Chalupáři
Bez českého chalupáře by na tom český venkov byl jako vodník bez vody. A bez moravského chalupáře by to v Jeseníkách vypadalo jako v okolí Černobylu. Proto chalupář budiž pochválen, i když to není žádný svatý. Ale stará se, stará. A zvelebuje domy v neúrodných krajích, kdo jiný by to za něj udělal. Obzvláště v horách. Ale i v podhůří, v kopcích, na chudé půdě jižních Čech. Chalupář také dokázal nahradit úbytek obyvatelstva na venkově, který způsobil odsun Němců z rekreačních oblastí, kolektivizace a odsun kulaků a celoevropský nenásilný odsun obyvatelstva z vesnic do měst.
Rekreace na chalupě, to je ta pravá rekreace. A zároveň: žádná rekreace. Protože chalupář seče, řeže, seká, zalívá, okopává, pleje, hnojí, vrtá, zatlouká, přibíjí, šroubuje, izoluje, montuje, bastlí, lepí, spravuje, dává dohromady, čistí, natírá, lakuje, maluje, tmelí, vysouší, kope, zaváží, betonuje, zdí, vyspravuje, podepírá, dotahuje, utěsňuje, zastřihává, prořezává, kácí a klade pastičky na myši. Dře jako mezek, jako Ukrajinec a jako blbec, a nic z toho nemá, jenom tu práci. A po té dřině musí ještě uklidit, aby to vypadalo a bylo jako ze škatulky. Ale stojí to za to. Chalupa je pak jako z televize, jenom ji nafilmovat.
Malebnost české krajiny se na mnoha místech dochovala právě díky chalupářům. Stačí se pro srovnání podívat do míst, kde chalupářství v minulosti pšenka nekvetla. V blízkosti pohraničních pásem a vojenských prostorů chalupáři za totality vítáni nebyli. Řada vsí třeba na Českokrumlovsku úplně zmizela, a to i s chalupami. Některé vesnice například na Tachovsku se zase proměnily v jakási venkovská sídliště sestávající z panelových bytovek pro zaměstnance státního statku. Chalupy byly zbořeny. A kolik chalup zaniklo v Krušných horách, které zahlceny exhalacemi hnědouhelných elektráren chalupáře lákaly jen málo. Pravým opakem hor Krušných jsou v tomto směru hory Orlické, kde se chalupář usadil a zachraňoval. A jak by bez chalupáře vypadala Českomoravská vysočina a jižní Čechy? S chalupářem je to jiné: jaká to pastva pro oko! Jaká to krajina! To neuvidíte nikde jinde než tam, kde se chalupář usadil. Vždyť jak to vypadá v oblastech úrodných, z hlediska chalupářství ovšem fádních, jako třeba v Polabí. V těch místech obilím a strdím oplývajících došlo k postupné individuální přestavbě lidové architektury na baráky z tvárnic jako hrom. Za kapitalismu pak řeklo k věci své též podnikatelské baroko. Uvnitř takového honosného domu se jistě bydlí dobře. Ale zadívejte se na takový dům v krajině o něco déle a podrobněji. Aha! Pravým opakem tohoto dojmu jsou pak místa, kde žijí jen chalupáři. Třeba Rabštejn nad Střelou nebo Mravenčí domky v Lese Království poblíž Dvora Králové.
Ano, opravdu, ještěže ty chalupáře máme. I když to nejsou žádní svatí.