Reakce na polemiku o volbě papeže
Autor článku o možných důvodech odkladu volby papeže (KN 22. dubna http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/2013/17-2013/osm-duvodu) reaguje na polemickou stať Petra Havlíka (KN 6. května http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/2013/19-2013/nesmyslne-duvody-pro-odklad-volby-papeze).
Pane Havlíku,
děkuji za Váš zájem o můj text, i když se jedná vlastně jen o komentář k překladu profesora Häringa.
Zažil jste už prosím situaci, kdy jste přišel do nějaké společnosti lidí, kteří smýšlejí úplně jinak než Vy, a měl jste jim přednášet o něčem, co je pro ně "španělskou vesnicí"? V takové situaci se velice špatně mluví, argumentuje, zvláště když o Vašem tématu nemají posluchači ani zdání. Připadáte si, jako byste k nim přicházel z Marsu. V lepším případě se na Vás budou jen tak dívat, nebudou nic komentovat, na nic se nezeptají, a když ano, bude to dotaz s tématem nesouvisející nebo dotaz zcela nevhodný, možná až trapný. V horším případě Vás začnou ignorovat - budou třeba zívat, mluvit mezi sebou, nebo vstanou a ostentativně odejdou pryč. Anebo začnou křičet, nadávat a obviňovat Vás, že vykládáte nesmysly.
Zažil jste už situaci, kdy kardinál, primas, lhal před veřejností, popíral a zesměšňoval útoky na svou osobu, že kdysi zneužíval v přípravném semináři bohoslovce? Zažil jste situaci, kdy proti vůli věřících měl být vysvěcen na biskupa někdo, koho jako biskupa mít nechtějí, a kdy jim nezbývalo nic jiného než si v zoufalém aktu bezmocnosti lehnout na holou zem před katedrálu, aby tak zabránili jeho vstupu? Zažil jste, jak v tomto okamžiku hierarchii nenapadlo nic jiného, než povolat policii, která z moci svého úřadu vyzvedla tělo biskupského kandidáta na ramena a přenesla ho nad hlavami ležících do chrámu, aby svěcení proběhlo podle plánu? Zažil jste situaci, jak se pod koberec zametala fakta a tutlala skutečnost, že celá desetiletí klérus - kněží, řeholníci, řeholnice, opati, biskupové - až donedávna zneužíval stovky dětí a mladistvých? A když se už jako žalovaní mají k obviněním vyjádřit, tak raději mlčí a provokují lid boží, to nevzdělané, hloupé stádo ovcí, za něž jej vždycky považovali, k tomu jedinému, co je v této situaci možné - opouštět církev a platit část svých daní ve prospěch jiných dobročinných akcí, ale světských?
Já jsem toto všechno zažil. Kardinál Hans Hermann Groer z Vídně byl nucen pod náporem faktů a pod tlakem veřejnosti odstoupit. Kurt Krenn byl proti vůli věřících vysvěcen na biskupa. V semináři v St. Pöltenu, který spadal pod jeho pravomoc, policie zabavila seminaristům počítače zneužívané k dětské pornografii a seminář byl kvůli sexuálním hrátkám mezi bohoslovci a některými kněžími s okamžitou platností uzavřen; všichni bohoslovci byli propuštěni, někteří zatčeni. Jeden z představených semináře, kněz, který tuto ostudu neunesl, se v opilosti pokusil o sebevraždu skokem z okna. Mrtvý není, ale do smrti zůstane ochrnutý. Teprve toto zlomilo Krennovi vaz. A přitom k tomu nemuselo vůbec dojít!
Na světlo boží se denně dostávají nové informace, jak byli sexuálně a jinak zneužíváni mladí lidé za zdmi seminářů, církevních internátů a klášterů. Psychologové - věřící i nevěřící - vysvětlují veřejnosti, proč postižení, dnes již dospělí lidé, dříve mlčeli. Nikdo by jim nebyl býval věřil v době, kdy navenek bylo všechno krásné, ideální, tak náramně katolické a dokonalé, kdy být knězem či řeholníkem se rovnalo býti bohem nebo alespoň polobohem. Jsou známy stovky případů, kdy se o tom děti pokoušely doma vyprávět rodičům, a byly potrestány za to, že lžou, že si to vymyslely, že jejich zbožný pan farář či pan kaplan by přece nikdy v životě takovou nehoráznost neudělal.
Když se Helmut Schüller jako jeden z prvních kněží na stranu postižených postavil a vyzval veřejně Groera i Krenna, aby odstoupili, paradoxně nebyli potrestáni oni, ale on! A to už byl tenkrát ve funkci generálního vikáře u kardinála Schönborna, který ho raději úřadu a funkce zbavil a udělal z něho vesnického faráře, než aby zůstal vykřičníkem pro hierarchii. Podobný osud stihl i další kněze, kteří na zločiny uvnitř církve poukazovali.
