Demokracie v plenkách
Aula Jihočeské univerzity se v sobotu 2. února proměnila na celé odpoledne v "porodnici". V bolestech tu přicházela na svět Demokracie a úzkostlivě jí v tom bránila Totalita. Potkali se přesně na Hromnice, ve svátek uvedení Páně do chrámu. Na jedné straně touha obhájit svá přesvědčení, na druhé straně neochota naslouchat názorům druhých. Sympatie a Antipatie.
Výsledek? Demokracie se ocitla v plenkách, Totalita se uzavřela v patologii.
Hnutí za přímou demokracii uspořádalo ideové klání s přáním, aby byla na konferenci prodiskutována rovněž témata vedení demokratického dialogu nebo demokratických metod protestů či politické kultury. Ačkoli občansky záslužné snahy organizátorů a moderátora tu byly, desítka pozvaných hostů ochraňovala, seč mohla, svoji polovinu kurtu. Připodobnění k paralelně se odehrávané přetahované v Davis Cupu mezi Švýcary a Čechy není nikterak náhodné. Rekordní tenisová čtyřhra, trvající neuvěřitelných sedm hodin, si jistě získala - coby zábava - srdce sportovně naladěných fanoušků. Vyznavač ušlechtilejších úvah však ve vysokoškolské síni musel, po čtyřhodinovém maratonu, hořce zaplakat. Sledoval totiž slovní výměny nemastné a neslané, často sebestředné, jednou "pravicové", jindy "levicové".
Symbolický horký brambor, který si učedníci rétoriky přehazovali, pálí od posledních krajských voleb nejen jižní Čechy. Zde, v Českých Budějovicích, byla na pomyslný školský trůn dosazena - po "(ne)vysvětlených" koaličních jednáních s ČSSD - zástupkyně KSČM. Vítězslava Baborová nezvítězila ani po dvojchybě. Odstoupivší radní, signalizující svým členstvím u třešničkové formace vlastní dosavadní životní směřování, nedokázala unést tlak smečujících - iniciativy Komunisté nepatří ke kormidlu.
Jelikož skončila "ukamenovaná" či po vydírání protestujících hladovkářů na antidepresivech, pokusil se na konferenci převzít její raketu do své levice zapřisáhlý dialektický materialista - Vojtěch Filip. Předseda KSČM returnoval právnicky na jestřábí oko "korektně" a radikálně, leč připustil, že si resorty školství (jako strana omlouvající se za několik málo poklesků minulých…) nevybrala, ale dostala. O jeho konstatování je skutečnost strašnější. Politické žonglování o tu či onu oblast zájmu je hazardováním s již tak dosti pokrouceným jménem současného "pluralitně-demokratického" systému. Připočtěme k řečenému fakt, že zástupce sociální demokracie z pléna, sedící spolu s veřejností v aule, vylíčil řízení odboru školství coby nesilový post: pak lze zaslzet, zanaříkat, zalkat, ba truchlit více než kdy jindy. Nákaza svěřovat pedagogické oblasti dotýkající se všech rodin jen tak na (o)kraj, aby se dostálo "koaličním" ujednáním, je morovou epidemií.
Nepřítomný hejtman Jihočeského kraje, Jiří Zimola, se může ohánět populisticky líbivými slovy, avšak (jako nejvyšší v turisticky atraktivním regionu) neuspěje dále, pokud bude advokátem "sňatků z rozumu". Upozorňuje na hysterii, hony na člověka, nátlakové monology některých studentů nebo manifestujících, zapomíná ale na moc, která se dá zneužít.
Dialog bez dialogu
Hromniční konference se zúčastnili i pozvaní protestující proti paktu ČSSD a KSČM. Byli v defensivě. Šimon Heller, organizátor českobudějovických studentských protestů, poukazoval trpělivě na osudově zhoubné příslušenství k tzv. Manifestu komunistické strany. Skoro polovina řečníků překvapivě jeho mínění v plném rozsahu nesdílela, paradoxně ani valná většina publika se jej nezastala. O čem přemýšlela? O vágních, častokráte nazpět v čase se obracejících, intelektuálních kličkách "diskutujících".
Rozplést složité tkanivo nynějšího těla "demokracie" bylo v aule problematické. Pokud by odborníci nebo zasvěcenci na porodním sále jednali tolik egoisticky s plody lásky a ženami, pak by pupeční šňůru nikdy od dárkyně života a ratolesti nemohli odstřihnout.
Budějovická mozaika názorů zůstala zachumlaná v ústech a hlavách vystupujících. Kdo by se v ní chtěl zorientovat, nechť si v brzké době od pořadatelů vyžádá přislíbený sborník příspěvků.
Spektrum vypletené (či chcete-li spletené) z různých -ismů bude bezbřehé. Krystalicky dokonalý tvar přináleží každému, aby si jej vymodeloval podle svých rozmyslů a intuice. Současná performance ve stylu tzv. druhé kultury, podle vzoru Ivana Martina Jirouse (řečeného Magora), se koná v česko-moravsko-slezském prostředí výjimečně. Komentáře Milana Kohouta, jenž zná nejen undergroundovou optikou zanalyzované sociálně politické klima v USA, stojí s ohledem k již uvedenému za pozornost. Neboť se rozhlíží, byť obezřetně, po terénu vyčleněném umělecké okupaci jakýchkoliv totalitních systémů. Co by však pravil Magor na jeho teatrální gesto, když pózoval fotografům s vůdcem komunistické partaje, zůstává ve hvězdách… Byl to akt bohulibé lidskosti vůči spolusedícímu bližnímu, či bratrské pousmání při vzniku naprosto bizarního ("surrealistického") obrazu? Výjev nevídaný… A to, prosím, Kohout hlásá, že nikdy komunistou není a nebude.
A potom, že konference nepřispěla ke sblížení… Řešení, žel, nepřinesla. Jediné snad. A zcela zásadní. Učit se dialogu! Demokracie je v plenkách. Leckdo z veřejnosti mimo mikrofon poznamenal: "Slyšeli jsme toho dost, ale vracíte se stále k minulosti. Nabízí z vás někdo cosi nového? Kam a jak dál? Máte hodně dogmat a rozdílných stanovisek, ale máte i konstruktivní vizi celospolečensky prospěšného systému?"
Totalita hnije, je v patu. Vědomí o patologii je prvním krokem k tomu, aby se objevilo něco zdravého, organického. Nejsme však přítomní, prodléváme v odumřelém, tak se nám ani nedaří hledat léky pro budoucí svěží vývoj.
Konference Demokracie versus Totalita v 21. století ukázala, jak jsme uvěznění na mnoha dvorcích, jak jednu ze sítí spřádá slovíčko "versus", druhou "v 21. století", třetí a opět jiné poté pleteme v našich mozcích. Nadějí budiž i nezbytné školení v dialogu a jeho rozvíjení. Zhodnocením je, že jsme teprve na začátku etapy občansky vytvářené společnosti. Varováním je prorůstání materialistických "filosofií" do duchovní úrovně bytí, kam patří rovněž oblast výchovy a vzdělávání.
Žalář si kujeme sami. Osvobození je dílem nás všech.
Demokracie versus Totalita ve 21. století, konference s veřejnou diskusí, České Budějovice, 2. února 2013. Program viz: http://www.hzpd.cz/konference.