Počin roku 2012: Český překlad veledíla o čínských dějinách

S'ma Čchien, portrét neznámého autora. Repro ZazaPress

Monumentální překladatelské dílo Olgy Lomové uvádí do českého prostředí Knihu vrchních písařů historika S'-ma Čchiena a současně jako spoluautora překladu připomíná významného a umlčeného českého sinologa Timotea Pokoru.

"Zušlechťovat se je znamením moudrého, ochotně nabízet je počátkem humánnosti, umění brát a dávat je projevem smyslu pro správné, stud rozhoduje o statečnosti a proslavit jméno je nejvyšší hodnotou jednání." S'-ma Čchien cituje zásady, jimiž se cítil vázán, a dále pokračuje: "Pokud muž dokáže těchto pět věcí, pak se může postavit zpříma přede všemi a zařadit se do lesa ušlechtilých." - Toto vyznání je součástí delšího dopisu, který je v českém vydání předřazen úvodním kapitolám a vlastnímu historickému spisu Knihy vrchních písařů, a který je jedním z hlavních životopisných zdrojů o autorovi.

Vrchního písaře S'-ma Čchiena (asi 146-86 př. n. l.) postihlo velké neštěstí: Za jeden projev ke králi byl odsouzen k největšímu ponížení muže - ke kastraci. V těchto situacích mnozí jeho současníci volili raději dobrovolnou smrt, než by připustili takovou hanbu. S'-ma Čchien stál před dilematem:

"Každý člověk musí jednou zemřít. Smrt může být těžší než hora Tchaj, může však být i lehčí než husí pírko, záleží na tom, k čemu poslouží. Nejdůležitější je zabránit tomu, aby ulpěla hanba na předcích, na druhém místě zabránit tomu, aby hanba ulpěla na člověku samotném, na třetím místě neztratit tvář..."

Konfrontován s těmito zásadami dochází S'-ma Čchien k závěru:

"Jsem sice zbabělec a toužím zůstat naživu, ale zároveň vím, co se patří. Proč jsem se tedy sám nechal uvrhnout do toho strašného ponížení?! Pakliže i prachsprostá otrokyně dokáže spáchat sebevraždu, jak je možné, že já jsem tak neučinil? Důvod, proč jsem schoval ostří a zůstal naživu, proč jsem dovolil, aby mě pokryli hnojem, spočívá v tom, že jsem měl cosi na srdci, co bylo nevyřčeno, a příčilo se mi odejít ze světa, aniž bych projevil literární nadání."

K této potřebě lze zcela jistě přičíst i přání otcovo, aby dokončil jím započaté dílo. Jeho otec S'-ma Tchan vykonával funkci vrchního písaře před ním a začal shromažďovat historické prameny a sepisovat knihu o dějinách čínské říše. "Až knihu dokončím, ukryji ji na posvátné hoře, a až se jednou najde člověk, který ji uvede ve známost ve městech a v metropoli, pak bude odčiněna moje hanba. I kdybych měl být ponížen na deset tisíc způsobů, stálo by to za to!"

S'-ma Čchien podle svých slov dokončil knihu ve dvou kopiích, jednu uložil v rodině a druhou v archivu císařského dvora. Jeho práce putovala dějinami a na její dnešní podobě se podepsalo mnoho generací opisovačů a učenců. Lze předpokládat, že knihu vlastnili i Pan Piao a jeho syn Pan Ku, kteří vytvořili další zakladatelský historický spis, kroniku dynastie Chan. V ní lze nalézt téměř doslovné citace ze S'-ma Čchienova díla.

Rehabilitace čínského i českého učence

Je na místě říci, že Olga Lomová je nanejvýš důstojnou pokračovatelkou v symbolicky pojaté rehabilitaci jména poníženého čínského historika, ale současně připomíná i dalšího poníženého - významného českého sinologa Timotea Pokoru (1928-1985). Tento nadaný vzdělanec po studiu práv v Brně přešel do Prahy k profesoru Josefu Průškovi a ponořil se do studia starších čínských dějin a čínské filosofie. Stal se světově uznávaným odborníkem, působil i na univerzitách v Heidelbergu a na Michiganské univerzitě v Ann Arbor.

