Jakmile skončila předvolební zdivočelá prezidentská aréna, posteskl si její vítěz, že mu v naší zemi schází profesionalita. Jako jeden z doutnajících příkladů uvedl trapný (ne)zásah prezidentské ochranky vůči muži z Chrastavy, který pohodlně vystřelil na hlavu státu sedm airsoftových kuliček. Mnohým z nás se nemusejí líbit další jeho hlasitá, mnohdy zbytečně ostrá a vulgárně formulovaná tvrzení. Třeba o tom, že "velká část novinářů nevyniká inteligencí ani profesionalitou". Ze své zkušenosti se nemohu nedomnívat, že jde o zcela nepravdivý výrok. Naopak. Profesionalita schází v naší zemi téměř na každém kroku. Všude. Jako pověstná pohádková sůl. Navíc se nám příliš vzdalují pradávná lidská pokora a slušnost, přirozená úcta ke vzdělanosti, schopnost nepyšnit se svou neomylností.

Minulý týden jsem musel navštívit pobočku České pojišťovny. Před rokem mi poslali zcela chybné potvrzení o zaplaceném pojistném. Naivně doufám, že letos bude vše v pořádku. Omyl. Další pochybení systému. Slečna za přepážkou vůbec netuší, oč jde, proto naléhavě volá o pomoc Prahu. Po chvíli čilého rozhovoru se stejně jako před rokem její kolegyně dozví, že musí poslat reklamaci na centrálu. A já budu čekat a doufat, že konečně dostanu správný doklad.

Když už jsem nechtěně ztrácel čas s úřady, zamířil jsem ještě na ten finanční. "Potřeboval bych zaplatit daň z nemovitosti," nesměle oslovím ženu u vchodu. "Máte smůlu. Pokladní onemocněla…!" dokonale mě zpraží hřmotný hlas. Abych aspoň zjistil přesnou výši platby, opatrně a jemně ťukám na vedlejší okénko. Po chvilce se z prostorné kanceláře, velké jako malá tělocvična, vynoří jedna ze tří unavených úřednic. "Když není pokladní v práci, nefunguje nám počítač. Máte smůlu…!" elegantně se mě zbaví blondýnka.

Rychle na čerstvý vzduch. Zastavuji se v soukromé tiskárně, kde mám od prosince nevyřízenou zakázku. "Ještě jsme se k ní nedostali. Snad příští týden…" Najednou se mi nějak stmívá v hlavě. Ledabyle rozrážím na chodníku obrovské kaluže, spíš laguny, a jdu se potěšit do knihkupectví. Z regálů přetékají dokonalé braky. Kuchařky gastronomických mágů. Upatlané přepisy televizních seriálů a telenovel. Tklivé životopisy neznámých nul. Ve vzdáleném rohu mě bezradně pozoruje Kafkův prokurista banky Josef K.

Velké věci vznikají z malých. Přes půl milionu spoluobčanů si marně hledá práci. Kdo má odvahu, založí si firmu. Devět maturantů z deseti se u nás dostane na jakoukoli vysokou školu. Několik (ex)poslanců Parlamentu ČR je pravomocně odsouzeno. Mají putovat - pokud se ovšem dostaví, že, Petře Wolfe - za studené mříže. Poslanecká sněmovna posílá do vazební cely poslanci a lékaři v teplákách, milionáři Davidu Rathovi, statisíce korun za nevykonanou práci.

Deset let nenabyl účinnosti schválený zákon o státní službě. Poslanci příliš často vyrábějí nedokonalé právní normy s jepičím životem. Jen živnostenský byl novelizován stodvacetkrát za poslední dvě desítky let. Proti korupci se u nás obvykle bojuje zase jenom korupcí, nebo trafikami. Ve vládě a v parlamentu si hoví zástupci strany, kterou žádný občan nevolil. Jakékoliv ministerstvo, třeba obrany, může řídit profesionální amatér, příležitostná zpěvačka. O státních maturitách rozhodoval ministr, bývalý vězeňský psycholog, který o nich zhola nic nevěděl. Sekretariát prezidenta ČR bez jakéhokoli prověření ihned spojí telefonický hovor jednoho vykutáleného vtipálka ze slovenského rádia. Sotva by uvěřil Kafkův zeměměřič K.

V této zemi žalostně schází profesionalismus! Dokonalost. Spolehlivost. Kvalita odvedené práce a služeb. Naše země chorobně trpí nedostatkem opravdu vzdělaných a schopných (slušných) lidí, kteří s naprostou jistotou, dovedností a znalostí ovládají svůj obor. Do vedoucích funkcí se všude kolem nás velmi často dostávají lidé jen skrze stranické legitimace, podivné známosti, vynalézavé úplatky a narychlo zakoupené tituly. Ke škodě nás všech. Proto máme i špatné novináře. I nekvalitní spisovatele. I neschopné politiky a zkorumpované poslance. I nedovedné ministry(ně). I špatné herce a režiséry. I trapné zpěváky a baviče. I nevzdělané ředitele a učitele. Proto stále dýcháme jedovatý vzduch a nejíme zdravé potraviny. Proto na nás z každého rohu vyceňuje své ostré zuby nadutá hloupost. Slepá povýšenost. Řvoucí závist. Nepředstíraná zlost. Vlastnosti hodné malých a hodně méněcenných jedinců.

Pokud se rázně nezbavíme (a zatím to vůbec nehrozí!) všudypřítomné neprofesionality, trpěného lajdáctví a nežádoucího amatérismu, nebude se nám nikdy dařit lépe. Zůstanou nám jen oči pro pláč a oblíbené pohádky v knihovničce, jež stále více zastiňují aktuální prózy Franze Kafky.