"Šest mužů čeká ve člunu na ryby, které v moři plavou už sto dvacet miliónů let."
Druhá do češtiny přeložená próza islandského prozaika Jóna Kalmana Stefánssona se odehrává v devatenáctém století na islandském venkově. Zvláště první část knihy, příběh o zápasu rybářů a moře, určitě stojí za pozornost.
Na Islandu žije o sto tisíc lidí méně než v Brně a jeho okolí a o dvě stě tisíc méně než v ostravské aglomeraci. Island je ovšem mnohem světovější a jaksi i rázovitější než Brněnsko či Ostravsko. V oblasti současného umění má třistatisícový Island zřejmě dokonce větší potenciál než desetimilionová Česká republika i s celou matičkou Prahou (málo platné, Franz Kafka není úplně současný umělec, byť aktuálnost jeho díla jistě nikdo nepopírá).
Ano, ve světě jsou například islandské filmy určitě známější než Hřebejkovy a islandští hudebníci než ti naši. A ve světě možná nejznámější česká pop zpěvačka Markéta Irglová bydlí momentálně kde? Na Islandu.
Ale nejde jen o popularitu, i na té islandské kvalitě nejspíš něco bude. A to i v literatuře. Ač z Islandu k nám v posledních letech putují hlavně detektivky. A nejen k nám, zatímco čeští autoři detektivních příběhů za hranice České republiky příliš nepronikají. Detektivky, to ale zas tak úplně literatura není, nebo alespoň je to možné říci o většině z nich. Vzhledem k počtu obyvatel Islandu u nás po roce 1989 vyšlo ale poměrně dost nedetektivní islandské prózy. Podobně jako u prózy norské v tom jistě hrály velkou (možná tu největší) roli granty, které do roku 2008 bohatý Island uděloval na všechny strany. A tedy i do České republiky.
Nějaké peníze v islandské státní pokladně zřejmě zbyly i po islandském finančním krachu (či se tam nabraly po islandské nenásilné revoluci), neboť český překlad prózy Ráj a peklo autora jménem Jón Kalman Stéfansson (nar. 1963) byl islandským grantem podpořen, ač knížka vyšla v loňském roce, tedy po mnoha převratných islandských politicko-ekonomických událostech. A sice jako druhá autorova kniha do češtiny přeložená. Ta první, Letní světlo a pak přijde noc (česky 2009), která se dočkala i četby na pokračování v Českém rozhlase, se odehrává v devadesátých letech dvacátého století. Ráj a peklo je próza historická a je situována do století devatenáctého. Jde o první část trilogie, což ovšem nikde v českém překladu není uvedeno, ač celá trilogie už na Islandu (a nejen tam) vyšla. Bez této informace může být čtenář trochu zmaten - próza totiž končí jaksi "uprostřed věty". Ale koneckonců je možné se podívat na internet. A je možné použít i vlastní rozum: je evidentní, že příběh prózy bude pokračovat dál. Příběh klasický, v němž autor sleduje osudy hlavní postavy od jejího narození nejlépe až do její smrti - na konci prvního dílu trilogie je ale hlavní postava teprve v chlapeckém věku.
O čem próza je? O Islandu na konci devatenáctého století. Hodně společného má s románem Světlo světa islandského nositele Nobelovy ceny Halldóra Laxnesse. Ráj a peklo je, dalo by se říci s nadsázkou, Světlo světa zjednodušené pro běžného současného čtenáře. Na tom není nic špatného, příběhy se stále opakují, liší se zpracování. A snad styl Jóna Kalmana Stéfanssona odpovídá dnešní době, snad už dnes prostě není možné psát tak komplikovaně a básnicky jako psával Laxness.
Ráj a peklo má dvě stylisticky poměrně rozdílné části. Knížka začíná sevřenou novelou na téma zápasů rybářů a moře. Rozsahem a částečně i stylem je velmi blízko ještě nedávno světoznámé novele Stařec a moře Ernesta Hemingwaye - novele, obávám se, pro současného čtenáře už bohužel jaksi zastaralé. Stéfansson je současný. Jeho novela je přístupná pro čtenáře, vnímajícího svět prostřednictvím příběhů, které zná z obrazovky počítače či televize. Hemingway ani Laxness literaturu po vzoru filmu nepsali. Stéfansson
ovšem psát umí. A dobře. Jen už je prostě jinde. Z hlediska literatury je místy, ale v novele o rybářích a moři opravdu jen místy, trošku povrchní, občas vzniká dojem, že nepíše pro literaturu samu, ale pro efekt působící na čtenáře. Při líčení svých postav balancuje mezi figurkařením a vytvářením obecných typů a zachycením postav jako nositelů jedinečných lidských osudů, plnokrevných, nezaměnitelných a živoucích. Tyto roviny se u jednotlivých postav střídají, tu jde až o šablonu, tu o jedinečnou charakteristiku.
Druhou část knížky tvoří vlastně úvod k vyprávění, které přijde teprve v dalším pokračování, ve dvou dílech trilogie, které česky prozatím nevyšly. A o nichž se v knížce nemluví, tuto informaci je nutné dohledat jinde. I zde se objeví silný příběh kapitána rybářské lodi, který miloval knihy. V okamžiku, kdy oslepl, nemohl už být ani kapitánem ani čtenářem. Jeho příběh je soudržný a hutný, jinak ale autor chce chytat příliš zajíců najednou. K rovině až vieweghovské ovšem nesklouzne, jako se mu to místy stává v jeho předchozí do češtiny přeložené próze Letní světlo a pak přijde noc.
Milovníků Islandu je u nás poměrně dost. Řada z nich bude určitě vděčnými čtenáři Ráje a pekla. První polovina knížky, novela o boji rybářů a moře, je určitě zajímavou četbou i pro ty, kdo nejsou ve svých zájmech konkrétně specializovaní na Island. Je to svižně plynoucí, dramatický text, prokládaný poetickými, nikoliv ale "zdlouhavými" líčeními islandské přírody a také filosofujícími úvahami, podanými velmi šikovně, místy vyhlížejícími dokonce tak, jako kdyby na ně čtenář přišel sám na základě přečteného textu. Nic proti didaktické formě. Pro mne byl při četbě problém v něčem jiném, totiž v úzkostlivé snaze autora být pro čtenáře přijatelný a vyjít s ním výhradně po dobrém, nepopudit ho, neurazit, nevzbudit v něm žádné pochybnosti o sobě samém ani o autorovi textu. Ta novela se ale čte dobře a je řemeslně precizně zvládnutá. Tak dobře a hladce se žádný Laxness nečte - a navíc povětšinou zanechává hodně hořkou pachuť v paměti. Kupec Petr Trojkůň z Laxnessova Světla světa, to je postava natolik strašlivá, že mne přicházela strašit do snů. Stéfansson typově stejnou postavu kupce jménem Tryggvi zachytí jen letmo, dá se říci, uctivě kolem ní projde - a obecně se o nahromaděném kapitálu vyjadřuje velmi uctivě. Jistě, srovnání s bájným starcem Laxnessem, to je jako předhazovat současným českým básníkům tvořícím v holanovském duchu dílo mytického samotáře z pražské Kampy. V té spoustě překládané současné prózy, která se u nás vydává, přitom Ráj a peklo Jóna Kalmana Stéfanssona patří určitě k těm výraznějším titulům.
Jón Kalman Stéfansson: Ráj a peklo. Přeložila Marta Bartošková. Praha, Dybbuk 2012.