Nové sakrální umění?
Na jaře loňského roku uspořádalo Centrum současného umění DOX na dnešní poměry ojedinělou akci, totiž otevřený salon malby, do kterého se k vystavování mohl přihlásit kdokoli. Celkem využilo tuto možnost 535 účastníků a vystaveno bylo 1132 děl. Zároveň mohli návštěvníci salonu přímo na místě nebo na Facebooku volit vítěze, jemuž DOX uspořádá monografickou výstavu. Celá událost zaznamenala poměrně pozitivní ohlas u diváků, ovšem někteří odborníci byli určitým anarchismem akce znepokojeni (například Milena Bartlová zde http://www.artalk.cz/2012/05/17/in_margine-nejen-o-salonu-malby/). Do konce června nyní probíhá v DOXu avizovaná prezentace vítěze návštěvnického hlasování a vzhledem k tomu, že se jím stal Patrik Hábl, nebude to snad s hodnotovými měřítky neodborného plebsu tak špatné.
Hábl ovšem není žádným senzačně objeveným amatérem, patří naopak k předním představitelům současného abstraktního umění. Jeho výstava nese název Transformace krajiny a kromě nejnovějších maleb zahrnuje i dvě pozoruhodná videa. Úvodní místnost expozice je věnována Háblovu projektu, který tematizuje problematiku originálnosti, kopírování a duševního vlastnictví. Autor oslovil pět svých kolegů (z Číny, Afriky, Indie, USA a Brazílie), aby okopírovali jeho obraz. Vystaveno je tak šest podobných děl bez uvedení původce a divák může jen odhadovat, které z nich je Háblův prototyp. Dokonce je možné zúčastnit se v tomto odhadování soutěže o katalog.
Další obrazové série odkazují k titulním krajinám, ať už městským, nebo venkovním. Prosvětlené, jakoby poškrábané obrazy, připomínající svou fakturou techniku suché jehly, zachycují tlumený barevný dojem z Istanbulu a New Yorku. Japonské krajiny pak navazují na tamní dřevoryty z 19. a 20. století, přičemž jsou realizovány pro Hábla v současnosti typickou metodou na pomezí malby a grafiky. Na malbách blížících se spíše abstrakci organické než geometrické rozpoznáme několik vertikálních pásů, za nimiž tušíme práci válečku a techniku monotypu. Díky této technice, která nedovoluje mechanizovanou produkci stejných kopií, zůstává v abstraktních strukturách zachycen otisk konkrétní chvíle konkrétního jedince. Na Háblových obrazech se z pozadí vynořují tvary, jež se snad nejvíce podobají krápníkům, aby nalezly své ozvěnové opakování.
Za klíčovou součást autorovy tvůrčí metody lze označit skvrnu - vlhkou matérii, kterou je možné válečkem dále roznášet po ploše. Patrné je to i na osmiminutovém videu Transformace, sestávajícím z několika kapitol pojmenovaných podle důležitých výtvarných kategorií. Pohybují se na něm většinou černé skvrny na bílém pozadí, které se různě přeskupují a interagují. Působí to zprvu až uhrančivě, poté odhalíme přítomnost zásahu zvenčí, což vyvolává dojem, jako bychom z rubové strany pozorovali malířovu činnost na průhledném plátně. Skvrnitý výraz Háblových maleb odkazuje k estetice hniloby či plísně, které ve svých tvarech variují stále stejný algoritmus do mnoha různých a přitom stejných forem.
Doslovným vrcholem výstavy je pak Kaple umístěná do nejvyššího patra věže DOXu. Jedná se o velkoformátový site-specific obraz pokrývající plochu o rozměru 180 m2, umístěný na tři stěny, takže vlastně jde o jakýsi triptych. Na černém nebo hodně tmavě modrém pozadí se tentokrát roztékají působivé zlaté skvrny - ovšem nutno podotknout, že se zlatou barvou pracoval už třeba Jakub Špaňhel. Monumentální dílo diváka takřka pohltí a v souladu se svým názvem vybídne k tiché kontemplaci, která není rušena racionálním zpracováváním motivů, předmětů či témat, jichž je abstraktní malba téměř prosta. Háblův obří plakát obsahuje jistý duchovní rozměr a vyvolává atmosféru sakrálního prostoru.
Spojení autorovy specifické výtvarné řeči s takovým místem se ostatně ukázalo být šťastným již při umělcově intervenci do pražského kostela Nejsvětějšího Salvátora, kde Hábl instaloval před Velikonocemi své Postní obrazy. Zdá se, že do rodící se debaty o moderním sakrálním umění, která zatím probíhá hlavně mimo Českou republiku (viz například německý časopis Kunst und Kirche http://www.springer.com/architecture+%26+design/arts/journal/12047), by se právě abstraktní umění mohlo zapojit velmi produktivně. Současná tvorba Patrika Hábla je toho důkazem a zmiňovanou diskuzi o moderním umění a spiritualitě lze začít u něho - například debatním večerem s názvem Kaple v galerii? (viz http://ctu-uk.cz/).
Patrik Hábl: Transformace krajiny. Centrum současného umění DOX, Praha, 3. května - 1. července 2013.