Svatý Václave, neopouštěj nás
Tak už je to zase tady, v kalendáři skončilo léto a svatý Václav přijíždí na koni a přiváží žloutnoucí listí na stromech, uzavírá zahradní restaurace a usazuje studenty do škamen vysokých škol.
O svátku svatého svatého Václava budou k nohám sochy jeho koně na Václavském náměstí položeny slavnostní věnce. Památka světce bude ověnčena slavnostními bohoslužbami v místě jeho úmrtí ve Staré Boleslavi a v katedrále na Pražském hradě, kde je pohřben. A poprvé od roku 1990, tedy po třiadvaceti letech, nebude při podzimním národním svátku sedět na prezidentském křesle jmenovec svatého Václava, nýbrž muž jménem Miloš. Muž s křestním jménem, které nemá u nás žádnou posvátnou tradici, ale je naopak veskrze demokratické.
Zajímavé je, že po třiadvaceti letech ve znamení Václavů se Miloš vrátil. Ten předchozí se jmenoval Miloš Jakeš. Prezidentem sice nebyl, ale v čele státu stál. Jsme tedy svědky jevu zvláštní historické symetrie. Další prezident anebo možná muž v čele armády, který převezme moc zcela nedemokraticky, by se tedy měl jmenovat Gustav, tak jako Gustáv Husák, neblahé paměti. Zatím se nikdo tohoto křestního jména na špici naší politické scény neobjevil, ale co není, může být. A pokud by tento "příští muž" nemusel být Gustavem, ale jen Slovákem, na koho ukázat prstem by jistě bylo.
Nicméně zpět od prognostiky k reálnému prognostikovi v prezidentském křesle o svátku svatého Václava. Miloše, tedy prezidentova jmenovce, který byl historicky doloženým světcem, můžeme najít v dějinách Srbska. Svatým činem jistého Miloše Obiliče ve století čtrnáctém bylo zavraždění tureckého sultána v bitvě či před bitvou - to se neví jistě - na Kosově poli. Ono se vlastně neví jistě ani to, jak ta bitva vlastně dopadla a kdo v ní zvítězil. Výklady různých národů jsou v tomto směru různé. Tak jako jsou různé názory na českého prezidenta Miloše. A ani k tomu není zapotřebí existence různých národů na českém území, v zemi střežené z nebe svatým Václavem.
Soch svatého Václava v zemi, jíž je patronem, vlastně není zas až tolik, například oproti sochařským zpodobením svatého Jana Nepomuckého. Ale jsou. Sochy nového legendárního Václava, který stál v čele českých zemí o tisíc let a něco později, se sochají v ateliérech a porůznu už stojí. A je jen otázkou času - a smrti -, kdy se dočkáme i soch Václava, který už rovněž vešel do legend a který učinil smělý pokus posvětit krádež, lež a sobectví coby nové pozitivní hodnoty člověka stojícího na počátku třetího tisíciletí. Co řekne posléze historie? Obracel se před dvěma lety zemřelý Václav k hodnotám, které patří už jen minulosti? Byl posledním ze strážců starého světa? Světa, jehož byl svatý Přemyslovec Václav prorokem a Václav, který vkráčel z Hrádečku na Hrad, pohrobkem? A Václav, který nezná špinavé peníze, je prorokem světa, který má přijít a před nímž není úniku?
"Utěš smutné, odžeň vše zlé, svatý Václave…" Ano, vypadá to, že lidí, kteří vyplnění těchto proseb budou mít zapotřebí, bude čím dál tím víc. Už jen třeba kolik důchodců se dožívá čím dál vyššího věku, přičemž většina z nich má čím dál tím míň peněz na živobytí. Důchodci jsou jistě lidmi odcházejícího světa; světa, který ještě pamatoval svatého Václava, ať už jej pojímal jako svatého či naopak jako třídního nepřítele pracujícího lidu. Ale v paměti ho měl. Snad je příznačné, že dnes se u nejmladší generace vytrácí vědomí o samotné existenci národního světce. V mladém světě plném značkového zboží značka svatého Václava de facto přítomná není.
Zdá se ovšem, že svatý Václav se všeobecně známou značkou zboží stát nechce a raději sečkává v ústraní a čeká, až nadejde čas pro něj příznivější. Však již přežil tři sta let rakouské poroby, však přežil i dobu vlády hákového kříže i čas rudé hvězdy komunismu. A pominulo rakouské císařství, pominula Třetí říše i čas soudruhů a svatý Václav je tu pořád. A rok co rok přichází s podzimem do vinic, bosý a v prosté haleně, rok co rok nasedá slavnostně oděn u příležitosti svého svátku na koně, nechává zavlát praporci, který třímá, a objíždí a obhlíží zemi českou. Ten stín za oknem, ten cár mlhy, který má obrys rytíře a převalil se přes dálnici. Neopouští nás.