Umřít pro krásu?
Předseda vlády, kterému z kanceláře odvedou "kukláči" v poutech nejbližší spolupracovnici a nastávající choť, patří do komedie o velkém blondýnovi s černou botou a ne do reálného života. S několikadenním odstupem (během něhož pozoruhodně ztrapnil jak sám sebe, tak své zmateně lavírující a na povodně se vymlouvající koaliční partnery) to pochopil i Petr Nečas a vydal se cestou většiny svých dosavadních ministrů, kdysi tak odhodlaných skoncovat se všemi zlořády.
Křesťanský politik, vydržující si z veřejných peněz konkubínu, vydá v předvolebním boji za tisíc bolševických agitátorů. Navíc když si dotyčná plete vojenskou rozvědku se soukromými čmuchaly a pověří ji sledováním premiérovy dosud zákonné manželky. Tak nebetyčná drzost naznačuje, že své počínání nepokládala za něco nezvyklého nebo dokonce riskantního. I to málo, co o zákulisí této vlády dosud vyšlo najevo, působí dojmem nesmírně truchlivého úpadku.
Grandiózní ostuda poněkud přehlušila i oblíbený propagandistický pokřik, že všechny ty korupční skandály jsou vlastně důkazem úspěšného boje proti korupci. Podle této průzračné logiky je vyhazování odpadků z okna projevem pořádkumilovnosti, neboť to nezvratně dokazuje, že dotyčný doma uklízí. Chápu, že česká média si kdysi dávno projektovala do Nečasova kabinetu své představy o ideálním způsobu vládnutí a teď se s tou představou nedokáží rozloučit. Ale i demagogie musí mít své meze.
Dokonce Jindřich Šídlo a Josef Mlejnek jr. přišli (možná i nezávisle na sobě) s názorem, že Tluchoř a spol. jsou vlastně nevinní. Donutit poslance, který nechce pro něco hlasovat, ke složení mandátu a "odškodnit" ho sinekurou v dozorčí radě státního podniku je podle těchto českých novinářů nedílná součást parlamentní demokracie, a kdo proti tomu něco má, je tudíž zastáncem totality. Podotkněme tedy, že ODS tyto trafiky nerozdávala ze svého. Kdyby "rebelové" dostali dobře placená místa ve stranickém sekretariátu, byla by to jistě vnitřní záležitost strany. Ale dozorčí rada má za úkol chránit zájmy státu, tudíž by v ní měli být lidé odborně i morálně na výši. A ještě jedna drobnost: právě mentalita "co není výslovně zakázáno, je dovoleno" je hlavní příčinou současného marasmu. Hanba politikům a novinářům, kteří tak jednoduchou věc stále ještě nechápou.
Petr Nečas odchází a nakonec mu možná přece zůstane jedna historická zásluha: názorně vyvrátil obecně oblíbený omyl postkomunistické éry, že pravice dokáže řídit stát levněji a efektivněji než levice. Nedokáže, jen o tom hlasitěji žvaní.