"Tato láhev vína je pro Cholina"
Po řadu let ohlašovaný český výbor z tvorby ruské umělecké skupiny Lianozovo sice stále ještě nevyšel, právě nyní ale díky olomouckému nakladatelství Aleš Prstek přichází na pulty českých knihkupectví výbor z textů jednoho z jejích členů - Igora Cholina.
Igor Cholin (1920-1999) byl ruský básník a spisovatel, který mohl své texty začít legálně vydávat až v posledním desetiletí svého života. Do té doby mu oficiálně v tehdejším Sovětském svazu publikovali pouze verše pro děti. Igor Cholin patřil k umělecké skupině Lianozovo, která se zformovala v Moskvě v padesátých letech minulého století a jakýmsi záhadným způsobem dokázala fungovat až do pádu komunismu v Rusku, aniž by sovětská moc proti jejím členům nějak výrazně zasáhla. Například tak, že by umělce poslala do pracovních táborů na převýchovu či jako vězně, jejichž návrat je nežádoucí. Což se v Sovětském svazu poměrně běžně stávalo. A stačil menší prohřešek než být neoficiálním básníkem.
Igoru Cholinovi se ovšem pracovní tábor nevyhnul, ač v něm pobyl "jenom" dva roky; uvádí se, že odsouzený byl nikoliv za svou literární tvorbu, ale za rvačku. V životě zažil mnohé, kromě lágru i dětské domovy nebo druhou světovou válku, z níž odcházel do civilu ve svých šestadvaceti letech v hodnosti kapitána Rudé armády. Řadu let pracoval jako číšník v nejluxusnější moskevské restauraci Metropol, kšeftoval s nejrůznějším zbožím, psal verše pro děti, žil v nouzovém baráku, pil alkohol, byl šikanován policií…
S prostředím českého undergroundu skupinu Lianozovo a Cholinův životaběh, ač se to zdánlivě samo nabízí, však těžko srovnávat. Život v Sovětském svazu byl mnohem drsnější. Ale na druhou stranu umělec tam byl vždy jaksi váženější než u nás. A na setkání skupiny Lianozovo docházeli prominentní představitelé oficiálního umění, jako spisovatel Ilja Erenburg nebo světoznámý klavírní virtuos Svjatoslav Richter. Ač na okraji společnosti, byla skupina Lianozovo zároveň vždy také elitou a byla si vědoma své výjimečnosti.
Českému čtenáři je Igor Cholin představen výborem s názvem Nikdo z vás nezná Cholina, který coby knižní artefakt vyhlíží velmi reprezentativně. Je to knižní svazek, který se svým důstojným vzhledem jistě neztratí v knihovně z leštěného dřeva. Nikoliv tedy knížka, kterou by bylo možné tahat po kapsách a po taškách a číst v létě, které brzy nastane, po zahradních restauracích, či ve vlaku cestou k přátelům očekávajícím nás u již otevřených lahví.
Ta reprezentativnost, do níž je kniha oděna, jí dodává rozměr dokumentu o něčem, co bylo a co je dnes součástí spíš literární historie než literatury živé a čtené. Navíc jsou tu v jistém rozporu obsah Cholinových textů a forma výpravné publikace. Tento nesoulad by v ruském prostředí se vší pravděpodobností jako rozpor vnímán nebyl. A sám Igor Cholin by nejspíše s podobou výboru svých textů v češtině byl spokojen.
Vždyť na knížce se výrazně podílel v Praze usídlený výtvarník Viktor Pivovarov, který měl v Moskvě ke skupině Lianozovo blízko a který se s Igorem Cholinem přátelil. Pivovarovy ilustrace s Cholinovými texty souznějí. Minimalismus ve smyslu příběhů zestručněných na nejmenší možnou plochu, grotesknost v duchu Charmse a Gogola, fantasknost Chagalla spojená s racionalitou a stručností Maleviče. To se dá říci jak o tvorbě Cholina, tak Pivovarova.