Otevřený sympatizant demokratizačního procesu z konce 60. let řešil v roce 1970 otázku návratu do vlasti. Vrátil se a tím si předurčil další osud. V roce 1973 byl nucen opustit své působiště, Orientální ústav. Dokonce mu byl do něj zakázán vstup. Přes veškeré obtíže (živil se příležitostnými překlady a tlumočením), spojené s dlouhotrvající nemocí, dále publikoval zejména v zahraničí, někdy i pod propůjčenými jmény.

Odborný zájem Pokoru zákonitě přivedl k Historikovým zápiskům (jedna z pozdějších variant názvu Knihy vrchních písařů) a k překladu některých kapitol, jež vyšly porůznu jednotlivě. Zamýšlel přeložit a vydat větší část S'-ma Čchienova díla. K tomu ale už nedošlo.

Zápletka téměř detektivní

Další vývoj je jako z románu. Olga Lomová ve svém doslovu píše:

"Před více než deseti lety se na mě obrátil Martin Hnilo z nakladatelství Brody s žádostí, zda bych pro něj nepřeložila výbor z S'-ma Čchiena. S díky jsem odmítla - zadání se mi zdálo příliš obtížné a vzdálené poezii, kterou se soustavně zabývám. Nedlouho nato jsem pro knihovnu Ústavu Dálného východu FF UK kupovala knihy z pozůstalosti dr. Timotea Pokory. Když byla transakce uzavřena, seděla jsem s paní Pokorovou v kuchyni jejího bytu v přízemí panelového domu na Pankráci, pily jsme kávu a ona najednou odešla do vedlejšího pokoje a přinesla mi dva sešity formátu A4. Řekla: 'Toto zůstalo po mém manželovi, vemte si to, jestli chcete, já to jinak vyhodím.' Otevřela jsem první sešit a zajásala jsem: uvnitř byl rukopis překladu vybraných kapitol Š'-ťi (Kniha vrchních písařů - pozn. J. P.), připravovaný pro nakladatelství Odeon, o němž se vědělo mezi pražskými sinology. Slíbila jsem tehdy paní Pokorové, že se postarám o to, aby překlad vyšel knižně."

Jenže se ukázalo, že tento slib nepůjde tak lehce naplnit. V sešitech bylo jedenáct kapitol v různém stadiu rozpracovanosti a podle Pokorovy koncepce jich nakonec mělo být přeloženo osmnáct. Překladatel se zaměřil na takový výbor, který odpovídal jeho odborným zájmům.

Při edičním zpracování se Olga Lomová musela hlouběji ponořit do studia dějin starověké Číny i do kontextu vzniku S'-ma Čchienova díla. Konzultovala své záměry s celou řadou zahraničních kolegů a nakonec vytvořila reprezentativní publikaci (i s ponecháním původního titulu Knihy vrchních písařů místo pozdějších názvů Historické záznamy nebo Zápisky historikovy), do níž byla pojata téměř čtvrtina z původních 130 kapitol originálu. Byly vybrány tak, aby poskytly základní obraz dějin Číny od jejích mytických počátků a také aby naznačily hierarchickou strukturu S'-ma Čchienova díla. Jeho výklad dějin totiž není srovnatelný s novodobým chronologickým dějepisectvím. Je rozložen do oddílů a různých tematických okruhů. Český výběr se snaží představit všechny části ve vzájemné tematické provázanosti.

Z Pokorových dokončených překladů byly nakonec použity pouze čtyři tak, aby zapadaly do nové koncepce. K tomu ještě několik fragmentů a poznámek. Některé další však vyšly již dříve jednotlivě a v knize je na ně odkázáno. Přes menší využití původních překladů nezaniká význam Pokorova pionýrského záměru a počinu.

