I úředník může být pozoruhodným skladatelem
Jan Adam Míča (1746-1811), uváděný často také jako František Adam, byl příslušníkem známého hudebnického rodu Míčů z Jaroměřic nad Rokytnou. Jako raně klasicistní skladatel byl spjat především s Vídní, kde napsal většinu svých skladeb.
Narodil se v Jaroměřicích, jako syn Karla Antonína Míči (1712-1784), vnuk jaroměřického varhaníka Jakuba Míči a blízce spřízněný i s jaroměřickým kapelníkem a skladatelem Františkem Antonínem Míčou, a 11. ledna 1746 byl pokřtěn jako Jan Adam František de Paula. Dostalo se mu té cti, že se jeho kmotrem stal sám hudbymilovný majitel panství - hrabě Johann Adam Questenberg s chotí.
Otec Karel získal roku 1741 funkci komorníka a později hofmistra, které byly nejvyššími u Questenbergova dvora. Post komorníka byl spojen s kapelnickým místem; proto lze předpokládat, že se Karel Antonín staral po úmrtí Františka Antonína Míči o nácvik hudebně dramatických představení, které dával hrabě Questenberg provádět na svém zámku.
Matkou Jana Adama Míči byla vynikající zpěvačka Marie Anna Nellerová, jež působila v jaroměřických operách jako sopranistka. Byla dcerou Questenbergova zaměstnance Johanna Georga Nellera, jenž pocházel z německého Würzburgu a byl zaměstnán v hraběcím vídeňském paláci na Johannesgasse jako majordomus.
Vídeň, Štýrsko a útrapy v Polsku
Nedlouho po smrti hraběte Questenberga se rodina Karla Míči přestěhovala do Vídně, kde mladý Jan Adam Míča vystudoval práva a - vyzbrojen znalostmi šesti jazyků - nastoupil roku 1767 do česko-rakouské dvorské kanceláře. V roce 1772 se oženil s Teresií von Auernhammerovou, jejíž sestra Josepha byla známou klavíristkou a Wolfgang Amadeus Mozart jí věnoval šest sonát pro klavír s doprovodem houslí. Teresie sama byla velmi dobrou sopranistkou. Z tohoto Míčova jediného manželství se narodilo jedenáct dětí.
V roce 1785 se Jan Adam František Míča stává tajemníkem guberniálního úřadu ve Štýrském Hradci, v roce 1794 byl jmenován krajským hejtmanem ve štýrském Mostu nad Murou. Poté působil na území dnešního Polska: od roku 1797 jako guberniální rada v Krakově, od roku následujícího jako krajský hejtman v Sandoměři a od roku 1803 pak v Kielcích. Roku 1807 byl jmenován dvorním radou a dne 31. prosince 1808 se stal rytířem Rakouského císařského Leopoldova řádu.
V roce 1809 byl pověřen vedením zemského prezidia ve Lvově na dnešní Ukrajině. O rok později byl zajat polským vojskem a spolu se synem Raimundem vězněn v Lublinu jako rukojmí. S podlomeným zdravím odjel do lázní v Badenu u Vídně a navštívil též vídeňské příbuzné a přátele. Na následky útrap, které prožil ve vězení, pak 19. března 1811 v šestašedesáti letech ve Lvově zemřel.
Kvartety, symfonie i komická opera
Míča složil všechna svá hudební díla - s výjimkou několika málo skladeb - během svého pobytu ve Vídni. Jeho skladby se údajně velmi líbily císaři Josefovi II. Nejednou prý Míču nabádal k tomu, aby se věnoval skladbě, a dokonce vyjádřil ochotu financovat jeho další hudební vzdělání. Míča však opakovaně trval na tom, že se nehodlá věnovat hudbě jako svému hlavnímu zaměstnání, ale chce působit ve státní správě. Císař také oceňoval Míčovu komickou operu Adrast und Isidore, za niž mu věnoval cenný dar. Na důkaz své úcty dedikoval skladatel panovníkovi šest smyčcových kvartetů. Také Mozart prý znal a oceňoval Míčovy symfonie.
Jana Adam Míča komponoval v raně klasickém slohu, který vycházel z tzv. galantního stylu. Ten se vyznačoval především vyjadřováním líbezných, něžných a příjemných pocitů. Uměl však rovněž skládat kontrapunkticky, čehož využíval především v orchestrální hudbě. Těžiště jeho tvorby tvoří cca třicet symfonií, a řada smyčcových kvartetů, ale také houslová tria, smyčcová tria, flétnové kvartety a kvintety, sonáty pro harfu, nokturna, divertimenta, houslové koncerty, populární menuety, několik árií a ariet a podobně. Zcela zvláštní místo zaujímá Oratorium na 50. Davidův žalm. Toto dílo začal Míča psát po velké tvůrčí odmlce ve vězení na vlastní italsko-německý text.
Je také nejpravděpodobnějším autorem Sinfonie in Re, jejíž autorství přiřkl v polovině 20. století brněnský hudební vědec Jan Racek o generaci staršímu jaroměřickému kapelníkovi Františku Antonínu Míčovi. Ten ji však na základě stylové analýzy nemohl v žádném případě napsat, neboť dílo odpovídá kompozicím vytvářeným v šedesátých či sedmdesátých letech 18. století a obsahuje řadu společných kompozičních prvků například s ranými symfoniemi Josepha Haydna, zatímco František Antonín Míča († 1744) komponoval v duchu vrcholného a vyznívajícího baroka. Naproti tomu Jan Adam Míča skládal své symfonie přesně v tomtéž stylu, v jakém je napsána Sinfonie in Re.
Míčův návrat na Vysočinu se Stamicovým kvartetem
Jan Adam František Míča byl v každém případě pozoruhodným člověkem i skladatelem. Jeho skladby ještě čekají na podrobnější analytické zhodnocení. Je však potěšitelným faktem, že se v poslední době stává předmětem zájmu hudebních interpretů. Nejnověji zazní dvě jeho díla na novém CD Stamicova kvarteta. Tento ansámbl se v rámci cyklu Návraty na Vysočinu věnuje hudbě klasicistních autorů, jež z tohoto malebného kraje pocházeli a kteří se proslavili v tehdejším hlavním městě monarchie Vídni či za hranicemi habsburského soustátí: Antonína Stamice, Františka Vincence Kramáře či bratrů Antonína a Pavla Vranických. Na připravovaném disku soubor představí jeden ze smyčcových kvartetů Jana Adama Františka Míči a jeho Divertimento E dur. Nezbývá než si přát, že se Míčova hudba bude v podobných projektech či na koncertních pódiích objevovat častěji.