Brněnská konference přinesla řadu inspirací
Přinášíme reflexi naší konference Družstva, komunity, síťování (Brno, 12. října) od jednoho z účastníků.
Cílem konference bylo poukázat na problémy fungování současné české společnosti a prezentovat aktivity, které se snaží vytvářením komunitní spolupráce vyvažovat globalizační a politické tlaky omezující myšlenkovou nebo materiální nezávislost jedinců, obcí či regionů. Ústředním tématem debaty moderované šéfredaktorem Kulturních novin Jiřím Plockem byly iniciativy založené na vůli lidí "zdola", tedy na dobrovolné a aktivní participaci občanů, kteří se nechtějí spoléhat na stát a velké investory, ale rozhodují o důležitých věcech sami.
Komunity jako místa stability
Běžný člověk je v zajetí obchodních mechanismů, nad nimiž nemá kontrolu, či spíše, které kontrolují jeho. Komunitní zemědělství nebo svépomocná vesnická společenství tak mohou být cestami, jak vytvářet potřebné lokální zdroje a mít nad nimi kontrolu. Tímto tématem se na konferenci zabývala Veronika Frélichová, která pod nadací Veronica zakládala komunitně farmářský projekt v Brně a občansky se angažuje také v rámci Hnutí Brontosaurus. Mladá aktivistka poukázala na sílící tendenci spotřebitelů navazovat kontakty s konkrétními zemědělci a vytvářet tak důvěrnější spotřebitelsko-etické vztahy. Hovořila nejen o rozmachu takzvaných bedýnkových systémů, díky kterým se do domácností dostávají čerstvé potraviny přímo z farem. Přiblížila i komplexnější projekt spolupráce, který bývá označován jako KPZ neboli komunitou podporované zemědělství a který je založen na celoroční komunikaci mezi spotřebitelem a vybraným zemědělcem (viz www.kpzinfo.cz).
V podobném duchu se nesla i přednáška Aleny Suchánkové, která se podílí na rozvíjení vesnické komunity na Valašsku. Její výklad byl založen na prezentaci takzvané permakultury, čili prakticky aplikovaných alternativ ke konzumnímu způsobu života (viz www.permanet.cz). Paní Suchánková, která na vesnici odešla proto, aby realizovala to, co si ve městě vysnila, poukázala na ideu pojetí života ne coby platformy zisku, ale především daru. Aktivní venkovanka z valašské Růžďky představila myšlenku darovacích burz, lokálních ekonomických systémů (LETS) nebo šetrného stavitelství. Prezentací alternativních přístupů života na vesnici poukázala především na fakt, že jedině hospodářsky, energeticky a občansky nezávislá regionální společenství budou moci čelit globálním hrozbám, které narůstají v důsledku ekologické a finanční krize.
Je na co navazovat
Tradice komunitní spolupráce je přitom tím, co je českému člověku historicky vlastní. O tom svědčila přednáška Nadi Johanisové z katedry environmentálních studií FSS MU Brno, která se zabývala historií demokratického družstevnictví, jež se v českých zemích rozvíjelo už od dob Rakouska-Uherska a poté především v období první republiky. Československé svépomocné družstevnictví bylo vzorem pro celý svět a jeho inspirativní odkaz zůstává u nás dnes prakticky nevyužit. Napomoci k jeho resuscitaci by mohla i kniha Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví do roku 1952, která přibližuje bohatost forem spolupráce na místní úrovni, jež trvala až do nátlakové kolektivizace venkova uplatněné v 50. letech podle sovětského vzoru. Poučná a informačně bohatá publikace někdejšího politika a činovníka družstevního hnutí by nyní mohla posloužit jako inspirační zdroj politiků působících na regionální i celostátní úrovni. Jak se totiž přítomní diskutéři shodli, bez vhodného legislativního rámce je velmi obtížné demokratické družstevnictví v České republice opět efektivně rozvinout. Vznik transparentních odbytových či finančních družstev by přitom mohl ekonomiku na místní úrovni hospodářsky podpořit a také posílit její nezávislost na vnějších vlivech. Jak totiž uvedla přítomná ekonomka Ilona Švihlíková, forma demokratického družstevnictví je odolná vůči krizovým jevům a vytváří eticky slušná pracovní místa.
Etika proti svévoli
Na globální hrozby se zaměřila Květoslava Pohlhammer Lauterbachová, která analyzovala především krizi současného finančního systému, jenž neslouží lidem a společnosti, ale jen vybraným jedincům manipulujícím informacemi i získaným kapitálem (viz www.e-republika.cz). Jak bylo řečeno, demokratický stát by měl svým občanům především sloužit. To znamená vytvářet takový legislativní rámec, který umožňuje a usnadňuje jejich spontánní aktivity, a takové sociální struktury, které vedou k občanské nezávislosti. Na pořadu dne je otázka etického finančnictví, které neslouží pouze vlastníkům bankovních domů, ale podstatně také lidem, kteří systému svěřují své peníze.
Příklady úspěšných iniciativ
Dávku optimismu do debaty vnesla Táňa Fischerová, která prezentovala způsob, jakým se podařilo s minimem prostředků rozvinout její alternativně laděnou kampaň před prezidentskými volbami. Ještě příkladnější byla promluva ředitele televizní stanice NOE, pátera Leoše Ryšky. Ten představil úspěšný mediální projekt, který vzniknul díky ochotě stovek lidí napomoci zrození nekomerční televize bez reklam a negativistické náplně. TV NOE nebo spřízněné Radio Proglas již několik let nabízí křesťansky orientovaným posluchačům a divákům to, co pro ně není dostupné v roztříštěné nabídce komerčních a veřejnoprávních médií - eticky orientovaný program a pocit sdílené komunity. Ostatně z podobných inspiračních zdrojů vyrostlo i zmíněné publikační družstvo Kulturní noviny, které se inspiruje úspěšným konceptem německého deníku taz.die tageszeitung. Jeho zástupkyně Konny Gellenbecková na brněnské konferenci taktéž vystoupila. Srovnání stavu a kondice občanské společnosti v Německu a České republice bylo poučné i v tom, že ukázalo, jak velký potenciál občanská kooperace má a jak je v českém prostředí přes silnou historickou tradici nevyužit.
Brněnská konference, na níž se sešlo několik desítek lidí různých oborů a jejímž praktickým výsledkem by mělo být také vydání sborníku, ukázala, jak málo rozvinutá je u nás veřejná debata nad otázkami komunitní spolupráce a fungování současného politického systému, který občanský aktivismus spíše dusí, nežli podporuje. Česká společnost se nachází v období morální deziluze a hledá nové podněty a sílu pro obrodu demokratických mechanismů. Tradice dobrovolného družstevnictví, které významně posilovalo hospodářskou a politickou stabilitu prvorepublikového Československa, může spolu s uplatněním moderních forem komunikace podpořit úvahy o tom, kam by mohla Česká republika v následujících letech směřovat. Bez navázání na pozitivní odkaz masarykovské družstevní demokracie a bez uplatnění inovativních myšlenek a politických reforem hodných 21. století se vyspělým evropským státem staneme stěží.