Profesorka Univerzity Karlovy Olga Lomová (1957) je známá jak svou publicistikou odbornou (monografie, články, překlady; viz autorčinu početnou bibliografii http://cck-isc.ff.cuni.cz/1pubs/OlgaLomova/1OL_knih.html), tak i společensky angažovanou (především dříve Literární noviny, v poslední době zejména Deník Referendum, Lidové noviny nebo blog na Aktuálně.cz). Její odborné texty se vyznačují solidností a důsledností. Nikdy se nedostala za hranu, kde snaha o popularizaci přechází v povrchnost či nedůslednost, jak tomu v záplavě "východní" literatury nezřídka bývá. Kniha vrchních písařů je však bezpochyby vrcholem dosavadní práce naší přední sinoložky a jedním z vrcholů naší sinologické produkce vůbec.

Odborná monografie nejen pro odborníky

Vydání Knihy vrchních písařů zdaleka překračuje svůj obor a lze ji doporučit každému zájemci o dějiny Číny, o čínské písemnictví a myšlení. Je to literatura, kterou může číst každý, kdo se chce nejen nechat poučit, ale i kdo vnímá další rozměry takto pojaté dějepravy. S'-ma Čchienova interpretace historie vychází totiž z koncepce Konfuciovy, ztělesněné v jemu připisovaných Letopisech, zakladatelském díle čínské historiografie. Ten usiloval o věrné poznání minulosti, o studium pramenů, ale současně se snažil podávat získané poznatky v takové podobě, aby umožňovaly získat poučení a byly nápomocny při posuzování současného dění. Čteme-li pozorně S'-ma Čchienovy historické příběhy, dozvídáme se mnohé o lidské duši a o duchovních principech, jež mají platnost nadčasovou.

Na rozdíl od velké části prací současného dějepisectví, které se soustřeďuje na pregnantní práci s "vysušenými" fakty, je tato kniha inspirativní. Umožňuje promýšlet filosofii dějin. Olga Lomová v kapitole o historické interpretaci píše:

"Rozdíl oproti tomu, co si představíme pod pojmem 'objektivně podaná historie' dnes, v neposlední řadě tvoří i tradice dějepisectví jako morálního soudu a příkladu pro současnost, na kterou S'-ma Čchien navazuje a dále ji spoluutváří. V duchu představ odvozených od učení o mandátu Nebes, rozvinutého Konfuciem a jeho následovníky a zároveň v návaznosti na dobové kosmologické spekulace založené na učení o jin jangu a pěti činitelích. S'-ma Čchien podává obraz politických dějin probíhajících v cyklech vzestupu a pádu a ukazuje, jak zpočátku dobří vládci 'hromadí morální autoritu' a v důsledku toho zcela přirozeně získávají vládu nad 'vším pod nebem'. Tu však jejich potomci v dalších generacích ztrácejí s tím, jak slábne jejich morální autorita, až poslední 'zvrhlý panovník' svým chováním v rozporu s Cestou (řádem, tao) přichází o mandát Nebes a uvolňuje místo morálně způsobilému zakladateli nové dynastie."

Vidět věci v této perspektivě není neužitečné ani dnes, i když role vládců a hybatelů jsou jinak pojmenovány než ve staré Číně. Velké a malé příběhy a naučení v Knize vrchních písařů jsou navíc doplněny obsáhlými komentáři Olgy Lomové i úvodními studiemi, které nás uvedou do historie čínského dějepisectví a do staročínských reálií (včetně starých vah a měr). Celá edice se tak důstojně řadí po bok velkých projektů zahraničních, z nichž poslední - v anglickém jazyce - je v běhu od počátku 90. let a usiluje pod vedením Williama Nienhausera Jr. o kompletní vydání S'-ma Čchienových spisů.

S'-ma Čchien: Kniha vrchních písařů. Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. Karolinum, Praha 2012, 648 s.