Podporu kultury státem považuji za jednu z tradičních vymožeností západní demokracie
Rozhovor Petra Motýla s novým šéfredaktorem čtrnáctideníku Tvar Adamem Borzičem.
Kulturní noviny jsou družstevní podnik. Časopis Tvar se hlásí k jinému principu financování. Co vy a družstevnictví? A stát a kultura, tedy podpora kultury státem?
Principiálně jsem pro to, aby stát kulturu podporoval. U nás tradice družstevnictví nepochybně existuje a zejména za první republiky to zde bylo velmi funkční, ale obávám se, že po tom dlouhém přerušení bylo těžké na tuto tradici navazovat. Prostředí, které po roce 1989 klade důraz především na individualismus, určitým způsobem znemožňuje fungovat modelům založeným na solidaritě. Ale domnívám se, že je to jeden ze způsobů fungování ekonomiky budoucnosti. Věřím tomu, že družstevnictví a další alternativní modely ekonomiky tady mohou zakořenit, ovšem je to dlouhodobá záležitost. Je třeba pro to něco dělat, a to soustavně.
I proti té naší národní povaze, jejímž charakteristickým rysem je zlodějina? A která solidaritu prakticky vůbec nezná?
Ne, tomu já nevěřím. Otázka ostatně je, co je to naše národní povaha. Co je důsledek nějakých dějinných procesů a co je skutečně jakýsi "daimon" či vnitřní génius, který tady případně existuje. A je snad skutečně neschopen solidarity, ale spíš jen té zlodějiny? Možná to tak je, ale já věřím, že to jednak není tak jednoznačné a jednak, že je to dlouhodobým systematickým působením možné změnit.
Družstevnictví je výborná věc, ale podporu kultury státem považuji za jednu z tradičních vymožeností západní demokracie a myslím, že by měla nadále existovat. Vícezdrojové financování kultury je u nás spíš v rovině mýtu a sponzorská kultura tady víceméně neexistuje, v oblasti literatury už vůbec ne. Takže je to opravdu na státu.
Jsem pořád přesvědčený o tom, že nějaká forma demokracie je tím nejlepším možným uspořádáním současného světa, otázka ovšem je, zda není v krizi zastupitelská demokracie a do jaké míry je současná demokracie kooptována ekonomickým systémem. Třeba termín "ekonomická cenzura" je u nás, dá se říci, cenzurovaným pojmem, zatímco na západ od nás jde o terminus technicus, o běžný předmět zkoumání univerzitního studia.
Dřív se vyčítalo marxismu, že z kultury dělá jen nadstavbu, ale v radikálním ekonomismu funguje tatáž premisa ve smyslu, že kultura je cosi zbytného. Což podle mne není. Nebo nejen podle mne. Ovšem jde o dlouhodobější horizont, v němž kultura společnosti něco přináší, a to něco velmi podstatného. Nejde o nějaký okamžitý ekonomický efekt. Což se snaží nějak pojmenovat a něco pro to dlouhodoběji dělat iniciativa "Zachraňte kulturu", ve které se angažuju. Nemělo by to zůstat u nějaké jednorázové akce, která se týkala vyjádření se ke snížení podpory "živé kultury" ministerstvem kultury. Jde o to, aby ta iniciativa působila dál a soustavně. Chtěli bychom například vytvořit stálé pracovní místo "kulturního lobbisty", který by v tomto smyslu dlouhodobě pracoval. A další plán je vytvoření mezioborové rady, kterou by tvořili zástupci všech druhů umění a která by s ministerstvem kultury spolupracovala. A nebyla by vázána na dohody s konkrétní ministryní kultury, ale šlo by o systémovou komunikaci.
Jaká je konkrétní finanční situace Tvaru?
