Pro pořádek
Text francouzského spisovatele a publicisty, za nějž jeho autor obdržel v roce 1997 v Brně první cenu v mezinárodní literární soutěži Evropský fejeton a který byl otištěn v Literárních novinách 47/1997.
V rozporu s tím, co se nám vykládá…
Bezdomovce nezabíjí zima, nýbrž bída. Znečišťování ovzduší nezpůsobuje anticyklon, nýbrž automobily. Větší čistotu vzduchu nezajistí poplachový systém, nýbrž zákon. Francouzi nejsou sužováni záchvaty bezdůvodné rozmrzelosti, nýbrž realitou.
Francouzská armáda se v roce 1940 nestáhla do připravených pozic: dostala prostě historický výprask. Nezávislost při vzájemné závislosti - neexistuje. Třetí cesta, kapitalismus nebo socialismus s lidskou tváří, také neexistuje. Ani život nelze změnit.
Trosečníci ze závodu plachetnic kolem zeměkoule nebyli zachráněni zázrakem, nýbrž díky pokroku v zaměřování a talentu australských zachránců. A plachetnice nepřevrátil tvrdý zákon moře, nýbrž lehkomyslnost účastníků, konstruktérů a kormidelníků.
Když se prohlubuje propast mezi bohatými a chudými, když roste nezaměstnanost, když jsou ohroženy sociální vymoženosti, důchody a společenská soudržnost, není to vyvoláno schodkem v americkém rozpočtu, ani německou úrokovou mírou, ani asijskou konkurencí, ani globalizací, modernizací, nezbytností Evropy atd.; děje se tak, aby se vyhovělo tomu, co by mělo ustupovat politické vůli (jak sliboval De Gaulle) - totiž Burze.
Když pracující musí brát hůře placenou a nejistou práci, které je stále méně, není to proto, aby naše země měla na prahu třetího tisíciletí lepší šance atd.; děje se tak v zájmu kapitálu, který by se jinak šel vlastenecky rozmnožovat jinam.
Zápornému růstu se říká recese. Posilování podniků znamená prostě propouštění a výluku. Úřady mluví ustavičně o krizi, o úsilí a o obětech. Je však možné žádat, aby domácnosti vydělávaly méně, konzumovaly více a na důchod si šetřily u krachujících kreditních bank?
Korupce elit není výmysl několika levičáckých a nezodpovědných soudců, kteří pronásledují nezištné zvolené zástupce a dynamické podnikatele a riskují, že tím zvýší nezaměstnanost, antiparlamentarismus a extremismus. Zatím máme desítky odsouzených a tři sta vyšetřovaných, takže…
Vždycky existuje náhradní řešení za politická rozhodnutí, která jsou přirozená asi jako přírodní jogurt. Průzkumy veřejného mínění jsou karikaturou odpovědí veřejnosti na otázky, které si vůbec neklade a jimiž je ovlivňována. Zároveň nahánějí rozhodujícím činitelům panický strach, že už je lidé nemají rádi.
Reklama a podívaná, kterou skýtá, nepomáhají k tomu, aby se lidé poučili, zasnili se a svobodně si vybrali štěstí a šampon, aby užívali života plnými doušky, byli ve formě, úspěšní, nazí v tropech, obklopeni top modelkami, na výši doby atd.; mění prostě občana v hypnotizovaného zákazníka, kritický rozum ve stroj na dojetí, na soucit, na touhu po věcech. Pád berlínské zdi nezničil ideologie; umožnil pouze jedné z nich, totiž trhu po americku, svrchovaně vládnout na celé planetě. Dokud nezkrachuje.
Sociální stát není kolektivistický přežitek na podporu lenosti a podvádění. Je to nákladný a málo účinný pokus o přerozdělení plodů hospodářského růstu. Bdít nad tím, aby dělení bylo spravedlivé a šance všech stejné, omezovat marginalizaci a ghetta - to neumí ani liberalismus, ani komunismus. (Otázka: Po kolik volebních období už různé vlády slibují nezávislou justici?)
Situace není ani lepší, ani horší, než tvrdí učenci a tribunové. Ale nezavinila ji administrativní těžkopádnost - jak vysvětlují -, ani absolventi elitních škol, přistěhovalci, slabé odbory či patnáct let mitterandismu, ani džungle liberalismu, archaičtí zaměstnavatelé, všeobecné poměry naší doby, mezinárodní smlouvy, korejská pracovní síla nebo teleinformatika, ani nepoctiví politikové, frazérští intelektuálové, konzervativní Francouzi (odvážní, když je třeba!) atd. Tak schválně: kdo za to tedy může?
Audimat (hodnocení sledovanosti televizních kanálů) není vyústění demokracie. Lidé si tu ohlupující televizi hlasatelů, veřejných zpovědníků, systematických bavičů a masových vrahů nevybrali. Neztratili smysl pro realitu a naději, že pochopí, že zvládnou osud, že dosáhnou, aby svědomí platilo víc než umění se vyznat a lidská důstojnost víc než finanční fatalita. Že odhalí trhovecké šejdířství veřejných projevů a přiblíží se něčemu jako pravda.
"Co je pravda? pravil Pilát. A vyšel ven." (Evangelium sv. Jana, XVIII, 38)
Le Monde, Paříž, 22. února 1997