Kouzla s čísly a ekonomický iluzionismus
Různý metr na různé vlády
Rozpočtový schodek na rok 2012 byl na podzim, když se sestavoval státní rozpočet pro rok 2013, odhadován různě. Střední odhad činil zhruba 3,4 % HDP. Ovšem pozor, bez vlivu "evropských peněz" a bez započtení 59 miliard korun z církevních restitucí. Po jejich zahrnutí jsme se s odhady pohybovali okolo 5 % HDP. Tedy na hodnotách, ve kterých se ocitli rozhazovační socialisté pouze v letech 2001 až 2003, a to přitom "probíhal mejdan" a "populace se masivně přežírala". Alespoň tak je, a byla, ta doba vykreslována v médiích a bývá popisována různými ekonomickými "analytiky". Současných 5 % ale není problém, neboť vliv restitucí je jednorázový, banky, finanční trhy a ratingové agentury to neznepokojí.
Jinou písničku ovšem titíž "analytici" zpívali v minulosti. Tehdy se nerozlišovalo, zda jde o vlivy jednorázových operací, dopadů minulých špatných rozhodnutí, zpackané privatizace, vytunelované a zdevastované ekonomiky. Prostě, socani rozhazovali, občané si žili nad poměry a basta. A bylo s tím potřeba něco dělat. Tak se stalo, že minulým tzv. levicovým vládám nikdo nepřičetl k dobru deset miliard, které jednorázově zaplatili daňoví poplatníci vykukům kolem TV Nova, jimž údajně jiní vykukové, v čele s Václavem Klausem, neochránili jejich údajné investice.
Ne, prostě v roce 2003 bylo saldo veřejných rozpočtů (viz poznámka 1) vůči HDP -6,7 %, a hotovo. Dále se nepitvá, dále se nepátrá. To, že tvorba hrubého fixního kapitálu vládou (THFK, viz poznámka 2) byla ve stejném roce 6,8 % HDP, tedy velice zjednodušeně, že celý deficit byl proinvestován, a nikoli projeden, nikoho z mediálních expertů nezajímá. Pro zajímavost, v roce 2011 se tvorba fixního kapitálu snížila na 3,6 % HDP, což již bylo méně než deficit veřejných financí v témže roce (3, 7 %), čili jednoduše řečeno, projídalo se více. A žádných deset miliard korun pseudoinvestorovi z CME se v onom roce neplatilo.
Triky s deficitem státního rozpočtu
Čtenář zabývající se problematikou veřejných financí si jistě pamatuje, že v roce 2007 byl schodek rozpočtu vůči HDP pouhých -0,7 %. To bylo v prvním roce vlády Mirka Topolánka s Miroslavem Kalouskem v roli strážce státní kasy. Zadlužení veřejného sektoru klesalo, stejně jako v letech 2005 a 2006, tedy za vlád rozhazovačných socanů. Mimochodem, rozpočet na rok 2007 byl sestaven právě ještě těmito soc-bonvivány. Naopak, ve chvíli, kdy byl rozpočet již plně v rukou pana Šetrného, došlo ke zvýšení zadlužení - v roce 2008 z 27,9 na 28,7 %, a v roce 2009 z 28,7 % na 34,4 %. Jde o čísla všeobecně známá a dohledatelná na Eurostatu.
Co však ve statistikách už vidět není, jsou kouzla a čáry, které Miroslav Kalousek s oblibou používá. Přestože deficit státního rozpočtu v roce 2007 byl oněch zmiňovaných -0,7 %, státní dluh narostl o 89 miliard korun. Což odpovídalo více než 2 % HDP. Toho docílil prostým účetním trikem; rozpustil rezervy vytvořené v jednotlivých resortech za časů rozhazovačných socanů a tím účetně snížil deficit státního rozpočtu.
Bylo tohle předmětem velkých kontroverzí, rozborů v médiích? Nikoli, zazníval jenom potlesk. Nikdo nezpochybnil rozpočtovou odpovědnost tehdejší vlády ODS, a v lůně strany lidové se rodící TOP 09. Stejně tak si novináři a ekonomičtí analytici ve svých předvolebních analýzách v roce 2010 tyto čáry a kouzla, zakrývající skutečný stav věcí, nepamatovali. Tedy, vytvoření rozpočtových rezerv nikdo z pánů komentátorů a expertů také sociálním demokratům k dobrému nepřičetl.
Odstoupím - neodstoupím?
Jinak je tomu ovšem s účinkováním Miroslava Kalouska v současné vládě ODS, TOP 09 a různých zbytků a paběrků z Věcí veřejných. Nezní slova o historicky nejvyšších deficitech. O zvýšení zadlužení z 803 miliard korun na konci roku 2006 na 1630 miliard na konci roku 2012 nebo z 28,3 % HDP v roce 2006 na 41,2 % HDP v roce 2011.
Žádný ekonomický analytik se nepodivuje nad tím, jak flexibilně ministr Kalousek mění parametry pro své odstoupení. Nejprve tvrdí, že pokud se nepodaří udržet rozpočtový deficit pod 135 miliardami v roce 2011, odstoupí. Následně si vybájí nový ekonomický pojem, a to rozpočtový deficit bez zahrnutí vlivu evropských zdrojů. Ten samozřejmě dopadne dokonce lépe, než se čekalo.
