Deset porcí Španělska: Festival Ibérica desetiletý
Malému zázraku se rovná desetiletí existence festivalu, který nejen napomohl dalšímu zviditelnění půvabného města Boskovice, ale také ve svém menu představil španělskou hudební a taneční tradici v těch nejlepších barvách.
Je to neuvěřitelné, ale připadá mi to jako včera, kdy jsem se poprvé dostal do kontaktu s touto mimořádnou akcí. V roce 2004 dostali dva bratranci Petr Vít a Jiří Pištělák nápad uspořádat v Boskovicích na zámku koncert španělské hudby. Petr jej jako kytarista naplnil obsahem, Jiří pomohl s organizací a především domluvou se vstřícnou rodinou Mensdorff-Pouilly, majitelů boskovického zámku. Koncert, od něhož nikdo nečekal zázrak, měl překvapivý úspěch, a tak se oba iniciátoři rozhodli sestavit produkční tým a pokusit se založit tradici ojedinělého festivalu španělské kultury. Zvolili jméno Ibérica, jež odkazuje na kulturu Iberského poloostrova, ale v širším slova smyslu může zaštiťovat i iberoamerickou (tj. hispánskou) kulturu vcelku.
Kontakt s tímto prostředím měli pořadatelé z první ruky: Petr Vít žil část svého života v Kolumbii a část ve španělské Granadě a má k iberoamerické kultuře důvěrný vztah. Jako jeden z mála českých kytaristů je schopen přirozeně působit i ve španělském prostředí - koncertovat a doprovázet tanečníky. Jeho přehled a kontakty jej vynesly logicky do pozice dramaturga festivalu. Ostatní členové týmu se pokusili propojit umělecký obsah i s dalšími atributy španělské kultury skrze obchodní vazby, takže na každém ročníku Ibériky na boskovickém zámku byly vždy k ochutnání speciality španělské kuchyně a španělská vína.
Chod takto náročného festivalu je každoročně spojen s ekonomickými těžkostmi: Přece jenom - přes blízkost této hudby našemu srdci - je dosti nákladné dovézt k nám vzdálenou kvalitní španělskou kulturu i fyzicky. Naštěstí v této situaci se osvědčuje podpora institucí, jež pečují o propagaci španělské kultury v zahraničí. Mám tu na mysli především španělské velvyslanectví a Institut Cervantes. Na druhé straně se ukázalo, že je u nás překvapivě velké množství milovníků flamenka a také těch, kteří jsou ochotni přijet na více dní a absolvovat kurzy taneční, hudební, a dokonce i jazykové. Festival Ibérica se od skromných začátků pokusil o obohacení koncertní série, která se rozrostla z jednoho dne na čtyři dny v různých městech (například v Brně, Praze, Bratislavě), i o prezentaci španělské kinematografie či tematické výstavy fotografií.
Flamenco je neznámější symbol španělské tradice v zahraničí. Ohnivé rytmy, expresivní hra, zpěv i tanec uhranou spolehlivě kohokoli, kdo má možnost se s ním potkat naživo. Proto se také flamenco stalo od začátku páteří dramaturgie, i když o výlety do jiných oblastí tradice, či o obohacení jazzem nebo klasickou hudbou také nebyla nouze. Druhého ročníku se účastnila jedna z největších hvězd současné flamenkové kytary ve Španělsku, Gerardo Núňez. Doprovázel tehdy jako sólový hráč vynikající tanečnici Carmén Cortésovou.
Letošní desátý ročník festivalu byl symbolický v tom, že Núňez přijel opět. Tentokrát se svým vynikajícím triem (perkusista Cepillo, kontrabasista Pablo Martín) a kromě své vlastní hudby na pomezí flamenka a jazzu opět doprovázel Carmén Cortésovou, "kněžnu" flamenkového tance, jejíž vášnivá gesta - pomalé a napjaté pasáže střídající se s razantními "vydupávanými" figurami - opět ukázala, kolik vnitřní energie a emocí svému tanci věnuje. Mistrovství a radost, s níž španělští muzikanti improvizovali, doplňovali se a užívali si koncertu, byla nakažlivá. Píšu tato slova a mám nutkání používat euforická přirovnání, jenže to je šálivé. Kdo nezažil onu fantastickou atmosféru galakoncertu Ibériky 17. srpna večer na nádvoří boskovického zámku, stěží se naladí na mé nadšení.
Letos byl koncert na zámku v režii dvou výrazných osobností: Vedle Núněze tu účinkoval i flétnista a saxofonista Jorge Pardo, takto dlouholetý spoluhráč legend, jimiž bezpochyby jsou kytarista Paco de Lucia či předčasně zesnulý zpěvák Camarón de la Isla, "Elvis Presley flamenka". Pardo spolupracoval i s řadou zahraničních hudebníků, mezi nimiž nepochybně vyniká pianista Chick Corea. Ale zas, toto všechno jsou jen ilustrativní slova, tuto hudbu musíte vidět a zažít. A prožít třeba i následné muzicírování u dobrého španělského vína dlouho do noci.
Jako malou ochutnávku Núňezova umění uvádím alespoň odkaz na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=wGu4mhfbY9E. A jen dodám, že ten skvělý perkusista, který Núněze na videu doprovází, je již zmíněný Cepillo, který s ním vystoupil i letos v Boskovicích. Příjemný poslech!
Ibérica 2013, 13.-17. srpna, Boskovice, Brno, Praha, Letovice.