Podařilo se nám získat prostředky na tento rok. Až nyní. Žádnou další jistotu před sebou nemáme. Což není zrovna nejlepší situace. Každopádně se nám podařilo získat nové předplatitele, rozhodně se chci věnovat zlepšení distribuce Tvaru. Což je zase věc, kterou je třeba se zabývat dlouhodoběji, nedalo se to zvládnout za těch pár měsíců, kdy jsem novým šéfredaktorem Tvaru a kdy se řešily zatím hlavně finanční existenční záležitosti. Aby byl Tvar v literárních kavárnách v Praze, v Brně a v podobných místech po republice, to je určitě plán do budoucna, na kterém je třeba pracovat.
Líbí se mi, že v Tvaru, pod vaším vedením, dostala větší prostor poezie.
Pokoušíme se změnit to, čemu by se dalo říci nastavené paradigma, že poezie je menšinový žánr, který téměř nikdo nečte. Chceme ukázat, že je to naopak živá oblast. A ohlasy na tu změnu směrem k většímu prostoru pro poezii v Tvaru jsou zatím velmi dobré. A ukazuje se také - i když jde jistě zatím o krátkou dobu - že poezie na tom u nás vůbec není špatně, jak se třeba někdo snaží tvrdit. Dobrá poezie tu je a jde o to dát jí širší příležitost.
Co Tvar a Brno? Přenechává Tvar informování o brněnském literárním dění spíš Hostu, Kulturním novinám, Kontextům? O literárních severních Čechách se čtenář Tvaru dozvídá dost podrobně. Jistě, že severočeské H_aluze nebo Pandora jsou skromnější než Host…
Uvědomuji si, že to je určitě jeden ze současných deficitů Tvaru. Chci se tomu věnovat, změnit to, ale, jak jsem už říkal, za těch pár měsíců prostě nejde zvládnout všechno. Pokud jde o severní Čechy, máme redaktorku ze severních Čech Svatavu Antošovou, která je ve Tvaru už delší dobu. A spolupracuje s námi Patrik Linhart, který je také ze severních Čech. Pokud jde o Brno, redaktorem Tvaru by se měl stát Milan Ohnisko, což by určitě mohlo informování o brněnské literární scéně změnit k lepšímu. A chceme se věnovat i Ostravě. Určitě s tím vším počítáme.
Změnil se během poslední doby nějak váš pohled na českou či pražskou literární scénu? Řada lidí se nejspíš k šéfredaktorovi Tvaru chová jinak, než jak tomu bylo, když jste šéfredaktorem nebyl.
Myslím, že mi hodně prospělo, že jsem v dětství hrál šachy. A pak taky to, že mám za sebou terapeutický výcvik a pracoval jsem jako terapeut. Tyto dvě zkušenosti mně pomáhají proplouvat mezi různými skalisky a nástrahami.
Co si myslím, že tady chybí, je tematická diskuse. Proto chci taky, pokud možno, v Tvaru něco udělat. Místo témat to tady bohužel často sklouzává k personálním sporům. A to není dobré.
Jak se vám daří spojovat činnost šéfredaktora s činností člena básnické skupiny Fantasía?
Myslím, že docela dobře. Já píšu spíš eruptivně. I při práci šéfredaktora, které jsem se v tomto smyslu obával, se mi to daří. Teď mi vyšly v A2 básně napsané právě už v době mého šéfredaktorování. Vrací se do mého dětství a k mým zkušenostem s předválečnou Jugoslávií, kde jsem vyrůstal. Nemám pocit, že by se ta práce a poezie nedala nějak spojit. Ale samozřejmě nevím, co bude dál.
A skupina Fantasía funguje. Scházíme se, v květnu budeme mít vystoupení.
Já vám přeju, aby se vám to dařilo spojit. A aby v Tvaru vycházela dobrá poezie - což jako básník považuju prostě za důležité. A děkuju za rozhovor. Bylo to příjemné setkání, i pak mimo mikrofon, což bych jen stručně prozradil, bavili jsme se pak totiž už jenom o poezii: Blanca Varela, Rafal Wojaczek, César Vallejo, Jan Zábrana, Jakub Řehák…