Hospodaření státu ovšem skončilo v roce 2011 schodkem 142,8 miliard korun. Nebýt ryze arbitrárního rozhodnutí Miroslava Kalouska, že prostě a jednoduše "toto není ten deficit, který původně myslel", mohli jsme již slavit pád této vlády. Ve veřejném prostoru ovšem výtky a filipiky od novinářů a odborníků nezněly. Žádný tlak ze strany odborné veřejnosti, či jen mravných pravičáků, pro které je přece slovo muže tím, co jej definuje. Jakápak by asi byla situace, kdyby se podobně choval ministr ve vládě levice?
Mediální mlžení - komu slouží?
Ve výčtu příkladů by bylo možné pokračovat donekonečna. Analýze, jaký měla vliv na hospodaření tzv. levicových vlád zátěž v podobě předchozí zpackané privatizace, skrytého dluhu v různých konsolidačních agenturách, České inkasní a podobných institucích, se novináři před volbami též nevěnovali. Samotné Ministerstvo financí ji druhdy vyčíslilo, velmi konzervativně, na 600 miliard korun. Tedy téměř celý veřejný dluh po socialistických vládách. Stejně tak se nikdo z pravicové novinářské klaky nevěnuje extrémnímu odlivu v naší zemi vyprodukovaného bohatství na dividendách.
Analytici k tématu hrdě mlčeli, brumlali cosi o Řecku či o mejdanech, které musí skončit, a o občanech-lehkoživkách. Stejně tak tomu bylo u dopadu katastrofálních povodní, doléčování následků ekonomické krize z počátku desetiletí a dalších problémů, které minulé vlády musely řešit. Zato špatné výsledky současné vlády a vlády Mirka Topolánka jsou vždy způsobené objektivními silami a faktory. Světovou hospodářskou krizí, vystrašeností občanů, poklesem zahraniční poptávky a podobně.
Ve chvíli, kdy Mezinárodní měnový fond přiznává chyby ve výpočtech odhadů fiskálních demultiplikátorů (blíže viz text Aleše Chmelaře v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz/clanek/14237-fiskalni-multiplikator-aneb-kalouskovo-vyssi-poslani), kdy relativizuje původně absolutní trvání na volném pohybu kapitálu mezi zeměmi za každých okolností, kdy se většina volnotržních ekonomů shoduje na tom, že neexistence hospodářské, především prorůstové politiky je zásadním problémem některých zemí, především pak od roku 2009 České republiky či Velké Británie, naše média mlčí a dále podporují ve své většině vládu v šíleném, sebevražedném kurzu, vedoucím k dlouhodobému poptávkovému šoku, zchudnutí obyvatelstva a konec konců i dalšímu zadlužování.
Proč média lžou, či alespoň mlčí o některých událostech a záležitostech, a jiné zveličují a přehánějí? Není to proto, že jsou novináři sedmilháři z přirozenosti. Důvodem nejsou žádná kouzla, Miroslav Kalousek není temný pán Sauron, který je ovládá pomocí magických prstenů. Odpověď je prozaická: Noviny i televize mají své majitele, kteří vědí, co je zájmem velkého kapitálu.
Oslovovaní ekonomové jsou pak taky dobře placenými zaměstnanci nadnárodních nebo domácích finančních zprostředkovatelů. Můžeme od těchto osob a institucí chtít objektivní a vyvážené informování o čemkoli, co se týká hospodářství? Velmi o tom pochybuji. Např. o důchodové reformě u nás pravidelně píší "analytici" bank, tedy těch institucí, které na reformě vydělají.
Složitější je situace ve veřejnoprávních médiích. Zde hraje - podle mého názoru - zásadní roli kulturní hegemonie vládnoucí třídy, která tvrdě prosazuje svoji dominanci nejen v médiích, ale i v rámci vzdělávacího systémů, a to již od středních škol. Pak se není možné divit, že "elitní" moderátor Václav Moravec bezelstně prohlásí 2. prosince 2012 v Otázkách Václava Moravce, že "přeci ten první státní pilíř, to je ten, na který nebudou peníze…"
Text je mírně přepracovanou a poznámkami opatřenou verzí článku, který původně vyšel 30. ledna 2013 v Deníku Referendum pod názvem Rozpočtoví kouzelníci a sedmilháři.
Poznámka 1:
Rozpočtové saldo (přebytek/deficit) veřejného/celkového vládního sektoru je rozdíl mezi příjmy a výdaji tohoto sektoru. O aktivním saldu hovoříme, když jsou příjmy větší než výdaje. U pasivního salda je tomu naopak.
Poměr salda vůči hrubému domácímu produktu je důležitým parametrem pro posuzování stavu ekonomiky a také stanoví podmínku pro přijetí eura: Deficit veřejných financí (pasivní saldo) nesmí přesáhnout tři procenta.
Poznámka 2:
Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) představuje:
- nové investice, rekonstrukce, modernizace a nákupy a bezplatné nabytí dlouhodobého majetku po odpočtu jejich prodeje a bezplatných předání,
- pořízení nehmotných fixních aktiv,
- zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv.
Příklad: Do THFK se nepočítají například předměty dlouhodobé spotřeby nakoupené domácnostmi (třeba automobily), ale zahrnuje se pořízení obydlí. Dále se nezahrnují předměty pro vojenské účely, výdaje na výzkum a vývoj a podobně.
THFK tedy představuje hodnotu majetku, který nebude spotřebováván, ale využit pro další produktivní činnost. Vývoj THFK je pozorně sledován, neboť vypovídá o tom, jak se bude v dalších letech ekonomika vyvíjet. THFK jsou výrazem toho, jak domácí i zahraniční firmy rozšiřují své kapacity (investují) a tím udávají i růstový potenciál celého hospodářství.