Jste asi ještě mladý a o II. vatikánském koncilu jste slyšel už jen sem tam něco z vyprávění. Znáte dokumenty koncilu, ale nejenom dokumenty, ale i jeho historii a průběh? Jak zlomový, odvážný, prorocký a paradigmatický koncil to byl, k jak radikální změně, zásadní reformě a otevřenosti církve vyzýval? Dnešní hierarchové církve, počínaje Vatikánem, by nejraději hodili zpátečku a koncil prohlásili za neplatný. Zdál se jim až příliš pokrokový a smělý, a protože z dějin ho vymazat nelze, překrucují si jeho závěry tak, jak se jim to hodí, a všechno zásadní, co hlásal a přinesl, ignorují. Chcete snad říct, že takové jednání hierarchů je v pořádku? Zažil jste atmosféru komunistické ČSSR, kdy oficiálně působili jen kněží z řad Pacem in terris, až na pár výjimek posluhovači estébáckého režimu, kdy se jak z řad těchto kněží, tak z řad komunistů nadávalo na tzv. skrytou církev? Zažil jste, jak se křesťané v Československu scházeli v malém počtu po rodinách, aby jako kdysi první křesťané společně slavili Eucharistii, zpívali duchovní písně, modlili se, vzdělávali, a jak i navzdory pronásledování, výhrůžkám, věznění, ba dokonce riziku ztráty života nesli prapor křesťanství dál? Jak se po pádu komunismu právě této části církve (až na pár výjimek) znovu dostalo kopanců, tentokrát o to bolestnějších, že přišly z řad hierarchické církve? V roce 2011 vyšla v němčině kniha Verratene Prophetie a v témže roce i slovensky pod názvem Zradené proroctvo. Historicky vážně se zabývá tím, co bylo podhoubím jejího vzniku, v čem se stala prorockou a proč byla jako nepohodlná po pádu komunismu vymazána z dějin nejen československých, ale i celocírkevních. Znáte tu knihu?
Zažil jste okamžiky radosti a vděčnosti z toho, že jste dítětem Božím, že Bůh Vás stvořil pro radost a pro plnost života?
Dovolil jste si útok na pana profesora Häringa, kterého znám osobně, jsme dokonce přátelé. Víte, jak vzdělaný a poctivý teolog, jak slušný, pokorný a ponížený člověk to je? Přál bych Vám poznat ho osobně. Ano, máte pravdu, je v podobném věku jako nový papež František. Ale víte, že profesor Häring by nikdy na sebe roli papeže nevzal kromě jiného právě proto, že si je vědom toho, že ve věku, kterého se dožil, je jeho úkolem stát raději v pozadí, jako kdysi stařešinové u všech kulturních národů, a zaujmout stanovisko na základě svých celoživotních zkušeností jen tehdy, když je o to požádán; že právě z důvodu tak vysokého věku by si nikdy netroufl vést celosvětovou církev, dirigovat či ovládat kormidlo tak velké instituce?
Vidím, že Vás spaluje horlivost. Také mě kdysi, když jsem byl ještě hodně mladý, zapálila horlivost pro Ježíšovo Evangelium. A za nic na světě nejsem Bohu vděčný víc, než právě za tuto horlivost. Dává mi žít, dává mi možnost poodhalovat tajemná zákoutí lidského života, a skrze množství lidských bytostí a jejich osudů mě pořád více přibližuje ke Kristu. Ale toto téma si raději nechám pro sebe.
Mějte se hezky. A když se někdy zase rozohníte, hořte prosím tak, aby Váš oheň byl příjemný, oteplující, zahřívající, osvětlující. Když už má něco spálit, ať spálí lidskou zlobu, lidskou hloupost a naivitu. Kéž ale nikdy nespálí mosty, které nás lidi spojují, ať stojíme na jedné, či na druhé straně. Všichni patříme na ten most, a je jedno, jestli jsme orientovaní reformně, nebo konzervativně. Všichni jsme totiž ve své podstatě hledající, toužící a směřující k Bohu.
Peter Žaloudek
PS: Jména biskupů a fakta o zneužívání lidí duchovními osobami si snadno najdete na internetu. Možná pak ve své horlivosti pro Evangelium pochopíte, co to znamená, když člověk už nemluví, jako kdyby byl z Marsu, ale zainteresovaný v dění země a doby, ve které žije. Kardinálu Schönbornovi se dnes všude přikládá jako jedna z jeho největších zásluh, že se v roce 2011 zúčastnil ve vídeňské katedrále bohoslužby odprošující za zločiny, které kněží a řeholníci na mladých lidech spáchali. Že měl odvahu to veřejně přiznat a požádat postižené a celý rakouský národ o odpuštění. Ale málo se již mluví o tom, že to vůbec nebyl kardinál, ale Hans Peter Hurka, představený hnutí "Wir sind Kirche", který tenkrát za kardinálem přišel a k tomuto kroku jej vyzval. Stáli pak oba vedle sebe v nabité katedrále, spolu se modlili a spolu prosili Boha i postižené o odpuštění. Davy lidí byly i venku. Sundejme si prosím klapky z očí a buďme za reformní hnutí v církvi vděční, protože jinak se nepohneme dál.