Igor Cholin
Sen
Každý den si lehám
Do postele
A hroužím se do snu
Na několik hodin
Staletí
Tisíciletí
Sen
Zlatá brána smrti
A ještě k honosnosti knížky: Českým nakladatelům se reprezentativně vyhlížející publikace o básnících, kteří za svého života byli "prokletými", zkrátka zamlouvají. Mám s tímto nakladatelským přístupem vlastní trpkou zkušenost týkající se polských prokletých básníků druhé poloviny dvacátého století. Z nich je blízká Cholinovým textům poezie Andrzeje Bursy, další analogie by se dala najít v tvorbě Rakušana Ernsta Jandla. Tyto tři autory spojují padesátá léta minulého století, kdy začínají psát, dále prožitek druhé světové války a zkušenost s totalitními režimy. Na to ve své tvorbě reagují sarkasmem, stručností, nedůvěrou k velkým slovům. Pokud ale čtenář nevnímá tuto poezii v dobovém kontextu, může snadno vzniknout dojem zábavných, nezávazných, vtipných textů říkankovitého charakteru, textů plných "veselých vulgarismů". Igor Cholin je českým výborem představen především takto, a tedy poněkud zjednodušeně. V obecné rovině by tímto způsobem jistě bylo možné vybrat jen zábavné historky či šprýmovné rýmování o sexu z tvorby celé řady autorů.
Konkrétně u Igora Cholina ale jde o zjednodušení ještě jiné. Kromě toho, že byl členem skupiny Lianozovo, tvořil v ní nerozlučnou dvojici s Genrichem Sapgirem. Ti dva jsou jeden bez druhého něčím jako Voskovec bez Wericha. Na rozdíl od V + W se ale jejich osudy nerozešly. A věrni svému přátelství také umírají několik měsíců po sobě, stejně jako Voskovec a Werich. Nemohli prostě jeden bez druhého žít. V jejich básnické dvojici byl Genrich Sapgir básníkem vzletnějším, lyričtějším, Igor Cholin sarkastičtějším a vyslovujícím se příměji, bez "básnických ozdob". Vzájemně se doplňovali. I fyzicky: Cholin byl vysoký, hubený, nakrátko ostříhaný. Sapgir byl malý, obtloustlý, s bujnou hřívou vlasů a mohutným knírem. Ale především: Cholinova poezie bez poezie Sapgirovy, to je jako pravá ruka bez levé.
V českém výboru je Igor Cholin představen ve čtyřech oddílech. V prvním jako autor krátkých básní, které pocházejí z padesátých a šedesátých let, v druhém jako autor delších textů nazvaných poémami z let šedesátých a sedmdesátých, ve třetím krátkými prózami z let devadesátých a ve čtvrtém delší prózou ze sedmdesátých let. To vypadá dosti různorodě, nicméně akcent je položen víceméně na jeden typ textů. Je to, jako by někdo chtěl představit Ivana Wernische čtenářům třeba v Gruzii jen jeho krátkými prozaickými texty o Bedřiších či latinářích a vybral k nim ze zbytku jeho díla básně podobně rozverného typu.
Igor Cholin však nebyl jen autorem veršů plných vulgarit, tvůrcem jakoby až inzitním či primitivním, jak výbor naznačuje. Určitá část "kulturního" publika si nicméně poezii představuje právě takto. A s tím zřejmě počítá i nakladatel, poučen prodejním úspěchem výborů, které začaly Knihou o kundě. Ale i tak jsou v knížce Nikdo z vás nezná Cholina místa, především v jejím prvním oddílu, kterými autor dokazuje, že je básníkem. A to dobrým básníkem. A každopádně je dobře, že díky nadaci Michaila Prochorova vyšla - konečně - knížka ruské poezie, nikoliv prózy.
Pro českého čtenáře tak byl tímto počinem objeven básník u nás doposud neznámý (ač časopisecky už publikovaný) a také umělecká skupina, která tvořila mimo oficiální struktury Sovětského svazu a vytvářela poezii odlišnou od té "současné sovětské", jež byla českému čtenáři soustavně představována od padesátých let až do roku 1989 - ač český čtenář poezie na ni nijak nereagoval. Snad to bude s poezií Igora Cholina a odezvou na ni o něco lepší, byť časy českého kapitalismu jsou pro poezii dobou krušnou.
Igor Cholin
---
Jedni říkají
Že jsem génius
Na to říkám
Ano
Opravdu je to tak
Druzí říkají
Že nemám talent
Souhlasím
Třetí říkají
Že jsem zabil člověka
Hlavou přikývnu
Vše co lidé říkají
Je pravda
Utkaná
Z nicoty
Igor Cholin: Nikdo z vás nezná Cholina. Přeložili Jan Machonin, Jakub Šedivý a Tomáš Vůjtek. Nakladatelství Aleš Prstek, Olomouc 2012.