Davos 2013 - bod obratu?
Minulý týden se v Davosu konalo Světové ekonomické fórum. Přináší toto setkání nové myšlenky, nebo je pouze, z čehož bývá obviňováno, advokátem současného systému?
Zatímco témata loňského ekonomického fóra v Davosu se týkala proměny politicko-ekonomického uspořádání, hledání nových modelů a podstaty ekonomické krize, podtituly letošního ročníku konference byly ekonomický růst, environmentální udržitelnost, finanční, zdravotní a sociální systémy. Posun od snahy o metafyzickou reflexi k těmto ostře rámovaným tématům může znamenat vydání se po nové cestě nebo pouhé nalezení bývalého směru. Obě trasy se zásadně liší, což ale neznamená, že nebývají při snahách o pojmenování zaměňovány.
Jako jedna z klasických "knižních" výhod tržního hospodářství bývá zdůrazňována skutečnost, že se vyznačuje velmi vyvinutou schopností absorbovat svou kritiku. Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách ve svém komentáři k loňskému ročníku fóra uvedl, že se celá konference podobala setkání bezradných, kteří se shodli pouze na jediné věci, a to sice, že současný systém je neudržitelný. Letos tomu bylo jinak. Samozřejmě, dá se tak usuzovat i ze statistik, které byly široce medializovány. PricewaterhouseCoopers v jedné z úvodních přednášek letošního fóra na základě dotazování více než tisíce výkonných ředitelů největších společností v šedesáti osmi zemích konstatoval, že sice pouze 36 procent z těchto manažerů je velmi optimistických z hlediska vývoje jejich společností v roce 2013, oproti 40 procentům v roce 2012 a 48 procentům v roce 2011, ovšem na druhou stranu pouze 28 procent z nich se vyjádřilo, že globální ekonomická situace se bude zhoršovat, oproti 48 procentům v roce 2012. Mnohem důležitější než toto hledání dna, resp. bodu obratu, by měla být ale vnímána proměna, jakou ekonomika a vědění s ní spojené během nárazu prošly.
Zakladatel fóra, které pravidelně přitahuje vrcholné představitele velkých světových společností, významné politiky i ekonomy a které bylo označeno Jacquesem Chiracem jako sympozium nezodpovědné globalizace, Klaus Schwab na začátku tohoto roku v rozhovoru pro Le Monde řekl, že používat slovo kapitalismus už není vhodné, navrhuje termín rozumné hospodaření, hospodářství nebo podnikání ("un entrepreneuriat raisonnable"). Stejně tak uznal, že přílišná financializace západních ekonomik je kontraproduktivní a že určitá regulační opatření mají svůj smysl, pokud jsou prováděna "rozumně". Muž, který vždy zastával značně neoliberální stanoviska, kvůli čemuž mělo fórum v Davosu pověst, jakou ve zkratce vystihl Jacques Chirac, zajímavě obohatil a zjemnil svůj slovník.
Konference se analogicky začala zabývat i oblastmi v předchozím období marginálními, jako je sociální a environmentální problematika. Klaus Schwab si uvědomuje, že USA již nejsou středobodem globální ekonomiky. Svou pozici postupují rozvíjejícím se trhům ("emerging markets"), jak bývají s jistou váhavostí tato ekonomická prostředí česky nazývána. Logiku těchto "nových" ekonomik není možné nazvat kapitalistickou. Fungují na jiných principech, které Schwab nepřímo nazval jako hospodaření. Finanční trhy v nich sehrávají vedle reálné ekonomiky podružnou a podpůrnou roli, konkurence je do určité míry omezena, plánování je chápáno jako nezbytná součást nejen individuálního podnikání, ale i zavádění makroekonomických politik. Odvrácenou a velmi výrazně rýsovanou tváří těchto zemí jsou jejich masivní environmentální a sociální problémy.
Heslem Světového ekonomického fóra v Davosu je zlepšovat stav světa, jeho zakladatel si toto předsevzetí vykládá zajímavým způsobem. Změnou diskursu a stanovisek se pokouší docílit vyšší relevantnosti. Fórum v Davosu není konzervativní institucí, ale naopak stejně jako jednotlivé korporace nebo celé státy se snadno přizpůsobuje a chce se přizpůsobit momentální konstelaci globální ekonomiky, což znamená velmi slabý přínos pro pochopení podstaty problémů západních ekonomik. Fórum v Davosu tedy nehledá novou cestu, ale pouze ztracený směr.