Jaký bude politický odkaz egyptského převratu?
Jak revolucionáři, tak kontrarevolucionáři společně vyhnali Mohameda Mursiho z úřadu. Ale společný model pro budoucnost, společné představy o ní, chybí. Přinášíme komentář káhirského dopisovatele deníku taz.
Ve večerních hodinách 3. června 2013, když nejvyšší egyptský vojenský šéf Abdel Fattah al-Sisi oznámil konec funkčního období prezidenta a Muslimského bratra Mohameda Mursiho, se zdálo, že celé Tahrirské náměstí je pod silnou dávkou drogy extáze: spolu s centrem Káhiry propadlo opojení drogy "anti Mursi". Otázkou je, kdy ta přestane působit.
Neboť v té velké koalici odpůrců Muslimského bratrstva, shromážděné na Tahrirském náměstí, jsou shromážděny i politické rozpory Egypta. A také rozpory doby po Mursim. Protestující spojuje pouze jejich protest − co se budoucnosti jejich země týče, jejich představy se široce rozcházejí.
Očekávání, sny, touhy
Na náměstí stáli opět ti, kteří svými protesty svrhli Mubaraka na počátku roku 2011 - mladí tahrirští aktivisté, levičáci, zástupci občanské společnosti. Ti, co zaplatili krvavou daň při jeho svržení. Teď opět začínají snít o novém Egyptě, tito dobří hrdinové revoluce.
Ale vedle nich v hojném počtu stojí příslušníci "strany pohovek" - ti Egypťané, kteří arabské přeměny doposud sledovali pouze v televizi, aniž by se na nich jakkoliv podíleli, a kteří znovu a znovu opakují: "Za Mubaraka bylo přece líp."
A vedle těch dvou táborů jsou tu i staré kliky Mubarakovy. Jejich zástupci doufají, že se zase všichni dostanou do politického systému Egypta, třeba i zadními dveřmi. A další v pozadí, na které nesmíme zapomínat - muži bezpečnostního aparátu, kteří si nic jiného vášnivěji nepřejí, než být rehabilitováni, samozřejmě aniž by museli reformovat svůj aparát špehování a útlaku.
Zájmy, výsady, privilegia
Revoluce a kontrarevoluce oslavují společně, jednotné v protestu proti Muslimskému bratrstvu a Mohamedu Mursimu. Jedni chtějí změny, druzí chtějí vrátit čas zpět. Ale měli by se domluvit, jak dál s Egyptem, navíc v pozadí je armáda (pozn. překl.: tato situace trvá už dlouhá léta, od konce egyptské monarchie 23. července 1952) střežící své vlastní zájmy a privilegia. To není dobrá kombinace.
Místo toho, aby začali řešit otázku, kolik náboženství politika snese, se střetnou na tom, kolik nového a kolik reforem může být prosazeno v zemi na Nilu. Výchozí pozice tolik připomínající výchozí bod minulé revoluce - jen tentokrát bez Muslimských bratrů.
Ti jdou přímo do vězení, tedy přinejmenším jejich vedoucí kádři. Je ironií, že i první předseda parlamentu nové éry po Mubarakovi, Saad al-Katatni, je v současnosti v tom samém vězení, ve kterém sedí také starý despota Husni Mubarak. Dále jsou tam nyní vězněni i vůdce Muslimského bratrstva, Mohamed Badia, jeho předchůdce Mohamed Mahdi Akef a jeho zástupci Rashad al-Bajumi a Saad al-Katatni.
Zástupci starého režimu byli zpravidla souzeni, a pokud odsouzeni, tak pouze mírně po zdlouhavých jednáních. A přesně to vždycky rozhořčeně pranýřovali dnes zakázaní Muslimští bratři. Ještě se ukáže, jak se ta samá justice vypořádá s nimi: nejnovějšími vězni i s těmi vězněnými o něco déle.
Zatím v šoku
Pouhý den po pádu Mohameda Mursiho se porážka Muslimského bratrstva zdá být totální. Ale tím je situace nebezpečnější. Zatím leží Bratrstvo jako raněný tygr v trávě. Ale na jak dlouho? Nebezpečí není zrovna v tom, že jeho stoupenci povstanou a vyjdou do ulic v nejbližších dnech a týdnech, že propuknou krvavé roztržky nebo dokonce občanská válka. Muslimské bratrstvo je ve stavu šoku. Zatýkací listina na 300 jeho kádrů, kteří jsou nyní postupně zatýkáni, jej zbavuje jeho hlav. A bez svých nyní ze dne na den zastavených televizních kanálů je pro Bratrstvo mnohem obtížnější mobilizovat své příznivce.
Ale tento stav nemusí být trvalý. Nová generace Muslimského bratrstva se může vyvinout dvěma směry. Mladí muži (pozn. překl.: neboť jejich ženy mají své místo pouze doma) se zaprvé mohou poučit lekcí minulého roku, vzít ji jako porážku zaviněnou zastaralým vedením, a zadruhé Bratrstvo reformovat do islámsko-konzervativní strany.
Starší generace, vzešlá z osmdesátiletého pronásledování, nedůvěřuje nikomu, kdo nepatřil k jejich hnutí, a po volebním vítězství se snažila obsadit státní aparát pouze vlastními důvěrníky. Bez jakékoliv spolupráce s dalšími skupinami. Kádři Bratrstva sledovali pouze jediný cíl - co nejrychleji vybudovat a upevnit svou moc, bez ohledu na politické ztráty. Tato mentalita je v Egyptě vedla do zkázy.
Radikalizace není vyloučena
Problém je v tom, že se nyní znovu potvrdila a posílila jejich nedůvěra - a sice i tím, jakým způsobem byli zbaveni demokraticky nabyté moci. A k jakému závěru dochází generace dnes dvacetiletých Muslimských bratrů na základě této zkušenosti? Není nepravděpodobné, že přinejmenším někteří půjdou radikální cestou. To by pak byl politický odkaz 3. června 2013, dne kdy Mursi a jeho Bratři byli odstaveni. Ten odkaz nepotrvá pouze několik týdnů nebo měsíců. Toto dědictví (a jeho kořeny) bude zaměstnávat zemi na Nilu ještě řadu let.
Ve večerních hodinách 3. července 2013, když nejvyšší egyptský vojenský šéf Abdel Fattah al-Sisi oznámil konec funkčního období prezidenta a Muslimského bratra Mohameda Mursiho, se zdálo, že celé Tahrirské náměstí je pod silnou dávkou drogy extáze: spolu s centrem Káhiry propadlo opojení drogy "anti Mursi". Otázkou je, kdy ta přestane působit.
Neboť v té velké koalici odpůrců Muslimského bratrstva, shromážděné na Tahrirském náměstí, jsou shromážděny i politické rozpory Egypta. A také rozpory doby po Mursim. Protestující spojuje pouze jejich protest − co se budoucnosti jejich země týče, jejich představy se široce rozcházejí.
Vyšlo 4. července 2013 v taz.de. Přeložil Vladimír Rott. Publikováno se svolením.