do zcela nových poloh. Milan Magni se rozhodl prozkoumat možnosti dalších uměleckých technik a rozšířit své experimenty s barvami, strukturami, tvary a kompozicemi i do média grafického a sochařského.

Milan, Martina, Anna Magni: Sítotisková dílna (2011-2012). Komorní galerie Základní umělecké školy Kuřim, 29. listopadu 2012 - 31. ledna 2013.